slovodne
11.11.2024 22:09:45
Acheron / změna času / Jičín / Polské reagge / Trump / FEX
- 15.10 zkouška
- četl jsem Acheron
- 17.10 - zubař
- 18.10 - koncert Vojta, The Hambls a Jana Váni
- 19.10 - sklízení šípků a focení koček
- 20.10 - návštěva v Poděbradech a NBK
- 21.10 - procházka k oslíkovi a vyfocen pes na střeše
- 22.10 - návštěva S., halloweenská výstavka v obchodě se sypáním
- 24.10 - zkoušel jsem hrát Chce se mi spát na klavifon
- mezitím se objevují memy s Moo Deng
- 26.10 - návštěva L. a čtení ve Hvězdě
- 27.10 - změna času + hodně podzimní procházka do lesa
- 28.10 - výlet na Měsíční vyhlídku
- Thomann mi nabízel trumpety (potom co si Már stěžovala na souseda)
- debaty o využití mochomůrek v mých DM
- 29.10 - první den v práci po změně času, návštěva u Vojty
- 30.10 - zkouška + I've Never Met Nice South African hitem týdne
- 31.10 - řešil se podcast Slast + další zkouška
- 1.11 - další zkouška + přespání u J
- 2.11 - poslední koncert projektu Irma v Jičíně + návštěva hrobu Irmy Geisslové (zde v tisku)
- 3.11 - cesta zpátky plus kocovina + Polské reagge
- Cizí holka mezitím byla v Srbsku (opravdovým)
- 4.11 - dopoledne Příbram (za doktory), pohřební nálada na městském hřbitově
- večer sraz s Terezou a čtenářským klubem
- 5.11 - potom v út místo zkoušky mor (ale práce z domova)
- mrouskala kočka + zvolili Trumpa
- 7.11 - už mi bylo líp, dostala jsem multistopu z Jičína
- 8.11 - telefon se naučil poznávat Martina + čtení v DB
- 9.11 - procházka, nákupy, zapomněl jsem na Slam
- další milník dospělosti - nedoplatek za plyn
- 10.11 - návštěva u Már
- našel se nejzáhadnější song internetu! (Subways of your mind)
- objevil jsem Juciku
* * *
Stejně ten youtube zná můj hudební vkus - zde 2 hodiny po vydání a už mi nabízí tuhle pecku, která kombinuje teď celkem módní "slovanské ženské sbory" s tradičním polským žánrem a ano - myslím tím reggae.
slovodne
13.10.2024 21:29:35
Srbsko, krávy, zubař, volby, povodně, mor, Přibyslavice, Vargač, mlýn
po vedru následovaly povodně, volby, zubař, mor a jiné pakárny... Naštěstí proloženo množstvím oslíka a koncerty.
20.-25.8 - Srbsko ve znamení bagrů a netopýrů
26.8 procházka za oslíky
27.8 - zkouška
29.8 - asi zubař
31.8 - návštěva Máriny, krav a žab
1.9 - cesta do Poděbrad a pak k soutoku Labe a Jizery
5.9 - naprogramoval jsem groovebox
7.9 - další Poděbrady, pak Vyosení v Příbrami
8.9 - při noční procházce pozorován ježek
9.9 - zubař a konečně jsem viděl Černého motýly
10.9 - svátek měla Irma
13.9 - povodně
16.9 - můj telefon se naučil poznávat Aňu
17.9 - ráno na zastávce Vokurka (pak zkouška)
19.9 - zubař, pak horečka místo koncertu v domě čtení
21.9 - během nemoci se mi zobrazovaly appky na duševí zdraví a Temu
asi se řešila M. (mem Simono)
26.9 - konečně se ochladilo na snesitelno, programoval jsem waveguide
28.9 - výlet s Már s překračováním potoka
29.9 - oslíci
30.9 - cesta do PB na imunologii
1.10 - impulzivní koupě kapybary + zkouška + šoufl (asi)
5.10 - Přibyslavice
6.10 - cesta zpět a naučná procházka na židovský hřbitov
7.10 - založen projekt Vargač
8.10 - rozlučka s Filipem, Mácou a Valérem
9.10 - zkouška
11.10 - (větrný) mlýn už (skoro) mele! (zároveň jsem předtím mluvil s D. a stavěl mlýn v minetestu)
12.10 - nákupní den
13.10 - procházka s Vlaďkou
slovodne
20.8.2024 10:27:54
nový šestiúhelník / ostružiny / čápi / procházky a výlet k lomu / koncerty / vedro
Zbytek července a srpna se nesl ve znamení šíleného vedra, procházek, Koťátka a Mňauinky, aspoň pokud jde věřit fokám v telefonu. Taky byla Olympiáda v Paříži a s ní související kulturní války (ty a výše zmíněné vedro mě ničily).
17.7 - cesta pro ostružiny, řešil se Vlad Kreimer na Krymu
18.7 - postavili jsme nový šestiúhelník pro Bambulku
19.7 - No planet B shower gel, jam session u Vojty
20.7 - návštěva Lukáše v DB
21.7 - cesta za babičkou a pak s Alešem procházka v Holešovickém přístavu
22.7 - mrtvé ryby v parku
23.7 - zkouška, na Taishokotu praskla struna
24.7 - struna vyměněna
25.7 - převzetí stojanu na noty
26.7 - večerní výprava za čápy
28.7 - pokus o nahrání sample packu klavifonu, nešlo to + další výprava za čápy
29.7 - zase čápi, asi s Aňou + řešilo se zahájení olympiády
30.7 - místo zkoušky návštěva kočičí kavárny se S a N + vyfocen červenozob
31.7 - Praha, ale proč?
1.8 - benefiční čtení na Avoidu (pak Víc básní o geologii)
3.8 - Poděbrady, tam návštěva Jardy R., večer F a Soječek u nás + pozorován ježek
4.8 - deskovky u Vojty
5.8 - procházka k oslíkům
6.8 - místo zkoušky jsem byl se S v Dobré trafice
7.8 - náhodný koncert skupiny Nina Rosa
8.8 - policie hledala drogy na Řeroryjské radnici + pojmenována Vtěrka
9.8 - ze ZOO utekl fenek + večerní procházka s kočkama v polích
10.8 - výlet se Základnou do lesa ke Starým dubům, s bezpečnostníma zastávkama ve Velbloudu
11.8 - výlet s Már do lomu Požár, respektive okolo (dovnitř je vstup zakázán)
12.8 - večerní procházka na nádraží, vedro, pozorování koťátka místo perseid
13.8 - slunečnice ve Vysočanech, divoká zkouška
14.8 - kytka ve spáře na dvorku + procházka na nádraží, zase vedro + pozorování ježka
15.8 - porada s panem Sršněm + kýble v metru
17.8 - cesta za babičko a selfie s rybou + uvíznutí dole u výtahu + koncert Pentagramčeku
18.8 - odpočíval jsem a vyřizoval poštu
19.8 - přišel Jarda R (jdoucí svatojakubskou cestu) a byl jsem na koncertě ve Velbloudu (Full Moon Jazz)
20.8 - balím si věci so Srbska
U některých dnů se mi nepodařilo zjistit, co se dělo.
slovodne
17.7.2024 23:26:29
další koncerty (Ptení, Cross, Klubovna) / třídní sraz / výlety s Már
červen a červenec pokračovaly ve znamení koncertů, vedra a různých scamů:
- 29.5 - Poetry jam v Kaštanu (s dost trapnou white boy summer sekcí)
- 30.5 - zkouška na Ptení
- 1.6 a 2.6 - koncert v Ptení
- 3.6 - procházka s rychlýma šnekama
- 4.6 - odvezeny varhany do zkušebny
- 5.6 - křest publikace o solidární ekonomice + kvetl mák
- 7.6 - eurovolby
- 9.6 - výlet s Márinou (z Ikey okolo Krtně do Řeporyj)
- 10.6 - získal jsem kalendář od Oslíků
- 13.6 - pokusy o scratching
- 15.6 a 16.6 - třídní sraz v NBK
- 18.6 - zkouška na PPU (kde byla i Aňa)
- 19.6 - pokusy s výrobou kytarového snímače
- 20.6 - zvukařský kurz
- 23.6 - výlet na Hradec a focení falešných divizen
- 25.6 - zkouška + koncert Představy postavy v Kafkárně
- 26.6 - Deprase
- 27.6 - vyzvedávání věcí ze zkušebny na koncert + nový bojler (tedy starý prasknul v pondělí předtím)
- 28.6 - ochutnal jsem Avokádové toasty
- 29.6 - legendární koncert PPU v Crossu
- 30.6 - deskovky u Vojty
- 2.7 - jízda vlakem do Holešovic, vracení věcí do zkušebny, křest Anarcho ragga, návrat s J a M
- 5.7 - cesta do NBK se Základou (přes Černý Most)
- 6.7 - výlet s Már ke studánkám zakončený megaslejvákem
- 7.7 - urbex v Huti
- 9.7 - zkouška plus den kdy X opustila všechny messengerové skupiny (Simono!)
