slovodne
19.11.2023 23:29:51
HAMÁS vs IZRAEL, ZLOBIVÝ DĚTI V AUTOBUSE ANEB PROČ NEVÉST INTERNETOVÝ VÁLKY
Řekl jsem si, že se k blízkovýchodnímu dění už nebudu vyjadřovat, přesto zůstává jedna věc, kterou je nutné sepsat - a to je proč se k tomu nechci vyjadřovat. Začnu metaforou:
Určitě jste to už někdy zažili - jedete si to v klidu autobusem, když tu přistoupí maminka s dvěma malými dětmi. Posadí se a maminka začne vyřizovat nějaký důležitý telefonát. Děti se pochopitelně začnou nudit a tak dítě A začně šťouchat dítě B tak dlouho, až to dítě B nevydrží a prostě mu jednu ubalí. V tu chvíli začne dítě A brečet a maminka dítěti B vynadá, co že to dělá...
No a přibližně tohle se stalo v Izraeli. Akorát přitom umírali lidi a v Gaze pořád ještě umíraj.
Před útokem ze 7. října Palestina na sociálních sítích a titulních stránkách západních médií prakticky nebyla. No a pak Hamás zaútočil na Izrael. Kromě vojenských základen a policejních stanic (který by se s hodně přimhouřenýma očima daly brát jako legitmní cíle, ale i to je dost diskutabilní) bral útokem doslova všechny, kdo mu přišli pod ruku, včetně účastníků techno festivalu za mír (a pokud bych se měl s někým identifikovat, tak by to byli právě "bratři technaři").
Počet obětí se nakonec vyšplhal přibližně na 1400 a tím se to stalo (co se počtu obětí týká) největším útokem na židy od druhé světové války. Tak velkej průser to je.
Izraelské bezpečnostní síly tím útokem byly zjevně zaskočeny a tak, asi aby se neřeklo, že nic nedělají, začali dělat to, co už mají dobře nacvičený a co je pro ně prakticky bez rizika - to jest bombardovat Gazu. Hamás zalezl do krytů, což je přesně to, co by udělal každej příčetnej člověk zvyklej na bombardování.
Jenže obyvatelé Gazy (narozdíl od bojovníků Hamásu) do těch krytů nemají přístup. Hamás se možná snaží fungovat jako normální stát, ale jeho civilní obrana je (aspoň v tomhle ohledu) úplně na hovno. Pro běžné obyvatele Gazy tedy začalo (další)
peklo.
No
a peklo začalo taky v komentové sekci. V levicové bublině se začalo objevovat "Stop genocidě Gazy!", proizraelský jestřábi zase volali po srovnání Gazy se zemí a náckové měli asi dost těžký rozhodování, zda v tuhle chvíli víc nesnáší muslimy nebo židy. Já sám se musel držet židle, abych se do týhle internetový války taky nezapojil a samozřejmě jsem to porušil a porušuju to znova.
Ale dělám to opravdu jen nerad, protože když to označuju slovy "internetová válka", tak to není jen metafora. U všech stran jede propaganda na 120% a je dost těžké odlišit, co je pravda, co je pravda, ale nepřesně popsaná, co je pravda, ale pravda z roku 2021 (čti: tenhle dům byl vybombardován, ale už před dvěma lety), co je "propaganda number", co je statistika (se všema dezinterpetačníma možnostma co statistika poskytuje), co je lež, co je vyložená lež a co je vyložená ruská propaganda (hej, proč by se sakra izraelskej voják v rozhovoru pro televizi svěřoval se zvěrstvama, který dělal v rámci nakby?).
A já se tímhle odlišováním zabývat nechci. Jediná Propaganda, o kterou se chci zajímat, je německá synthpopová skupina z osmdesátých let.
Jsem si vědom toho, co dělaj osadníci na Západním břehu. Jsem si vědom toho, co přibližně dělá Izraelská vláda (a pokémoni v ní horší než ti nejhorší naši vládní pokémoni). Jsem si vědom toho, že v arabských zemích je dlouhá a bohatá tradice terorismu a i toho, že ani tohle není bez důvodů a západní státy, ropný společnosti, ale i východní státy v tom jsou taky namočený až po uši (že, Československo?). Taky to ve mně vyvolává flashbacky na sudety a Berlínskou zeď. Jsem si vědom toho, že tenhle příběh má víc vrstev ironie než lecjakej post-ironickej mem. Zajímám se o moderní historii, tyhle věci pro mě nejsou novinka.
Pusťte si libovolnej politickej thriller nebo si o jeho námětu přečtěte na Wikipedii a máte skoro garantovaný, že do deseti minut zakopnete buď o Izrael nebo Palestince (Carlos Šakal, německá RAF, incident Vela atd, filmy si kdyžtak můžeme doporučovat v komentáčířích).
Tohle všechno vím, přesto nepovažuju za dobrý nápad účastnit se těhle internetových válek. Nikomu to totiž nepomůže a naopak to může hodně lidem ublížit. A to já nechci. Ubližování je v tomhle konfliktu dost i beze mě.
(zveřejněno 3. listopadu)