slovo dne

něco jako deník, abych viděl co se kdy dělo

• slovodne
• friends

 

sobec

po eskalaci dobra musí nutně přijít eskalace zla. Tak jsem se ve středu zachoval jako sobec.

Eskalace dobra

V út jsem ráno řešil nějaký monkey business, tak jsem si k tomu pustil Eskalaci dobra. (Není to sice Monkey business, ale Roman Holý tam je.)

A potom následovala eskalace dobra jako taková - bylo hezky, jeden holomek dal konečně nějaké peníze a na zvávěr dne, respektive v noci následující jsem konečně domluvil Dobříš. AKA když ti někdo dá na sebe číslo, už je to vážný.

vodník

dnes jsem v arbeitu řešil nějakou věc, která měla bejt už včera před čtrnácti dny. Opět kolotoč nedorozumění a úkol horká brambora. Ale to je jedno.

Večer jsem totiž dělal nábor do NKP. Seděl jsem s K. na Hbf a vysvětloval jsem mu, jak chci zachránit žurnalistiku, když tu jsem si všimnul, že u plánu MHD stojí chlápek, co vypadá jako vodník. Upozornil jsem na něj K.: "Třeba je to vodník".
    
Každopádně - zjistil jsem, že K. sedí na štosu skvělejch nápadů, takže bude stačit když některý z nich rozepíše.

+ this song makes me suffer in the best way

výluka

V Ne jsem jel za babičkou do Nbk. Jela se mnou Cizí holka, za což jsem byl celkem rád. Potřeboval jsem s ní totiž probrat asi tak tunu věcí.

U babičky to bylo taky výrazně lepší, než jsem čekal, akorát brambory příště né pamětní.

Když jsme se pak vraceli, tak sice dráhy odřekly spoj (kopou pravobřežku), ale náš plán s tím naštěstí počítal.

Jeli jsme domů (zmíněnou pravobřežkou) a venku už bylo jaro. Říkal jsem si, že někdy pojedu do Čelákovic fotit a v hlavě mi znělo O lidech řekla Míša.

Když jsem ale dojel domů, dobrá nálada mě přešla. Vrátily se mi starosti.

Tak jsem je zaháněl Perverzním průvodcem po ideologii.

Nezdá se to, ale v Žižkovi si člověk může něco najít. Viz Dobříš.

bradavky

jsou slovem Soboty, protože se mi povedl husarský kousek.

Byl jsem z toho předchozího týdne dost psychicky unavený, tak jsem spal až do poledne. Pak jsem prozevlil den a je tudíž zcela logické, že jsem v So večer nemohl usnout. Hlavou se mi honili všelijaké černé a horké myšlenky, tak jsem se vrhnul na umění.

V zápalu tvůrčího boje jsem tak (pomocí rotoskopie) nakreslil dvě nahotinky a pak je nahrál na svůj Instakrám.

Potom jsem si uvědomil, že bradavky! Že by mě vlastně mohli zabanovat! Hledal jsem tedy tlačítko na smazání, ale Instakrám (alespoň webová verze) ho prostě nemá. Klasika - produkty facebooku jsou prostě zabugovaný a nekonzistentní.

Kupodivu se nakonec nic nestalo, příspěvek nikdo nenabonzoval a dokonce dostal čtyři lajky. Jsou tedy tři možnosti:

a) bradavky jsou na Instakrámu povoleny
b) nakreslený se nepočítaj
c) jsem moc malá ryba na zabanování

PS: ano, nakreslený se nepočítaj

Opus

zapomněl jsem ještě zaznamenat, že jsem byl ve St na pivu s B. Bavili jsme se o životě a bylo to nějaké neveselé setkání.

Občas je zajímavé sledovat ten soundtrack života. Tohle setkání totiž končilo písničkou Life is life (papadada) od skupiny Opus.

Život je prostě život. Se vším, co k tomu patří.

PS: B. neznala tu verzi od Laibachu, tak jsem jí to prostě musel poslat

optimismus

je slovem dne, protože poslední dny mi nějak dělá problém udržet optimismus.