- 11.7 - sepsal jsem Hru na Vietnamku (a hodil ji na digitální zahradu) + noční zalejvání, protože jsem zabloudil na procházce
- 13.7 - křest zinu v Klubovně
- 14.7 - výlet k opuštěnému táboru u Plechhamru a do Pouští
- 15.7 - okružní cesta kolem rybníka
- 16.7 - zkouška + ráno jsem potkal Anku R a večer zase Mí-u
Celé období bylo dost náročné. Spadla na mě nějaká organizační práce v kapele, do toho hrozivý vedro a různý scamy a fuckupy. Ale děly se i hezký věci a zážitky, na který budu vzpomínat.
Já sám mám nové pantofle, doma je pak nový bojler a koš v kuchyni (staré dosloužily).
slovodne
27.5.2024 23:49:33
koncertní turné (České Budějovice, Brno) / klavifon / stromy kamarádi
Duben a Květen se nesly především v duchu koncertního turné Irmy, stromů kamarádů a zprovoznění Klavifonu (a příslušenství).
- 5.4. - Prago Union a Duck v Kulturáku
- 6.4. - cesta pro Klaviphon do Buštěhradu
- 7.4. - návštěva stromu kamaráda
- 13.4. - návštěva Már v DB
- 14.4. - návštěva SL, poprvé nové nádraží Vršovice a cesta domů vlakem
- 16.4. - telefon se naučil rozpoznávat Koťátko!
- 18.4. - výprava do knihovny za knihou Elektrofony
- 19.4. - koncert Harmasanu
- 20.4. - návštěva Poděbrad, tam sraz italských aut
- 25.4 + 26.4. - koncert Irmy v Českých Budějovicích, spaní ve věži
- 27.4. - výprava za čápy, Mudla ušla 22222 kroků
- 28.4. - Valná hromada
- 30.4. - Den kdy velké množství lidí vystoupilo na zastávce Dobříš, Lom
- 1.5 - návštěva Soječka
- 4.5. - parní vlak v Dobříši
- 5.5. - další Poděbrady
- 6.5. - další stěhování krámů (random nepořádek)
- 8.5. - nášvětava dalšího stromu kamaráda
- 9.5. - výlet na kazatelnu spojený s pozorováním srnek
- 10.5 - pozorávana polární záře
- 11.5. - vítání ptačího zpěvu, odpoledne cesta pro kombo
- 12.5. - velký pájecí den, Mudla ušla 33344 kroků
- 13.5. - paprsek z autodromu, vlaštovky a dopis od ČSSZ
- 15.5. - přijel Iljuša, ukázal jsem mu hrochy
- 16.5. - koncert v Mezi řádky
- 17.5. - koncert v Brně
- 18.5. - výlet na Špilberk, pouť v DB a večer Ivan Mládek
- 19.5. - opět Poděbrady, vážné diskuze nad akvárkem, pořízení stojanu
- 20.5. - sraz s Már, další strom kamarád
- 22.5. - básníci na FF UK AKA All poets are bastards
- 23.5. - další Deprase (Mudla, Kryštof H., Ašenka, Člověk krve)
- 25.5.+26.5. - mor
- 27.5. - kýčovitý fotky ze zdravotní procházky
každý úterý byla zkouška samozřejmě.
slovodne
2.4.2024 00:14:00
loutková sezóna / koncerty / stěhování / taishokoto
dlouho jsem nepsal deník, ale dělo se toho hodně. Zde jsem vypsal bodově seznam událostí tak jak je zachytila fotogalerie v telefonu. Čtěte hlasem Marka Feltona:
- 7.1 - Tříkrálová
- 25.1 - Deprase (Irma, Hanka, Aňa + Florián, Šimon)
- 28.1 - Dlouhý, široký a bystrozraký
- 31.1 - truchlení na břehu moře
- 1.2 - Bod obnovy
- 4.2 - výlet za Már
- 5.2 - dorazilo Taishokoto
- 11.2 - Kašpárek v Pekle
- 14.2 - Valentýnský speciál (technické potíže a zbytečný beef s I.)
- 15.2 - křest Warany a Hustej psáč živě
- 17.2 - návštěva Poděbrad a NBK (jak se ladí piáno?)
- 24.2 - stěhování Cizí holky
- 28.2 - Zlá koza + výlet za trolejbusy + čtení v Podtvrzí (černá díra v duši)
- 2.3 - výprava za sondou s Předsedou (sonda nenalezena, ale viděli jsme sraz labradorů)
- 3.3 - další Poděbrady, bro přijel k nám
- 5.3 - koncert v Elpíčku
- 8.3 - jam v muzeu hudby, potkal jsem Gregora
- 10.3 - Červená Karkulka
- 15.3 - výroční sraz FFF
- 16.3 - opět Poděbrady
- 17.3 - znovuosazení reliéfu Betonáři (procházka s Karousem)
- 18.3 - výprava pro stojan na mikrofon a rack (od Vaška)
- 20.3 - další Deprase (Aňa, já, Diuk)
- 22.3 - Žižkovská noc
- 23.3 - zkouška + Kafkus
- 24.3 - Čarodějův hrad (+ bourání voroplavby)
- 27.3 - procházka s UZK / Jezevkami
- 28.3 - narozeniny Velblouda
- 29.3 - jam session v Sokolce
- 30.3 - další Poděbrady
- 31.3 - procházka za čápama, experimentování s rackem
- 1.4 - procházka za oslíkem (se zlatou hodinkou)
(ještě se pak rozepíšu, stojí to za to)
slovodne
6.1.2024 22:44:27
PLÁNY NA ROK 24
Jak už to tak na přelomu roku bývá, lidi bilancujou poslední rok. To jsem udělal i já a potom, co jsem si přečetl svá předsevzetí z minulého ledna, musím říct, že se mi je víceméně dařilo je plnit:
1) cvičit na piáno
2) zapisovat si útržky básní, co mě napadají
3) sestříhat nesestříhaná videa
4) naučit se konečně pájet sakra už
5) když se rozšoupnu, tak konečně vydat tu knihu, co mám rozdělanou
Vstoupil jsem do kapely a tak mám větší motivaci cvičit na piáno. Byl jsem na pájecím workshopu, kde jsem si vyrobil kontaktní mikrofon. Vzhledem k opatrnému úspěchu těchto realistických předsevzetí jsem se rozhodl, že budu pokračovat v dobře nastolené trajektorii.
A co bych chtěl dělat dalšího v následujícím roce?
- udělat si pořádek ve věcech
- uspořádat Večer Kyberdadaismu s otevřeným diskuzním plénem
- dále propagovat tento umělecký směr na sociálních sítích
- uspořádat jisté živé vystoupení (nápověda: rádio)
- pořídit si Arduino a naučit se ho programovat
- vytvořit zase nějaký sample pack (nabízí se moje minivarhany nebo Vermona Piano-Strings, co jsem si nahrál v Synth library)
- přeložit do češtiny písně Teuvo maanteiden kuningas od Leevi and the Leavings, 諦念プシガンガ od Jun Togawa (neumím teda japonsky ani finsky) a Quite Unusual od Front 242
- napsat nebo natočit návod k Yamaha QY-10
Pak samozřejmě budu pokračovat v bambilionu věcí, který mám rozdělaný, různý tradiční každoroční věci (Srbsko, loutkové divadlo) a určitě přijde na řadu i spousta věcí, o kterých zatím ani netuším.
slovodne
6.1.2024 22:32:33
UMĚLÁ INTELIGENCE, PĚT FÁZÍ SMUTKU A KYBERDADAISMUS
Jedním z často skloňovaných sousloví tohoto roku byla umělá inteligence. Nejprve byl v létě 2022 zveřejněn DALL-E generující obrázky, potom v listopadu 2022 ChatGPT následovaný dalšími a dalšími nástroji. Umělá inteligence se stala tématem hospodských diskuzí i novinových článků. V tomto článečku bych chtěl retrospektivně popsat svůj přístup k umělé inteligenci a zrod uměleckého směru, který jsme nazvali
kyberdadaismus.
