Po práci si na mě ty dvě počkaly u žáby s tím, že jedou za Cizí holkou, tak jsem jel s nima. U Zbrojnice se k nám ještě přidal J., ale já jsem se jen pozdravil s Cizí holkou a potom jsem se rozloučil a jel jsem (narvanýma nuselskýma šalinama) na místo, o jehož existenci jsem doposud spíš tušil - na Slatiny.
Je to dobrej konec světa - jako by tady v trojúhelníku mezi Sitelem, garážema DPP a vršovickým seřaďovacím nádražím byla nějaká vesnice, ale ne česká, nýbrž ukrajinská nebo rumunská. Každou chvíli jsem čekal mašrutku s řidičem vyvolávajícím Kišiněv, Kišiněv a ruskyj šanson pulzující z beden.
Potom jsem se přes Zahraďák dostal na Skálu, kde jsem zjistil, že jsou nový obklady. Nevypadá to zas tak hnusně.
No a nakonec jsem na Smícháči potkal všechny výše zmíněné jak čekali na autobus - já měl o jeden spoj zpoždění a oni to stihli dřív.
PS: ráno jsem si uvědomil, co mi chybí. Zcela nečekaně a netradičně jsou to lidi.