slovodne
19.11.2023 23:30:13
POZNÁMKY NA MAĎARSKÉM PŘEKLADU MÁJE
Zájem o syntezátory někdy člověka dovede na překvapivá místa. To jsem se takhle kupříkladu dal do hovoru s Ondřejem Maclem a za čtrtnáct dní později jsem byl zkoušce projektu Irma a o další týden později jsem si překládal "kawaii desu" do maďarštiny...
Ale popořádku: Tohle úterý jsem byl na zkoušce projektu Irma, po které následovalo "pokapelní pivo". Protože tam byli samý chytrý lidi, rozvinulo se tam několik velmi zajímavých diskuzí, ze kterých zůstaly některé nezodpovězené otázky, jejichž odpověď jsem si pak musel dohledat.
Tak zaprvé: Iryna si vzpomněla na nedělní polární záři a položila mi zcela logickou otázku: Proč je polární záře k vidění jenom u pólů?
Tahle otázka mě zaskočila. Přišel jsem sice s nějakým vysvětlením, ale to vysvětlení bylo (pochopitelně) úplně blbě. Ve skutečnosti je to úplně jednoduchý a souvisí to s jednou docela zřejmou věcí, na kterou jsem ve svém původním vysvětlení úplně zapomněl: zemským magnetismem.
Pamatujete si takový ty malý válečkový magnety? Pokud jo, tak jste si možná všimli, že ty placaté strany magnetu (tedy póly) přitahovaly malé kovové předměty (třeba špendlíky), zatímco ta kulatá strana (tedy rovník) je odpuzovala a tak špendlíky odskakovaly vždycky na tu bližší z placatých stran. Tak přesně takhle funguje magnetické pole země akorát místo špendlíků přitahuje elektrony ze slunečního větru a ty stahuje do polárních oblastí, kde pak ve vrchních vrstvách atmosféry dělají svoje svítící kouzla... No je to teda ve skutečnosti o dost složitější (a Wikipedie píše, že to ještě není úplně prozkoumáno), nicméně otázku proč se polární záře vyskytuje hlavně u pólů to celkem uspokojivě vysvětluje. Ale proč se občas vyskytuje i u nás? A bude teď k vidění častěji?
Odpověď na tuhle otázku jsem si naštěstí pamatoval, takže jsem nemusel vymýšlet nějaký nesmysl: Nebude, protože to je čistě sluneční záležitost, kterou dění na zemi zas tak moc neovlivňuje. To, že je polární záře někdy viděna i jižněji než obvykle je totiž způsobeno tím, že ze slunce dorazí vlivem sluneční erupce větší množství slunečního větru než obvykle a tak se polární záře rozprostře po větší ploše (opět zjednodušeně řečeno).
Další zajímavé debaty se týkaly jazyků, což vlastně nebylo příliš překvapivé, protože se mnou u stolu byli tři expati a dva redaktoři časopisu Plav.
Nad oním příslovečným Maďarským překladem Máje mi tam Kateřina nasadila slušného brouka do hlavy tím, když prohlásila, že jí maďarština trochu připomíná japonštinu. Na to jsem kontroval, že mě to teda podobný nepřijde, aspoň co můžu po poslechu japonského city popu a finského [sic!] boomer rocku soudit (finský boomer rock bude mít vlastní článeček).
Doma jsem to pak ještě trochu prověřoval (mimo tím, že jsem si vzpomněl na absolutní hitovku "Első Emelet - Sorsvonat (Slowed + Reverb)") a mohu celkem s klidným svědomím prohlásit, že maďarština vůbec nezní jako japonština. Nicméně Kateřina byla "onto something" - maďarština i japonština totiž jsou tzv. aglutinační jazyky, což v praxi znamená, že na svoje slova lepí koncovky, které plní nějakou gramatickou funkci. Teď si možná říkáte, že tohle umí i čeština, ale je tu jeden podstatný rozdíl - čeština je flektivní jazyk, což znamená, že koncovka obvykle plní více funkcí gramatických najednou, kdežto aglutinační jazyky typicky prostě dají víc koncovek (a proto v maďarštině vznikaj takový dlouhý jazykolamy). Tahle podobnost dokonce dala vzniku teorie takzvaných Altajských jazyků, ale to je dost kontroverzní věc a navíc už jsem hodně odbočil a maďarština už mezi ně stejně nepatří...
Každopádně viděl jsem video, kde srovnávali maďarskou větu "Én egy Japán nyelviskolanak tanulója vagyok." s japonskou "Watashi wa nihongo gakko no gakusei desu." (obojí znamená "Učím se ve škole japonský jazyk."). Slova jsou úplně jiná, nicméně gramatika a pořadí slov jsou prakticky totožné, což (pod videem) potvrzoval i komentář maďara pochvalujícího si, jak povědomá mu japonská gramatika byla, když se jí začal učit.
Každopádně jsem od úterý strávil na lingvistické straně youtubu víc času než je zdrávo a dozvěděl jsem se například o tom, jak čukčský pastýř pastýř Tenevil vymyslel vlastní abecedu, že bych se mohl asi celkem snadno mohl naučit lotyšský přízvuk v angličtině a že hebrejská abeceda stojí za starou bačkoru... No ale to už jsem hoodně odbočil.
(zveřejněno 10. listopadu)