Co
se týká umělé inteligence, prošel jsem si postupně všech pět fází smutku dle Elizabeth Kübler-Rossové:
Nejprve jsem byl velmi skeptický. Technologické společnosti umí skvěle budovat hype a to, co má být "next big thing", leckdy končí jenom jako bublina nebo přímo dokonce podvod (vzpomínáte na XIXOIO nebo Theranos?).
Potom následovala fáze hněvu - umělá inteligence byla v mých očích jen zástěrkou, za kterou se schovávaly technologické megakorporace. Nejlepší trik, co udělal ďábel, bylo přesvědčit svět, že neexistuje. Stejně tak nejlepší trik, který provedly megakorporace bylo přesvědčit svět, že ho může ovládnout umělá inteligence a ne starej dobrej (obyčejnej a nudnej) korporát.
Ve fázi smlouvání jsem přišel na to, že jsem asi umělé inteligenci svěřil příliš složité úkoly a že vyhledávač, co si výsledky vymýšlí, asi nebude tak úplně užitečná věc.
Pak následovala fáze deprese z toho, že přece není možné, aby světoví odborníci (a jiní mně známí a jinak rozumní lidé) měli (o AI) tak zkreslené představy a neviděli zcela zřejmé limity, které sebou tato technologie nese.
Nakonec mě s umělou inteligencí smířil britský vývojář Simon Wilison. Jeho přednáška "Catching up on the weird world of LLMs" je dle mého názoru jeden z nejlepších úvodů, který si k této problematice můžete poslechnout a jeho blog je plný pratických a zároveň velmi přízemních použití této technologie v praxi.
Nyní zastávám takový smíšený názor: Domnívám se, že velké jazykové modely jsou skutečně převratná technologie, která změní svět, ale její využití bude nakonec úplně jiné, než jaké nám slibují influenceři a technologické společnosti. Též se domnívám, že rizika těchto technologií jsou úplně jiná než ona tisíckrát omletá vzpoura strojů a že za odvoláním Sama Altmana nebyl nějaký znepokojivý objev, nýbrž obyčejná korporátní rošáda.
Konec roku se pak nesl ve znamená Kyberdadaismu. Ten se objevil v komentářích pod jednou básní Sigmopoezie a postupně se rozvinul ve svérázný umělecký směr, jehož už existující díla a tvůrce teď zpětně objevujeme. Kyberdadaismus se nesnaží o dokonalost - naopak tvůrčím způsobem využívá nedokonalostí (nebo naopak až přílišné dokonalosti) generovaných textů a obrázků. Nesnažíme se zabránit halucinacím velkých jazykových modelů - naopak podstrkáváme počítačům mochomůrky, aby měli z čeho halucinovat.
Kyberdadaismu se budu věnovat i nadále, v současnosti mám rozepsaný obsáhlejší článek. Příští rok se pak určitě můžete těšit na otevřené plénum věnované právě tomuto novému uměleckému směru.
(publikováno 28.12)
(publikováno 28.12)
slovodne
6.1.2024 22:31:14
(k událostem z fildy)
Zajímavej postřeh: stejně jako u kovidu, mě neděsí ani tak samotná událost jako spíš to, jak na ní různý lidi reagujou:
Někteří jsou opět v nějaké bublině alternativní reality úplně mimo, snad pod vlivem ruské propagandy (vítr vane např. z Aeronetu, takže asi jo). Jiní volají po nesmyslných opatřeních, které by nikomu nepomohly ba naopak spouště lidí uškodily. Další si řekli, že přesně tohle je čas na nějaký politický hot taky nebo expertní rozbory policejního zásahu. Pistolníky a protizbraňový aktivisty popisovat nemusím, ti dělají přesně to co by od nich člověk čekal...
Do toho všeho jsou ZASRANÝ VÁNOCE a některý lidi si zjevně myslí, že když nebude večer brsalát, tak se rozpadne realita...
Takže jak jistě chápete, mám toho dost. Ale dobrá zpráva je, že přesně vím co mě sere a tak se tomu můžu efektivně vyhejbat, ať mi během svátků nejebne.
Drobnou pochvalu si naopak protentotkrát zaslouží např. Klaus, Zeman nebo Kalousek a jiní obvyklí podezřelí, kteří se protentokrát rozhodli nebejt za úplný čůráky a vyjádřili se velmi neutrálně, slušně a kultivovaně. Dobrá práce! Příjemně jste mě překvapili! Jen tak dál! Tohle můžete zkoušet častěji.
(publikováno 23.12)
(publikováno 23.12)
slovodne
6.1.2024 22:24:19
kočičí pelíšek / kyberdadaismus / hudební workshopy / kovid / střelec / vysílání
- na konci listopadu nasněžilo
- kočka dostala kočící pelíšek
- byl jsem na no-input workshopu (30.11)
- potom na křtu Sigmovi sbírky (2.12), kde jsme vymýšleli kyberdadaismus
- potom na pájecím workshopu (3.12) a jel jsem domů zasněženou krajinou
- umřel Kissinger a řešila se nová podoba Hlavního nádraží
- Mája běžela maraton do Dobříše (9.12), potom byl Irma čaj
- pak večírek nakladatelství Adolescent (10.12)
- pak čtení Anny Luny (12.12)
pak jsem dostal kovid a nikam jsem týden nemohl
- aspoň jsem 20.12 vysílal vánoční speciál (o vaporwavu)
Bohužel ale ve čtvtek před svátky zaútočil střelec na filozofické fakultě, takže svátky byly v takovém zvláštním módu a k tomu ještě klasický Vánoční stres. Aby mi nejeblo, tak jsem chodil na procházky do lesů s povodněma. Ale nálada se mi zlepšila mj. kvůli dárkům od Mudly a Radima.
Před koncem roku jsem ještě stihnul jet na loutkárnu a pomoci S. s pořízením nového telefonu. Rok jsem zakončil tradičním vysíláním.
slovodne
19.11.2023 23:40:31
Micka / Gaza / Fosfény / zkoušky s Irmou / kulturní bingo
(záznamy pro 3.10 - 17.11)
- 4.10 - výlet s Már za kočkou Mickou (a pak po Petříně)
- 5.10 - Bramborohraní
- 6.10 - Mastodon sraz
- 7.10 - útok z Gazy (a od tý doby nablito na internetech)
- 8.10 - nahrávání v SL (Vermona Piano-Strings)
- 10.10 - sraz s Mon (deskohraní)
- 11.10 - návětěva ukrajinské restaurace se S
- 13.10 - založen IG účet obalky.knih
- 14.10 a 15.10 - kulturní program na Avoidu pod mostem, zároveň návštěva babičky a tety
- 17.10 - U Vojtěcha (nevím co)
- 18.10 - křest Fosfén
- 19.10 - koncert Ether kolektivu
- 24.10 - sraz s Cizí holkou U Vojtěcha
+ Někteří lidé se politice radši vyhýbají. No a pak je tu dědek politruk co se s kumpány zdraví slovy: Ahoj, tak co říkáš na vládnutí Fialovy vlády?
- 28.10 - Mu měla vy-víte-co
+ jsem rád, že jsem úplně nezapomněl němčinu. Teď jsem si si na streetview úspěšně přečetl ceduli "Vchod zde. Dneska zavřeno" u zámku Topplerschlösschen.
- 29.10 - fotil jsem zatmění měsíce
+ dnes jsem si vzpomněl na to, že někdy chci získat boulangerit AKA chlupatej kámen
- 31.10 - první zkouška s Irmou
- 1.11 - poslechovka v SL
- 2.11 -koncert Plíhala
- 4.11 - dušičkový speciál
- pak v Ne zkouška Irmy
- (Mňau měla jaro)
- v Út další zkouška Irmy
- 11.11 Slam poetry na Kuklíku
- 12.11 nejprve poslechová procházka po Troje, pak koncert pod mostem a nakonec čtení U Vojtěcha
- 13.11 - kvír čtení ve Světovce
- v út zase zkouška s kapelou
- 15.11 - úvodní workshop výroby syntezátorů
- Soyboy v NBK
- 16.11 - koncert Ani a Šimona
- 17.11 - Irma v muzeu hudby
- pak v So návštěva Már v DB
- v Ne jízda za babičkou
vic se toho nezachovalo, už tohle jsou archeologický nálezy
slovodne
19.11.2023 23:30:13
POZNÁMKY NA MAĎARSKÉM PŘEKLADU MÁJE
Zájem o syntezátory někdy člověka dovede na překvapivá místa. To jsem se takhle kupříkladu dal do hovoru s Ondřejem Maclem a za čtrtnáct dní později jsem byl zkoušce projektu Irma a o další týden později jsem si překládal "kawaii desu" do maďarštiny...
