DIVO INSTITUTE aneb SKVĚLÁ HUDBA A ZABETONOVANÁ RAKEV
Minulý týden se Johny Násilník postaral o to, aby se zpráva o tom, že byl obviněn ze znásilnění, dostala i k lidem co jinak žijou pod kamenem (jako jsem třeba já). V úplném zárodku jsem sledoval vznikající kauzu a nevěřil vlastnm očím. Nebyl jsem sám - v komentářích pod Násilníkovou "slohovkou" byl i někdo, kdo se domníval, že je to celé jen nějaká mystifikace.
To mě trochu nahlodalo. Začal jsem tedy goolit věci, co se vygooglit dají (např. článek v časopise A2) a tak jsem se dozvěděl o existenci kapely Divo Institute. Na to abych si je pustil, jsem ale neměl (vzhledem ke kontextu) nervy. Až dneska jsem si na ně vzpomněl a jejich eponymní desku jsem si pustil. A dobře že jsem tak udělal!
Je to skutečně dobrá deska zajímavým způsobem míchající klasický kytarový zvuk s elektronickou hudbou. To samo o sobě nezní nijak převratně - kytary a elektroniku dneska míchá dohromady každej, ale Divo Institute se to podařilo tak, že to zní zároveň velmi originálně a zároveň vám to připomene ledacos od Prouzy přes Malou Bílou Vránu (skladba Šíp), WWWčka až po DAF okořeněný riffem ukradeným přímo od Molchat Doma (na desce to dává smysl).
Minimalistické texty v kombinaci s temnou elektronikou pak připomínají další "kovidovou" desku - Nemoc od Schwarzprior - a musím říct, že celkem dobře vystihují ten mix emocí, který se na nás poslední dobou valí.
Případné návštěvníky koncertů bych ještě rád varoval před tím, že deska prý zní (jak podle recenzí tak podle samotných členů kapely) výrazně jinak než jejich živé koncerty. Poslech desky vás též nepřipraví na performance některých členů kapely.
A těma koncertama se dostáváme zase zpátky na začátek: Titulek o původním záměru "natočit jednu nesmrtelnou desku a pak se rozpadnout" totiž zestárnul jako svačina ponechaná přes prázdniny ve školní tašce. Co bude dál? Navzdory tomu, co psali někteří komentující, Násilník pravděpodobně "sedět" nepůjde. Můj osobní odhad je buď podmínka nebo "nic z toho nakonec nebude", protože ani policie ani česká veřejnost prostě zatím neumí takovýhle "mezilidský sliz" zpracovat.
Celá ta situace to připomíná jednu z performance kapely, kdy při jednom z koncertů naplnili "rakev" betonem, aby tak zabetonovali všechny běsy, které jednoho z nich pronásledovali. Jiný z členů kapely k tomu pak v rozhovoru pro rádio Wave doslova řekl: "To mi přišlo neetický nechat tam tu zabetonovanou rakev pořadatelům [aby ji odstranili]".
Člověk si tak po poslechu desky připadá jako pořadatel, který sice zažil perfektní koncert, ale teď neví co se zabetonovanou rakví.