Byl jsem ve čtvrtek a v pátek zásobovat a mohu k tomu říct jednu jedinnou věc - SNAFU. Situace je katastrofálná ale je to normální stav.

No, naštěstí neřeším jen to - ve Čt jsem jel dom s L., v pátek s J. Je fajn mít ve vsi nějaké přátele, byť jsou to jen dva lidi celkem.

Rozmýšlím projekt NKP, debriefingoval jsem ho s mámou, L. jsem do toho taky zatáhl.

Dále jsem objevil stoh obálek béčkových lesbických románů.

Ale abych nepsal jen o věcech ze života: četl jsem o strojích sbírajících jahody. Ukazuje se, že to jsou/budou pěkně složité bestie. Existuje totiž jev zvaný Moravcův paradox - manuální zručnost je pro počítače mnohem větší výzva, než nějaké logické hádanky.

Neměli bychom se tak bát nějakých budoucích samořídících aut a zručných robotů, jako spíš toho, co tu máme dnes - algoritmy živící se naším strachem, noční můry vznikající náhodou a crapfest pro naše nejmenší. The future is now a černé zrcadlo odráží nepříjemnou skutečnost.

Je těžké si v takovémhle světě udržet optimismus, ale je to nutnost! Jinak bych to už dávno mohl zabalit.

Gare de Reims (ukradeno z FB)

shrnutí

předchozích dní, bo jsem neměl sílu zapisovat.

- v noci ze So na Ne jsem zjistil, že Slavoj Žižek má anx a jede na xanaxu
- v Ne ráno jsem (díky zpoždění autobusu) utíkal z Masaryčky na Hbf. Cestou jsem si všiml toho, že se na Masaryčce něco točí (prý nějaký německý seriál dle info z FB) - stanice byla převlečena na "Gare de Reims".
- proběhl podle BVP jeden z nejlepších soubojů s drakem, co jsme dali
- v Ne v podvečer - jsem vymyslel námět pro erotickou povídku
- v Po ráno jsem byl fotit pobořenou Mazutku, nehezké začátek týdne
- zjistil jsem, co je skováno v blockchainu
- byla nula stupňu
- v Út jsem reklamoval notebook v Alze
- četl jsem si o ježíšovi z britských koncertů, soudění knih podle obalu a litevské obsesi včelami

- byly čtyři stupně

- večer jsem do světa vypustil Nepoknedlíš

bourání

Mělo mi to být jasné, už když mi ráno řekli, že venku sněží.

Každopádně, vyrazil jsem na bus, kde jsem potkal Ty-víš-koho, jak se loučí se svou legendami opředenou holkou.

V PoPo jsem zjistil, že má Atlantida zavřeno. Prý dovolená. A pak že si jí Vietnamci neberou.

Na loutkárně dostal drak novou elektroinstalaci (takže ) a přes zpoždění nakonec proběhla celá zkouška.

Vše se ale pokazilo, když jsem přijel domů a otevřel FB - 39 upozornění, to prostě smrdělo nějakým průšvihem.

A skutečně - zbourali Mazutku. Do toho mi padlo 23/3 a ještě padá ten debilní sníh.

Já chci zpátky jaro!

PS: ještě k pátku - zjistil jsem, že se prodává Ibalgin gel. Asi je to strategická surovina.

PS2: klíč k určování botů

retrospektiva

Dopoledne jsem poslouchal Akvárium. Pršelo.

Obědval jsem okurkové Maki a poslouchal přitom stížnosti na Babišův tým markeťáků.

Potom jsem napsal krátký skript, abych si mohl vypsat všechna slova dne. To je panečku retrospektiva - přes rok deníkových zápisků!

Nakonec jsem (opět a už zase) vymýšlel časopis. V podstatě už ho mám vymyšlen, zbývá nabrat spolupachatele a časopis založit.

Večer jsem si pak dal politickou diskuzi o aktivních studentech a konstruktivním přístupu k politice.

Slatiny

Ve čt ráno si Mahulena zapomněla mobil. Tak jsem jí ho půjčil s tím, že mi ho odpo, až se setká s M., vrátí.