Ale popořádku: Tohle úterý jsem byl na zkoušce projektu Irma, po které následovalo "pokapelní pivo". Protože tam byli samý chytrý lidi, rozvinulo se tam několik velmi zajímavých diskuzí, ze kterých zůstaly některé nezodpovězené otázky, jejichž odpověď jsem si pak musel dohledat.
Tak zaprvé: Iryna si vzpomněla na nedělní polární záři a položila mi zcela logickou otázku: Proč je polární záře k vidění jenom u pólů?
Tahle otázka mě zaskočila. Přišel jsem sice s nějakým vysvětlením, ale to vysvětlení bylo (pochopitelně) úplně blbě. Ve skutečnosti je to úplně jednoduchý a souvisí to s jednou docela zřejmou věcí, na kterou jsem ve svém původním vysvětlení úplně zapomněl: zemským magnetismem.
Pamatujete si takový ty malý válečkový magnety? Pokud jo, tak jste si možná všimli, že ty placaté strany magnetu (tedy póly) přitahovaly malé kovové předměty (třeba špendlíky), zatímco ta kulatá strana (tedy rovník) je odpuzovala a tak špendlíky odskakovaly vždycky na tu bližší z placatých stran. Tak přesně takhle funguje magnetické pole země akorát místo špendlíků přitahuje elektrony ze slunečního větru a ty stahuje do polárních oblastí, kde pak ve vrchních vrstvách atmosféry dělají svoje svítící kouzla... No je to teda ve skutečnosti o dost složitější (a Wikipedie píše, že to ještě není úplně prozkoumáno), nicméně otázku proč se polární záře vyskytuje hlavně u pólů to celkem uspokojivě vysvětluje. Ale proč se občas vyskytuje i u nás? A bude teď k vidění častěji?
Odpověď na tuhle otázku jsem si naštěstí pamatoval, takže jsem nemusel vymýšlet nějaký nesmysl: Nebude, protože to je čistě sluneční záležitost, kterou dění na zemi zas tak moc neovlivňuje. To, že je polární záře někdy viděna i jižněji než obvykle je totiž způsobeno tím, že ze slunce dorazí vlivem sluneční erupce větší množství slunečního větru než obvykle a tak se polární záře rozprostře po větší ploše (opět zjednodušeně řečeno).
Další zajímavé debaty se týkaly jazyků, což vlastně nebylo příliš překvapivé, protože se mnou u stolu byli tři expati a dva redaktoři časopisu Plav.
Nad oním příslovečným Maďarským překladem Máje mi tam Kateřina nasadila slušného brouka do hlavy tím, když prohlásila, že jí maďarština trochu připomíná japonštinu. Na to jsem kontroval, že mě to teda podobný nepřijde, aspoň co můžu po poslechu japonského city popu a finského [sic!] boomer rocku soudit (finský boomer rock bude mít vlastní článeček).
Doma jsem to pak ještě trochu prověřoval (mimo tím, že jsem si vzpomněl na absolutní hitovku "Első Emelet - Sorsvonat (Slowed + Reverb)") a mohu celkem s klidným svědomím prohlásit, že maďarština vůbec nezní jako japonština. Nicméně Kateřina byla "onto something" - maďarština i japonština totiž jsou tzv. aglutinační jazyky, což v praxi znamená, že na svoje slova lepí koncovky, které plní nějakou gramatickou funkci. Teď si možná říkáte, že tohle umí i čeština, ale je tu jeden podstatný rozdíl - čeština je flektivní jazyk, což znamená, že koncovka obvykle plní více funkcí gramatických najednou, kdežto aglutinační jazyky typicky prostě dají víc koncovek (a proto v maďarštině vznikaj takový dlouhý jazykolamy). Tahle podobnost dokonce dala vzniku teorie takzvaných Altajských jazyků, ale to je dost kontroverzní věc a navíc už jsem hodně odbočil a maďarština už mezi ně stejně nepatří...
Každopádně viděl jsem video, kde srovnávali maďarskou větu "Én egy Japán nyelviskolanak tanulója vagyok." s japonskou "Watashi wa nihongo gakko no gakusei desu." (obojí znamená "Učím se ve škole japonský jazyk."). Slova jsou úplně jiná, nicméně gramatika a pořadí slov jsou prakticky totožné, což (pod videem) potvrzoval i komentář maďara pochvalujícího si, jak povědomá mu japonská gramatika byla, když se jí začal učit.
Každopádně jsem od úterý strávil na lingvistické straně youtubu víc času než je zdrávo a dozvěděl jsem se například o tom, jak čukčský pastýř pastýř Tenevil vymyslel vlastní abecedu, že bych se mohl asi celkem snadno mohl naučit lotyšský přízvuk v angličtině a že hebrejská abeceda stojí za starou bačkoru... No ale to už jsem hoodně odbočil.
(zveřejněno 10. listopadu)
slovodne
19.11.2023 23:29:51
HAMÁS vs IZRAEL, ZLOBIVÝ DĚTI V AUTOBUSE ANEB PROČ NEVÉST INTERNETOVÝ VÁLKY
Řekl jsem si, že se k blízkovýchodnímu dění už nebudu vyjadřovat, přesto zůstává jedna věc, kterou je nutné sepsat - a to je proč se k tomu nechci vyjadřovat. Začnu metaforou:
Určitě jste to už někdy zažili - jedete si to v klidu autobusem, když tu přistoupí maminka s dvěma malými dětmi. Posadí se a maminka začne vyřizovat nějaký důležitý telefonát. Děti se pochopitelně začnou nudit a tak dítě A začně šťouchat dítě B tak dlouho, až to dítě B nevydrží a prostě mu jednu ubalí. V tu chvíli začne dítě A brečet a maminka dítěti B vynadá, co že to dělá...
No a přibližně tohle se stalo v Izraeli. Akorát přitom umírali lidi a v Gaze pořád ještě umíraj.
Před útokem ze 7. října Palestina na sociálních sítích a titulních stránkách západních médií prakticky nebyla. No a pak Hamás zaútočil na Izrael. Kromě vojenských základen a policejních stanic (který by se s hodně přimhouřenýma očima daly brát jako legitmní cíle, ale i to je dost diskutabilní) bral útokem doslova všechny, kdo mu přišli pod ruku, včetně účastníků techno festivalu za mír (a pokud bych se měl s někým identifikovat, tak by to byli právě "bratři technaři").
Počet obětí se nakonec vyšplhal přibližně na 1400 a tím se to stalo (co se počtu obětí týká) největším útokem na židy od druhé světové války. Tak velkej průser to je.
Izraelské bezpečnostní síly tím útokem byly zjevně zaskočeny a tak, asi aby se neřeklo, že nic nedělají, začali dělat to, co už mají dobře nacvičený a co je pro ně prakticky bez rizika - to jest bombardovat Gazu. Hamás zalezl do krytů, což je přesně to, co by udělal každej příčetnej člověk zvyklej na bombardování.
Jenže obyvatelé Gazy (narozdíl od bojovníků Hamásu) do těch krytů nemají přístup. Hamás se možná snaží fungovat jako normální stát, ale jeho civilní obrana je (aspoň v tomhle ohledu) úplně na hovno. Pro běžné obyvatele Gazy tedy začalo (další)
peklo.
No
a peklo začalo taky v komentové sekci. V levicové bublině se začalo objevovat "Stop genocidě Gazy!", proizraelský jestřábi zase volali po srovnání Gazy se zemí a náckové měli asi dost těžký rozhodování, zda v tuhle chvíli víc nesnáší muslimy nebo židy. Já sám se musel držet židle, abych se do týhle internetový války taky nezapojil a samozřejmě jsem to porušil a porušuju to znova.
Ale dělám to opravdu jen nerad, protože když to označuju slovy "internetová válka", tak to není jen metafora. U všech stran jede propaganda na 120% a je dost těžké odlišit, co je pravda, co je pravda, ale nepřesně popsaná, co je pravda, ale pravda z roku 2021 (čti: tenhle dům byl vybombardován, ale už před dvěma lety), co je "propaganda number", co je statistika (se všema dezinterpetačníma možnostma co statistika poskytuje), co je lež, co je vyložená lež a co je vyložená ruská propaganda (hej, proč by se sakra izraelskej voják v rozhovoru pro televizi svěřoval se zvěrstvama, který dělal v rámci nakby?).
A já se tímhle odlišováním zabývat nechci. Jediná Propaganda, o kterou se chci zajímat, je německá synthpopová skupina z osmdesátých let.
