slovodne
6.1.2024 22:32:33
UMĚLÁ INTELIGENCE, PĚT FÁZÍ SMUTKU A KYBERDADAISMUS
Jedním z často skloňovaných sousloví tohoto roku byla umělá inteligence. Nejprve byl v létě 2022 zveřejněn DALL-E generující obrázky, potom v listopadu 2022 ChatGPT následovaný dalšími a dalšími nástroji. Umělá inteligence se stala tématem hospodských diskuzí i novinových článků. V tomto článečku bych chtěl retrospektivně popsat svůj přístup k umělé inteligenci a zrod uměleckého směru, který jsme nazvali
kyberdadaismus.
Co
se týká umělé inteligence, prošel jsem si postupně všech pět fází smutku dle Elizabeth Kübler-Rossové:
Nejprve jsem byl velmi skeptický. Technologické společnosti umí skvěle budovat hype a to, co má být "next big thing", leckdy končí jenom jako bublina nebo přímo dokonce podvod (vzpomínáte na XIXOIO nebo Theranos?).
Potom následovala fáze hněvu - umělá inteligence byla v mých očích jen zástěrkou, za kterou se schovávaly technologické megakorporace. Nejlepší trik, co udělal ďábel, bylo přesvědčit svět, že neexistuje. Stejně tak nejlepší trik, který provedly megakorporace bylo přesvědčit svět, že ho může ovládnout umělá inteligence a ne starej dobrej (obyčejnej a nudnej) korporát.
Ve fázi smlouvání jsem přišel na to, že jsem asi umělé inteligenci svěřil příliš složité úkoly a že vyhledávač, co si výsledky vymýšlí, asi nebude tak úplně užitečná věc.
Pak následovala fáze deprese z toho, že přece není možné, aby světoví odborníci (a jiní mně známí a jinak rozumní lidé) měli (o AI) tak zkreslené představy a neviděli zcela zřejmé limity, které sebou tato technologie nese.
Nakonec mě s umělou inteligencí smířil britský vývojář Simon Wilison. Jeho přednáška "Catching up on the weird world of LLMs" je dle mého názoru jeden z nejlepších úvodů, který si k této problematice můžete poslechnout a jeho blog je plný pratických a zároveň velmi přízemních použití této technologie v praxi.
Nyní zastávám takový smíšený názor: Domnívám se, že velké jazykové modely jsou skutečně převratná technologie, která změní svět, ale její využití bude nakonec úplně jiné, než jaké nám slibují influenceři a technologické společnosti. Též se domnívám, že rizika těchto technologií jsou úplně jiná než ona tisíckrát omletá vzpoura strojů a že za odvoláním Sama Altmana nebyl nějaký znepokojivý objev, nýbrž obyčejná korporátní rošáda.
Konec roku se pak nesl ve znamená Kyberdadaismu. Ten se objevil v komentářích pod jednou básní Sigmopoezie a postupně se rozvinul ve svérázný umělecký směr, jehož už existující díla a tvůrce teď zpětně objevujeme. Kyberdadaismus se nesnaží o dokonalost - naopak tvůrčím způsobem využívá nedokonalostí (nebo naopak až přílišné dokonalosti) generovaných textů a obrázků. Nesnažíme se zabránit halucinacím velkých jazykových modelů - naopak podstrkáváme počítačům mochomůrky, aby měli z čeho halucinovat.
Kyberdadaismu se budu věnovat i nadále, v současnosti mám rozepsaný obsáhlejší článek. Příští rok se pak určitě můžete těšit na otevřené plénum věnované právě tomuto novému uměleckému směru.
(publikováno 28.12)
(publikováno 28.12)