Po práci si na mě ty dvě počkaly u žáby s tím, že jedou za Cizí holkou, tak jsem jel s nima. U Zbrojnice se k nám ještě přidal J., ale já jsem se jen pozdravil s Cizí holkou a potom jsem se rozloučil a jel jsem (narvanýma nuselskýma šalinama) na místo, o jehož existenci jsem doposud spíš tušil - na Slatiny.

Je to dobrej konec světa - jako by tady v trojúhelníku mezi Sitelem, garážema DPP a vršovickým seřaďovacím nádražím byla nějaká vesnice, ale ne česká, nýbrž ukrajinská nebo rumunská. Každou chvíli jsem čekal mašrutku s řidičem vyvolávajícím Kišiněv, Kišiněv a ruskyj šanson pulzující z beden.

Potom jsem se přes Zahraďák dostal na Skálu, kde jsem zjistil, že jsou nový obklady. Nevypadá to zas tak hnusně.

No a nakonec jsem na Smícháči potkal všechny výše zmíněné jak čekali na autobus - já měl o jeden spoj zpoždění a oni to stihli dřív.

PS: ráno jsem si uvědomil, co mi chybí. Zcela nečekaně a netradičně jsou to lidi.

stojky

dneska mi to taky nešlo. Chtělo se mi spát už od rána. Poslouchal jsem Janu z Velký ohrady a četl si na Wikipedii o "European migrant crisis". Zajímavé, byť depresivní čtení.

V poledne jsem byl na obědě s M. Chvíli nám trvalo, než jsme našli restauraci a nakonec jsme samozřejmě skončili v číně.

Odpoledne jsem práci ředil čtením jednoho článku o revenge porn.

Nakonec už jela melancholie na 120%, tak jsem se šel projít a fotil jsem podepřený Libeňák. Večer jsem zásoboval a potom fotil duchy tramvají.

PS: ráno jsem viděl rastamana ve metru.

focení

v út mi to v kanclu moc nešlo. Tak jsem se pak proklikal na stránky investigace.cz a to jsem neměl dělat - bylo to hrozně depresivní čtení. Chobotnice má chapadla zjevně všude.

Jinak potom jsme šli fotit, na místo co jsem vyhlédnul ve čt. K mému překvapení tam byli už dva jiní fotografové, jeden z nich měl místo foťáku kanón ráže Tlustá berta. Připadal jsem si před nima (se svým půjčeným) trochu trapně.

Taky jsem od pá samozřejmě zapomněl všechny tipy, jak dělat portréty. Nevadí. Pár fotek jsem přece udělal. Až projdou cenzurou/GIMPem, tak je pustím ven.

Jinak večer jsem začal fotit duchy vlaků.

valaška

bo jsem dnes koupil v Bílé labuti něco jako valašku a s tím jsem se vydal na tour de Žižkov. Pršelo. Zavřeli dolní část Husitské ulice a v Seifertově se pořádal dopravní kolaps.

Jinak jsem během dne zmapoval (respektive obkreslil) dvorek Florentina

Četl jsem o vyhnání z ráje a dozvěděl se, že ve středu nic nebude.

A taky jsem se trochu podivoval nad tím, jak smutný jsou moje starý deníky.

Pá:

- dopo cvičný požár
- odpoledne skoro sám v práci
- zásobování a cesta do IKEy pro baterky
- potkal jsem Petru S/O a její sestru Karolínu

So:

- byl jsem na festivalu Jeden svět
- viděl jsem filmy: Moldavský zázrak, Oběd zdarma pro všechny a Nothingwood
- ten poslední byl nejlepší, hrozně optimistický
- v Řetězovce jsem mezi filmy dopisoval Psa cestujícího

Ne:

- viděl jsem filmy: Bojovnice proti nenávisti a Rudá duše
- v mezeře mezi filmy jsme byli v parčíku u rybiček
- při přecházení na FC si mě někdo spletl s někým jiným (trauma)
- jako bonus film jsem si večer dal 13. komnatu Tomia Okamury

Trója

je slovem dne, protože jsem se dnes šel projít. To bylo přesně to, co jsem už bůhvíjak dlouho potřeboval.