Jsem si vědom toho, co dělaj osadníci na Západním břehu. Jsem si vědom toho, co přibližně dělá Izraelská vláda (a pokémoni v ní horší než ti nejhorší naši vládní pokémoni). Jsem si vědom toho, že v arabských zemích je dlouhá a bohatá tradice terorismu a i toho, že ani tohle není bez důvodů a západní státy, ropný společnosti, ale i východní státy v tom jsou taky namočený až po uši (že, Československo?). Taky to ve mně vyvolává flashbacky na sudety a Berlínskou zeď. Jsem si vědom toho, že tenhle příběh má víc vrstev ironie než lecjakej post-ironickej mem. Zajímám se o moderní historii, tyhle věci pro mě nejsou novinka.
Pusťte si libovolnej politickej thriller nebo si o jeho námětu přečtěte na Wikipedii a máte skoro garantovaný, že do deseti minut zakopnete buď o Izrael nebo Palestince (Carlos Šakal, německá RAF, incident Vela atd, filmy si kdyžtak můžeme doporučovat v komentáčířích).
Tohle všechno vím, přesto nepovažuju za dobrý nápad účastnit se těhle internetových válek. Nikomu to totiž nepomůže a naopak to může hodně lidem ublížit. A to já nechci. Ubližování je v tomhle konfliktu dost i beze mě.
(zveřejněno 3. listopadu)
slovodne
19.11.2023 23:29:23
MUSLIMGAUZE JAKO HUDEBNÍ OZVĚNA KOFLIKTŮ STŘEDNÍHO VÝCHODU
(zveřejněno 29.října)
Potom, co mi mocný algoritmus nabídnul klasickou židovskou lidovku Hava Nagila v techno verzi (od Scooteru!), objevilo se na hlavní stránce youtubu v doporučených album Mullah Said od skupiny Muslimgauze, snad aby se dostalo i na druhou stranu konfliktu. Po asi dvoudením váhání jsem na něj kliknul a tím se mi otevřela další pro mě zcela neznámá kapitola elektronické hudby.
Pod pseudonymem Muslimgauze (což je slovní hříčka odvozená od mušelínu) se skrývá britský hudebník Bryn Jones. Ten se v roce 1982 začal zajímat o příčiny právě probíhající První libanonské války a tyhle konflikty (a okolní arabský svět) se pak staly jeho celoživotní inspirací.
Bryn Jones byl - jak už je podle jména patrné - Brit jako poleno a hudba tomu odpovídá - nezní jako takové ty klasické arabské "svatební" odrhovačky. Spíš je to taková poklidná téměř až relaxační hudba - příjemně se vlnící basová linka, jednoduché kytarové motivy a naživo zahrané djembe i syntetické elektronické bicí. Písně nemají texty, protože to by podle Jonese bylo spíš kázání, ale i to nakonec uslyšíte v bludišti útržků různých všedních zvuků, muezzínů svolávajících k motlitbám i krátkých dialogů (povětšinou asi v arabštině) vyvolávajících v posluchači dojem procházky po nějakém středněvýchodním městě.
Konflikt, který Jonese původně inspiroval, je v hudbě též přítomen, ale spíš v takových jakoby ozvěnách nebo v názvech jednotlivých skladeb a alb.
Když jsem na začátku recenze psal o tom, že mi to youtube nabídnul, aby se dostalo i na druhou stranu konfliktu, nemyslel jsem to nijak metaforicky. Bryn Jones byl politicky jednoznačně propalestinský, dokonce některá svá alba věnoval Palestincům, přestože nikdy nenavštívil žádnou ze zemí středního východu. S názvy písní a alb jako "Every Grain Of Palestinian Sand" nebo "Hamas Arc" je celkem jasné, na jakou stranu by se v probíhajícím konfliktu přidal a čeští komentátoři by ho rozhodně nepochválili. Vlastně bych ho nepochválil ani já, neboť Jones zjevně považoval (mírové) Dohody z Osla za zradu palestinské věci a dokonce tomu věnoval album nazvané Betrayal (Zrada).
Nicméně když odhlédneme od politiky (což lze vzhledem k instrumentální podobě Jonesovy hudby celkem snadno) zůstává celá řada povedených alb, která Jones za svůj krátký život (zemřel v pouhých 37 letech) stihl nahrát.
slovodne
19.11.2023 23:28:59
KDY (A JAK) MLUVIT O TOM, CO SE DĚJE V GAZE?
Po tom, co se stalo v Izraeli, se začaly objevovat takový ty statusy o jednotlivých obětech, které se objeví vždycky, když se stane nějaká katastrofa.
Asi v rámci zachování nějaké vesmírné rovnováhy se pod těmito statusy začali někteří nejmenování dožadovat, aby byly uváděny taky všechny předchozí palestinské oběti (možná dokonce jmenovitě). Některé tyhle požadavky pak byly vyloženě konfrontační, což je asi to poslední, co chcete v komentářích příspěvku o (civilních) obětech nějakého ozbrojeného konfliktu a pochopitelně to žádnou rovnováhu do diskuze nepřineslo.
Nicméně nepopiratelným faktem je, že palestinské oběti (tohoto dlouhého a vleklého) existují a tak se nabízí otázka, kdy a jak je do diskuze přivést, aby člověk nepůsobil jako necitlivé hovado?
Odpověď na to je úplně jednoduchá: Stačí si počkat, až se někdo zeptá, proč se tohle všechno děje...
Protože to co se dělo, už děje a bude dít v Gaze je významnou součástí odpovědi na otázku, proč se sakra někdo přidá k Hamásu, proč někomu přijde jako dobrej nápad jít na mnohem vyzbrojenějšího a lépe financovaného nepřítele a přitom po cestě ubližovat civilům.
Proč tohle všechno Hamás dělá i když ví, že ten líp vyzbrojenej a líp financovanej nepřítel (tj. Izrael) se fakt nasere a ukáže jim, zač je toho loket (a už se nasral a bombarduje pásmo Gazy).
Pokud jsem si ze všech předchozích diskuzí něco odnesl, tak to je přístup "nesoudit ale pochopit". A to je tady klíčový!
Tím, že se budeme v diskuzích předhánět kdo komu v minulosti víc ublížil se spravedlnosti ani míru nijak nepřiblížíme. Klíčový je pochopit proč se konflikty vedou, co jejich motivuje aktéry a to možná nastíní, co by bylo možné dělat, aby tomu tak v budoucnu nebylo. Jinak žádná diskuze o těhle věcech vůbec nemá smysl.
* * *
Ilustrační obrázek - nápis "free Palestine" přepsaný na "fuck Hamas" na zdi u Hradčanský za rohem od Izraelské ambasády
(zveřejněno 13. října)
slovodne
3.10.2023 22:27:20
Osečany / radiosonda / Ultranos Dreamer / nemoc
další měsíc píšu jako vykopávky, nevíc ještě ztížené tím, že jsem musel zapnout starý mobil, abych se dostal k fotkám (sloužícím jako externí paměť). Tedy září se neslo v tomto duchu:
- 30.8 Čvrt na Smrt na Střeláku (a nutrie pod Národním divadlem)
- 2.9 Vyosení v Příbrami (kde jsem poslouchal Sama a objevil kapelu Russian Sleep Experiment)
- 3.9 jsme jeli do Osečan
- 4.9 další Nehudba nemíst
- 5.9 pak Poezie vole!
- 9.9 byla rodinná grilovačka
- 10.9 jsme pak jelis J. a R. do Knína hledat radiosondu (kterou jsme našli)
- 12.9 jsem šel na bramborák k Vojtěchovi
- 16.9 byl křest Bulánků (ve Vnitrobloku)
- 17.9 jsem místo festivalu parních lokomotiv šel do SL prezentovat Ultranos Dreamer
- 21.9 jsem nemohl na křest Mezitahu, bo jsem byl ten týden nemocný
- ten týden jsem využil na zprovoznění iPhonu a psaní resizeru pro Kyselo
- ale 27.9 už jsem mohl k Vojtěchovi na úplně první čtení
jinak soudě dle starého i nového telefonu, tak programem na září byly hlavně kočky (ty čtyřnohé) a večerní procházky.
Jinak řešila se aktivně agresivní kampaň Českých drah, Násilníkgate a slovenský volby.
