slovodne
13.7.2023 23:32:42
RAJCHL, NESPRAVEDLIVÝ MEZI NÁRODY
Jindřich Rajchl se díval na televizní přenos a rozčílil ho modrožlutý věnec:
"Tento věnec je za mě urážkou všech obětí masakru v Ležácích.
Řada Ukrajinců s nacistickým Německem kolaborovala a banderovská UPA dokonce páchala ta největší zvěrstva, která se za druhé světové války odehrála.
Neskutečná hanba.
Jak hluboko ještě v tel naší lokajské servilitě klesneme?
K českým obětem prostě patří české národní barvy."
* * *
Nakonec se ukázalo, že věnec nemá s Ukrajinou vůbec nic společného, ale že jde o pozdrav z obce Břasy (která má modrožlutý znak), odkud pocházel jeden z parašutistů, kterým obyvatelé Ležáků pomáhali.
Tuhle neznalost ale Rajchlovi nevyčítám. Konec konců - sám jsem neznal ani Břasy ani jejich znak ani zmíněného parašutistu.
Co mu vyčítám je, že bere ukrajinskou vlajku jako urážku a argumentuje přitom banderovci. Je to totiž nesmysl a to dokonce ze dvou pohledů:
Za druhý světový války totiž byli kolaboranti a různý jiný hrozný lidi všude, nehledě na národnost. Úřad pro rovnoměrnou distribuci blbců vůbec nezahálel.
To samý ovšem platí i pro hrdiny a dobrosrdečné lidi, kteří ve správnou chvíli pomohli. Dobrou ilustrací pro tohle je seznam lidí, kteří obdrželi ocenění "Spravedliví mezi národy", které uděluje izraelský památník holocaustu Jad Vašem. Jsou tam všichni - Poláci, Češi, Němci, Rusové dokonce je tam i jeden Japonec. Mimochodem - Ukrajina má na tomhle seznamu krásné čtvrté místo (počtu Spravedlivých dle národností) a nemyslím si, že by tam žili nějaký spavedlivější lidi. Jen pro to hrdinství (bohužel!) měli víc příležitostí.
Rozdělovat lidi na dobré a zlé podle národnostního klíče je zjevně nesmysl a je paradoxní, že si to musíme připomínat právě v kontextu Ležáků.
Nesmysl je to ovšem i vojensko-historického hlediska. Banderovci totiž žlutomodrou nepoužívali. Jejich vlajka byla černo-červená, s tím, že černý pruh dole symbolizoval ukrajinskou černozem a červený pruh nahoře krev, která na ní byla prolita. Můžeme samozřejmě ihned namítat, zda k tý prolitý krvi nepřispěli náhodou banderovci sami, ale je dobré zmínit ještě jednu věc: Modrožlutou vlajku totiž používali jejich konkurenti vedení Andrijem Melnykem uskupení v Organizaci ukrajinských nacionalistů. Právě od nich se banderovci štípli, chtěli se od nich odlišit a právě proto používali jinou vlajku.
Tohle dělení přetrvává do jisté míry i dodnes - černo-červenými vlajkami se ohánějí současní fanoušci banderovců a u některých památníků věnovaných padlým banderovcům vedle sebe vlaje vlajka černo-červená se současnou ukrajinskou modro-žlutou.
Ale ani v tomhle případě nechci Rajchlovi vyčítat neznalost, třebaže stačí otevřít Wikipedii a všechno to tam je. Ta černo-červená vlajka mě vyloženě praštila do očí hned jak jsem si otevřel heslo "Ukrajinská povstalecká armáda".
To co Rajchlovi vyčítám je, že se na svět dívá ideologickýma brýlema a vlastně tak sám míří k nápadům nacistů (čti: Dělení lidí na dobrý a špatný dle národnostit? To jsou doslova Norimberské zákony!).
Z historie si můžeme odnést třeba to, že svět není černobílej. Ten samej člověk může v jednu chvíli někomu ublížit a v jinou chvíli někomu jinému zachránit život. Taky to hrozně moc záleží na okolnostech. Jistě - udat někoho je špatné, ale težko to můžu vyčítat někomu, z koho to udání doslova vytlouklo gestapo.
Jediný, co můžeme sami dělat, aby na nás historie nevzpomínala jako na padouchy, je neubližovat ostatním, ve správnou chvíli lidem pomáhat a doufat, že nám budou okolnosti příznivě nakloněny.
(napsáno 30.6)