PS: ráno jsem potkal J. před žábou

ovce

neměl by zapadnout tento článek o strojovém vidění - sní neuronové sítě o elektronických ovečkách?

Ne, vážně se nebojím AI, která považuje ovci v interiéru za kočku a ovci v náručí za psa. ;-)

zlatý věk / kvartální pivo

ve St:

- málem nevstal, nebo respektive vstal 10min před odjezdem autobusu

- mě dopoledne potrápilo vscode

- v poledne jsem si dal oběd s M.
- bylo přes den 8°C
- večer bylo kvartální pivo
- ještě víc večer jsem na IRC mluvil s pár lidmi ze soup.io. Probíralo se i kyselo, které tak získalo prvního obyvatele (kromě mě).
- zajímavá myšlenka noci: nejlíp se vzpomíná na věci, co se nestaly. Viz zlatý věk.

jinak ještě k úterku:

- zjistil jsem, že moje povídky neprojdou testem Bechdelové
- získal jsem účet na tilde.town

zvláštní den

je slovem úterý, protože jsem koukal na stejnojmenný film.

Jinak ráno sněžilo. Když jsem pak byl v PRG, tak bylo lehce nad nulou (0.3°C), takže sněžilo ale držela se jen voda na silnici.

Podvečer jsem pak zásoboval.

dopisy od čtenářek

jinak ještě dodávám, že ve čtvrtek jsem dostal (od jedné ženy z Bojova) možnost být vyfocen pro ilustrační obrázek nad rubrikou "dopisy od čtenářek". Odmítl jsem ji.

šedá

je slovem dne, protože pondělí byl ukázkově hnusný šedivý ospalý den.

Ne včerejší demošce jsem nebyl, protože jsem toho měl dost. Šel jsem tedy raději zamluvit hospodu na OSM sraz a pak jsem jel do Hlubočep. Zajímavé je, že čekání v Hlubočepích trvalo stejnou dobu, co jsem (v součtu tam a zpátky) jel vlakem - 10 minut.

středověk

je slovem neděle, protože jsem četl knihu o historii Berouna a knihu nazvanou Středověk v nás. Bylo to zajímavé a poučné čtení a zároveň příjemný oddych od nepříjemné současnosti.

kebab

je slovem soboty, protože jsem po loutkárně (ve shodě s naším plánem) zašel s Mahulenou na kebab do Štěpánské.

Když jsem pak přijel domů, usnul jsem stylem "jenom se na chvíli natáhnu", po čemž následovaly tři hodiny kómatu.

tilde

v pá jsem byl na tour de nákupy. Potom jsem si dal v Karlínské čajovně sraz s jednou včelkou.

Večer jsem pak dostal na wikičlánky o Natasche Kampuschové a Josefu Fritzlovi (bylo nějaké výročí záchrany Kampuschové, či co).

A bo není dobré končit den takhle temnýma věcma, objevil jsem při čtení jakéhosi článku něco pozitivnějšího - tilde.town - jakousi retro alternativu ke klasické sociální síti. V tilde.town dostanete SSH účet a složku public_html uvnitř vašeho $HOME a zbytek je už na vaší kreativitě...

přímotop

je slovem čtvrtka, protože jsem vezl přímotop ze Suchdola na Smíchov. Na Suchdol jsem se dostal poctivou žabkou přes Podbabu.

Cestou jsem na Dejvický navazoval oční kontakty a moc mi to nešlo. Večer jsem pak zásoboval vodou.

Při čekání na Smíchově jsem zase pozoroval žonglérku.

Dále jsem zkoumal Roslagsbanan

Stalin

slovem středy je ještě Stalin, protože jsem se koukal na film Ztratili jsme Stalina

edit: a ráno vykolejil nákladní vlak v Radotíně

bruslař

jinak dnes ráno jsem viděl na soutoku Berounky bruslaře. A cestou do práce byla taková zima, že jsem si zpíval Hot stuff.