PS: nice, právě jsem napsal "Nutrie" s velkým a "národní divadlo" s malým, priority jsou jasný
slovodne
25.9.2023 21:41:02
DIVO INSTITUTE aneb SKVĚLÁ HUDBA A ZABETONOVANÁ RAKEV
Minulý týden se Johny Násilník postaral o to, aby se zpráva o tom, že byl obviněn ze znásilnění, dostala i k lidem co jinak žijou pod kamenem (jako jsem třeba já). V úplném zárodku jsem sledoval vznikající kauzu a nevěřil vlastnm očím. Nebyl jsem sám - v komentářích pod Násilníkovou "slohovkou" byl i někdo, kdo se domníval, že je to celé jen nějaká mystifikace.
To mě trochu nahlodalo. Začal jsem tedy goolit věci, co se vygooglit dají (např. článek v časopise A2) a tak jsem se dozvěděl o existenci kapely Divo Institute. Na to abych si je pustil, jsem ale neměl (vzhledem ke kontextu) nervy. Až dneska jsem si na ně vzpomněl a jejich eponymní desku jsem si pustil. A dobře že jsem tak udělal!
Je to skutečně dobrá deska zajímavým způsobem míchající klasický kytarový zvuk s elektronickou hudbou. To samo o sobě nezní nijak převratně - kytary a elektroniku dneska míchá dohromady každej, ale Divo Institute se to podařilo tak, že to zní zároveň velmi originálně a zároveň vám to připomene ledacos od Prouzy přes Malou Bílou Vránu (skladba Šíp), WWWčka až po DAF okořeněný riffem ukradeným přímo od Molchat Doma (na desce to dává smysl).
Minimalistické texty v kombinaci s temnou elektronikou pak připomínají další "kovidovou" desku - Nemoc od Schwarzprior - a musím říct, že celkem dobře vystihují ten mix emocí, který se na nás poslední dobou valí.
Případné návštěvníky koncertů bych ještě rád varoval před tím, že deska prý zní (jak podle recenzí tak podle samotných členů kapely) výrazně jinak než jejich živé koncerty. Poslech desky vás též nepřipraví na performance některých členů kapely.
A těma koncertama se dostáváme zase zpátky na začátek: Titulek o původním záměru "natočit jednu nesmrtelnou desku a pak se rozpadnout" totiž zestárnul jako svačina ponechaná přes prázdniny ve školní tašce. Co bude dál? Navzdory tomu, co psali někteří komentující, Násilník pravděpodobně "sedět" nepůjde. Můj osobní odhad je buď podmínka nebo "nic z toho nakonec nebude", protože ani policie ani česká veřejnost prostě zatím neumí takovýhle "mezilidský sliz" zpracovat.
Celá ta situace to připomíná jednu z performance kapely, kdy při jednom z koncertů naplnili "rakev" betonem, aby tak zabetonovali všechny běsy, které jednoho z nich pronásledovali. Jiný z členů kapely k tomu pak v rozhovoru pro rádio Wave doslova řekl: "To mi přišlo neetický nechat tam tu zabetonovanou rakev pořadatelům [aby ji odstranili]".
Člověk si tak po poslechu desky připadá jako pořadatel, který sice zažil perfektní koncert, ale teď neví co se zabetonovanou rakví.
slovodne
27.8.2023 22:57:55
Podtvrzí / Rok Plcha / Irma / Prigožin
psát deník za měsíc a půl je spíš podobný archeologickým vykopávkám, než psaní. Takže co se stalo aspoň bodově:
- 16.7 - hledal jsem radiosondu
- 21.7.- 23.7. - Podtvrzí
- 28.7. - výlet s Már na Děvín
- 31.7. - pirátské deskohraní
- 4.8. - vernisáž Hanky S.
- 6.8 - jeli jsme za babičkou s A.
- 7.-13.8 - Srbsko (Rok Plcha)
- 15.8 - krmil jsem zvěř u Krysomyšinky, oslava u Sofie
- 20.8 - grilovačka s Kubou H., návštěva babičky
- 22.8 - čtení na lodi spojené s postpunkovou a darkwave diskotékou (Straka, Bouška, Kino Peklo)
- 23.8 - seminář o Irmě Gisslové + procházka po Strašnicích
- 25.8 - koncert ve Velbloudovi
- 26.8 - sraz s Máj
- 27.8 - výlet do Strašnic s Már
řešilo se:
- Oppenheimer a Barbie
- požáry
- smrt Prigožina
- Kazmův film
slovodne
27.8.2023 22:56:39
nové žánry stále vznikají
(psáno jako odpověď na nějaký komentář o úpadku subkultur)
Mark Fisher kdysi napsal úvahu, že v popkultuře se neobjevuje nic nového (a zajímavého) a že se stále recyklují ty samé (převážně hudební) motivy.
Nic není dál od pravdy! Nové (zajímavé) hudby vzniká obří množství, akorát se radikálně změnil způsob její distribuce (čti: dnes hudbu nedistribuujou nahrávací společnosti a velká centralizovaná média, ale decentralizovaný internet).
Myslím, že ta samá věc má dopad i na subkultury:
1) vznikají nové subkultury, akorát jsou příliš malé na všimnutí (protože "žánr" nebo kapela má v Praze třeba jen 10 fanoušků)
2) často nejsou na jednom místě - fanoušci určité kapely jsou roztroušeni po republice, na koncert se klidně sjedou, ale jinak nemají moc důvod, protože se nazvájem ani neznají
3) vznikají mikrožánry (dungeon synth, vaporwave, barber beats, lo-fi hip hop, hyperpop, "o co se to sakra snaží Bert and Friends", "dechno" ve stylu Too Many Zoos) - hodně specificky znějící žánry, které ale postrádají všechny znaky žánru (např. nemají na žánr navázanou módu nebo jejich interpreti nikdy nekoncertují živě)
4) je dost kapel, které nejsou žánrově vyhraněny (tj. mají písně více různých žánrů, případně žánry různě mixují), myslím že to samé jde říct i o fanoušcích (tady teda mluvím za sebe osobně)
5) (zvlášť v elektronické hudbě) je velmi snadné mít širokou paletu zvuků, tudíž je celkem těžké mít specifický zvuk (kapely, žánru)
6) zatímco produkce (a distribuce) hudby je dnes levná a relativně snadná (čti: týpek s notebookem zvládne na co by před třiceti lety bylo potřeba studio a fabrika na desky), propagace je pořád drahá a pracná (buď to znamená objíždět koncerty, což je pracný a organizačně náročný, nebo utrácet peníze za propagaci)
7) je velká konkurence a to i ze strany 30 let staré zapadlé hudby (čti: proč bych poslouchal něco soudobýho, když někdo na internetu vyhrabal nějakou naprostou pecku z Holandska roku 1986)
slovodne
17.8.2023 22:43:22
KREV NENÍ VODA, AKORÁT ŽE ČÁSTEČNĚ VLASTNĚ JE
Možná, že jste dnes taky zaznamenali zprávu, že vědci poprvé zkoumali absorpci různých menstruačních pomůcek s reálnou lidskou krví.
Tak je to zase trošku složitější...
Novinář si napíše článek, feministky se nad tím rozčílí a nerd s maturitou z biologie (čti já) a s Wikipedií na dosah si otevře pět článků a od čtení samotné vědecké studie ho zatím odrazuje jen fakt, že PDF té studie zatím není na Sci-Hubu....
Takže pár faktů:
To, co vědci při výzkumu použili nebyla krev, ale jenom její derivát. Konkrétně červené krvinky (určené na transfuzi) s prošlou trvanlivostí. Není to úplně menstruační krev, ale je to určitě bližší než voda nebo fyziologický roztok, které se na testování menstruačních pomůcek používaly dříve. Pro nezasvěcené je ale nutné dodat, že fyziologický roztok není zas tak špatná náhrada, protože je to (velmi zjednodušeně řečeno) polovina obsahu krve (do rozdílů zabíhat nebudu, protože jsou na to samostatné vědecké studie).
A proč se vlastně na tento výzkum používají náhražky? Odpověď je úplně prostá - protože není snadné sehnat menstruační krev, kterou byste na výzkum používali v ideálním případě, abyste napodobili skutečné podmínky.
Má výzkum smysl? Domnívám se, že ano, protože vědci zkoumali efektivitu různých menstruačních pomůcek v podmínkách blížícím se reálnému použití. Efektivnější menstruační pomůcky jsou potenciální ulehčení života pro polovinu lidstva, takže za mě dobrý a jen tak dál!
Najdi ženu si zaslouží pochvalu za odkaz na zdroje a doufám, že se ta studie brzy objeví na Sci-Hubu. Ale teď se jdu radši schovat, než se na mě sletí feministky, že jim do diskuze přináším nikým nevyžádané upřesňující poznámky (ještě že nemám tu studii).
Ještě odkaz na článek - https://theswaddle.com/this-whole-time-period-products-didnt-use-actual-human-blood-to-test-efficacy/
a studii - http://dx.doi.org/10.1136/bmjsrh-2023-201895
slovodne
13.7.2023 23:33:38
čtení / průjmomor / ponorka / ledňáček / vedro
je děsivý vedro a píšu deník zpětně za hodně dlouho, tak jenom jednotlivé události:
- 12.6 - v jeden den umřeli Berlusconi a Unabomber, na to konto jsem sledoval film Oni a Silvio
- 14.6 - autorské čtení u Velblouda
- 15.6 - autorské čtení v Zázemí (moň a spol) (bolest břicha atd)
- poslký dopravce zrušil linku 666 do Helu
- 16.6 - provedl jsem první skutečné měření multimetrem a tak zjistil, že pětikolíková redukce pro minivarhany funguje
- pak mě skolil nějaký průjmomor
- 22.6 - v Děčíně utekli makakové (doslova)
- 23.6 - pořídil jsem stan a padl dům u večerníčka
- 24.6 - výlet ke studánce
- 26.6 - navštivil jsem backrooms
- 27.6 - Nehudba nemíst SL v Přístavu, předtím spotnuta volavka
- 30.6 - končí časopis Klacek
- 1.7 - porada rodinného sovětu, večer pak narozeniny baru Podtvrzí
- 2.7 - výlet s Márinou za bobry a ledňáčky
- 5. a 6.7 - státní svátky, ale neskutečný vedro
- 8.7 - výlet se Sofií
- 11.7 - apokalypsa v podání WIN 10 (lesní požáry atd)
+ baví mě, jak má nový "Twitter of Facebooku" název podle jednoho z nejznámějších postapokalyptických filmů
+ objevil jsem hudbu, kterou dělá Hugo Kant
řešilo se:
- Wagnerův puč
- kauza Černický
- potopení ponorky Titan
slovodne
13.7.2023 23:32:42
RAJCHL, NESPRAVEDLIVÝ MEZI NÁRODY
Jindřich Rajchl se díval na televizní přenos a rozčílil ho modrožlutý věnec:
"Tento věnec je za mě urážkou všech obětí masakru v Ležácích.
Řada Ukrajinců s nacistickým Německem kolaborovala a banderovská UPA dokonce páchala ta největší zvěrstva, která se za druhé světové války odehrála.
Neskutečná hanba.
Jak hluboko ještě v tel naší lokajské servilitě klesneme?
K českým obětem prostě patří české národní barvy."
* * *
Nakonec se ukázalo, že věnec nemá s Ukrajinou vůbec nic společného, ale že jde o pozdrav z obce Břasy (která má modrožlutý znak), odkud pocházel jeden z parašutistů, kterým obyvatelé Ležáků pomáhali.
Tuhle neznalost ale Rajchlovi nevyčítám. Konec konců - sám jsem neznal ani Břasy ani jejich znak ani zmíněného parašutistu.
Co mu vyčítám je, že bere ukrajinskou vlajku jako urážku a argumentuje přitom banderovci. Je to totiž nesmysl a to dokonce ze dvou pohledů:
Za druhý světový války totiž byli kolaboranti a různý jiný hrozný lidi všude, nehledě na národnost. Úřad pro rovnoměrnou distribuci blbců vůbec nezahálel.
To samý ovšem platí i pro hrdiny a dobrosrdečné lidi, kteří ve správnou chvíli pomohli. Dobrou ilustrací pro tohle je seznam lidí, kteří obdrželi ocenění "Spravedliví mezi národy", které uděluje izraelský památník holocaustu Jad Vašem. Jsou tam všichni - Poláci, Češi, Němci, Rusové dokonce je tam i jeden Japonec. Mimochodem - Ukrajina má na tomhle seznamu krásné čtvrté místo (počtu Spravedlivých dle národností) a nemyslím si, že by tam žili nějaký spavedlivější lidi. Jen pro to hrdinství (bohužel!) měli víc příležitostí.
Rozdělovat lidi na dobré a zlé podle národnostního klíče je zjevně nesmysl a je paradoxní, že si to musíme připomínat právě v kontextu Ležáků.
Nesmysl je to ovšem i vojensko-historického hlediska. Banderovci totiž žlutomodrou nepoužívali. Jejich vlajka byla černo-červená, s tím, že černý pruh dole symbolizoval ukrajinskou černozem a červený pruh nahoře krev, která na ní byla prolita. Můžeme samozřejmě ihned namítat, zda k tý prolitý krvi nepřispěli náhodou banderovci sami, ale je dobré zmínit ještě jednu věc: Modrožlutou vlajku totiž používali jejich konkurenti vedení Andrijem Melnykem uskupení v Organizaci ukrajinských nacionalistů. Právě od nich se banderovci štípli, chtěli se od nich odlišit a právě proto používali jinou vlajku.
Tohle dělení přetrvává do jisté míry i dodnes - černo-červenými vlajkami se ohánějí současní fanoušci banderovců a u některých památníků věnovaných padlým banderovcům vedle sebe vlaje vlajka černo-červená se současnou ukrajinskou modro-žlutou.
Ale ani v tomhle případě nechci Rajchlovi vyčítat neznalost, třebaže stačí otevřít Wikipedii a všechno to tam je. Ta černo-červená vlajka mě vyloženě praštila do očí hned jak jsem si otevřel heslo "Ukrajinská povstalecká armáda".
To co Rajchlovi vyčítám je, že se na svět dívá ideologickýma brýlema a vlastně tak sám míří k nápadům nacistů (čti: Dělení lidí na dobrý a špatný dle národnostit? To jsou doslova Norimberské zákony!).
Z historie si můžeme odnést třeba to, že svět není černobílej. Ten samej člověk může v jednu chvíli někomu ublížit a v jinou chvíli někomu jinému zachránit život. Taky to hrozně moc záleží na okolnostech. Jistě - udat někoho je špatné, ale težko to můžu vyčítat někomu, z koho to udání doslova vytlouklo gestapo.
Jediný, co můžeme sami dělat, aby na nás historie nevzpomínala jako na padouchy, je neubližovat ostatním, ve správnou chvíli lidem pomáhat a doufat, že nám budou okolnosti příznivě nakloněny.
(napsáno 30.6)
slovodne
13.7.2023 23:32:14
K debatám ohledně potopení vyhlídkové ponorky Titan (na cestě k vraku Titaniku) a ztroskotání lodi Andrianna, převážející uprchlíky z Lybie do Itálie, mám jenom jeden jedinej point:
Zatímco cesta z Afriky do Evropy by měla bejt úplně trivilální věc, kterou zvládne trochu schopnější jachtař, potopení se k Titaniku rozhodně nic triviálního není. Potřebujete na to speciální ponorky (čti: normální tak hluboko plout nedokážou) a i tak musíte všechno mohokrát zkontrolovat, abyste se bezpečně vrátili. To, že se jim to předtím třikrát povedlo, považuji (v kontextu všeho co jsem o tom četl) za "víc štěstí než rozumu".
V obou případech posádka plavidla očividně trestuhodně zanedbala bezpečnost. V obou případech bych reagoval naprosto stejně: "Tak tímhle teda fakt nepojedu.".
slovodne
13.6.2023 22:44:11
Pentagramček / videoart / zubař / Praotec Rho-gho / Petřín
(záznam pro 15.5-21.5)
- v So byl koncert Pentagramčeku a Ducka
- předtím na výletu Březnice - Rožmitál
- ve ne jsem prošel nový úsek Modré značky
+ Sorsvonat (slowed and reverb)
+ realizing we're living in a dystopian reality (playlist)
(záznam pro 22.5.-28.5)
- ve St jsem byl na workshopu videoartu
- v So jsem byl v Poděbradech
+ řešil se škrtací vládní balíček
+ cruising down a Japanese coastal highway in summer 1987 playlist
(záznam pro 29.5.-4.6)
- ve St jsem byl na trhání zubů
- v Pá jsem viděl film Praotec Rho-gho
- v So byla velká hádka kvůli reformě financí
+ řešila se Janka komunistka
(záznam pro 5.6.-11.6)
- v Po jsem během zalejvání vyháněl slimáky z konve
- zveřejnil jsem sample pack Forest melodica
- v Út jsem byl ve Vzducholodi na DJ Oftopikovi a otrávil jsem se tam pivem
- ve St bylo kvartální pivo
- v So byly narozeniny Áni K.
+ našel jsem další super playlist: Japanese city pop to run away from your feelings
slovodne
13.6.2023 22:43:15
KONEC RODNÝCH ČÍSEL? NESCHOPNOST, NEPOCHOPENÍ NEBO INTRIKY?
Jestli nežijete pod kamenem, možná jste minulý týden zaznamenali, že se "budou rušit rodná čísla, bude to stát 56 miliard a celé se to dělá, protože si to vymysleli neschopní Piráti v tu nejmíň vhodnou chvíli".
Piráti jsou možná neschopní, ale spíš v tom lidem jednoduše vysvětlit o co jde, co a proč se vlastně děje. Já sám jsem nad tím musel bádat několik dní, než jsem pochopil, o co jde, a to umím napsat SQL dotaz do databáze a vím, co to je UUID.
Takže to vezmeme hezky pozadu:
Vymysleli si to Piráti? Ne.
Celý ten proces začal už za vlády Petra Nečase zaváděním základních registrů. Je to tak starý, že se to objevuje i v Koaliční smlouvě ODS, TOP09 a Věcí veřejných. Akorát se to nestihlo včas, protože pomalý stát a nečekaný COVID. Bartoš teď akorát řeší věci, co maj zpoždění jak rychlík Českých drah po větrný kalamitě.
Bude to stát 56 miliard? Nebude.
Nebo přesněji řečeno - vlastně to nevíme. Těch 56 miliard je jen odhad "od boku" udělaný klasickou metodou - vezmeme pár známých čísel (v tomto případě náklady pro typickou firmu) a vynásobíme je jinýma známýma číslama (počet firem). Skutečné naklady budou jiné - někdy větší, někdy menší a celkově to nepůjde ani pořádně spočítat, protože se nebude měnit jenom tohle, ale celkově se postupně mění celá struktura státních informačních systémů.
Což je vlastně ten hlavní háček na celé kauze - rodné číslo je jen nepodstatná technikálie na obří přestavbě celého českého úředního aparátu, kdy na začátku je klasická "papírová" byrokracie kafkovského typu a na konci je fakin Estonsko, kde jedním klikem založíte firmu a druhým klikem za ní podáte daňová přiznání a nikdo vás při tom nehackne.
Což je vlastně přesně ten důvod, proč se od rodného čísla upouští. V současnosti si totiž rodné číslo ukládá v databázi třeba taková cestovní pojišťovna. Ale co se stane, když tu pojišťovnu někdo hackne a databáze jim uteče?
No pak se vaše rodné číslo může dostat k podvodníkům, což je dost problém, protože když někdo zná vaše rodné číslo, může se za vás (při ověřování totožnosti) vydávat. No a aby se předešlo těmhle podvodům (které se už dávno dějou), budou si firmy nově místo rodného čísla ukládat jen takzvaný "bezvýznamový směrový identifikátor" (dále jen BSI), což je kód, který vypadá přibližně nějak takhle - CZ/CZ/225171f6–4662–4f04-a889–5e9b1870f608 (ta část za lomítkem je právě to čemu se v IT řeči nadává UUID). Zásadní rozdíl bude spočívat v tom, že každá firma, která si vás ověří, dostane jiné BSI (vázané na tu danou konkrétní firmu) což v praxi znamená, že když někdo hackne nějakou databázi, tak mu nalezené BSI kódy k ničemu nebudou, protože je prakticky nebude moci použít.
Nicméně tohle je jen technická stránka věci, kterou vlastně Běžný Franta Obyvatel nemusí vůbec znát. Tenhle tanec různých IDček se bude dít na pozadí, podobně jako když dneska platíte na internetu kartou. Běžný Franta Obyvatel se jen ověří na nějakém státním portálu a pak si online sjedná výhodné cestovní pojištění. Akorát při tom ověřování nepoužije rodné číslo. A to je celé.
Kauzu z toho udělala kombinace nepochopení a politických intrik.
(sepsáno 30. května)
slovodne
15.5.2023 23:16:23
k nejnovějšímu románu Aleny Mornštajnové se zatím nevyjádřil Martin Jaroš, takže se ještě můžu vyjádřit já: Podle mě se Mornštajnová příběhem ToyBox inspirovala. Akorát si nemyslím, že by to udělala vědomě...
Prostě jí to někdo někdy převyprávěl a když pak Alena dávala dohromady nový román, tak se jí tyhle motivy mimoděk vybavily. Pravděpodobně si ani nevzpomněla, kdo a kdy jí to vyprávěl, natož aby si vzpomněla, co je původní zdroj vyprávění. Přidala k tomu dva tři vagóny těch nejohranějších klišé z TV Tropes (zlo předávané z generace na generaci) a bylo vymalováno.
No a nebo taky ne...
Ten román má 300 stránek. Když budete na chrlit jedno klišé za druhým, tak je dost pravděpodobné že dojdete ke shodným motivům: Sexuální zneužití má v reálu bohužel často na svědomí nějaká osoba blízká, "maskovaný úchyl z parku" je spíš statistická výjimka. Stejně tak se dá čekat absentující rodič - v příběhu, kde chcete ublížit dítěti, rodič vyloženě překáží. K pachům dodám jen to, že "Evil Smells Bad" je vyloženě heslo na TV Tropes a co se týká požáru - kdo z vás si nikdy nechtěl na konci textu něco pořádnýho zapálit? Já sám bych uživil menší hasičskou jednotku.
PS pro Jana Němce z H7O: ano, ToyBox ten román pravděpodobně nečetla. Nevidím jediný důvod, proč by to měla dělat. Psychice to nepřidá a žalobička následné odškodnění z toho v tomhle státě taky nebude.
(napsáno 2.5)
slovodne
15.5.2023 23:15:25
Lída Baarová / Bakurinova
(záznam pro 8.5-14.5)
- v Po nás přijela navštivit Cizí holka, děti uklízely
- v Út jsem šel navštívit Bakurinovu ulici a okolí
- ve St jsem byl v čajovně s Cizí holkou
- v Pá jsem byl na večeři s A&J a Lukášem se ženou
- v So jsem byl na komentované procházce s Karousem
- v Ne bylo nanic
- řešilo se osvobození, viděl jsem film Lída Baarová a mnoho videí od WWII
+ sny normálních lidí: (celkem normální sny)
sny Severáka: country písnička Josefa Kábrta o tunelu pod Polynésií (vybraná z celého alba podobně tématických)
+ realizing we're living in a dystopian reality (playlist)
slovodne
15.5.2023 23:14:48
minizoo / Betula Pendula
(záznam pro 1.5-7.5)
- v Po jsme byli na návštěvě v minizoo a pak na koncertě Jardy Svobody
- (mezitím měl demošku Vrábel, ale byl to flop)
- ve Čt jsem byl na Filipově výstavě
- v So jsem vytvářel zvuky pro K1
+ Betula Pendula si prostě v roce 94 dělala dungeon synth dávno předtím, než ten název vzniknul...
slovodne
15.5.2023 23:13:24
JAZYKOVÉ MODELY JAKO FFT NA PŘIROZENÝ JAZYK
Britský spisovatel sci-fi Arthur C. Clark kdysi napsal: "Jakýkoliv typ vyspělé technologie je k nerozeznání od iluzí magie."
V programování máme pár takových magických funkcí. Většinou to vypadá tak, že do toho z jedné strany nalejete nějaká data, uvnitř to provede nějaké matematické triky, které je dost těžké vysvětlit a na konci vám to vyplivne požadovaný výsledek. Jednou z těchto funkcí je rychlá Fourierova transformace (takzvaná FFT).
Používá se to doslova všude, když pracujete se zvukem nebo s nějakým rádiovým signálem, ale stojí na tom i všechny vaše fotky, videa a MP3ky. Podstatné je, že k tomu abyste FFT funkci použili, vlastně nemusíte moc dobře chápat, co ta funkce dělá, stačí prostě vědět kam ji dát a co po ní můžete chtít. No a podobně bychom měli přistupovat k umělé inteligenci (nebo respektive k velkým jazykovým modelům - což je to čemu se dnes obvykle říká "umělá inteligence").
Jazykové modely totiž zjevně nejsou ani studnice vědění ani počítač ze Star Treku, ale jen a pouze FFT na přirozený jazyk.
(napsáno 17.4)
slovodne
15.5.2023 23:12:57
Jahody a steaky / melodika / Poděbrady
(záznam pro 24.4.-30.4)
- ve St jsem byl na křtu Jahod a steaků
- přišla mi objednaná melodica, tak jsem se po zbytek týdne učil hrát
- v So jsem byl na návštěvě v Poděbradech
- v Ne jsem se z toho vzpamatovával
- řešila se ukrajinská pšenice, cvrčci a podobný pípoviny
▼ see more... ▼