slovo dne

něco jako deník, abych viděl co se kdy dělo

• slovodne
• friends

 

Code

Út byl absolutně nudný a neproduktivní den.

Akorát jsem:

• dopoledne nainstaloval Visual Studio Code
• v poledne si dal pikantní polévku
• večer kupoval psí granule a lítačku (byla tam zima v tom podchodu)
• v Hájku jsem pozoroval nějakou osobu, zatímco v televizi zpívala Cindy Lauper
• večeřel jsem bulgur, který usmažil Drobeček
• a objevil jsem akustickou cover verzi They're Taking the Hobbits to Isengard

Rumuni

V Po jsem zprovozňoval retro php a opět jsem objevil viry (ty samé jako na konci léta 2017).

Večer jsem pak řešil klíčovou anabázi a při cestě domů jsme s tou hodnou paní pomlouvali za námi čekající Rumuny.

Večer jsem pak hrál fake news simulator a uvažoval o tom, že by mi vlastně šlo být vydavatel fake news.

loupež

dnes byla strašná zima. Když jsem šel se psem, měl jsem pocit že se mi dělá jinovatka na vousech a že asi umrznu. A skutečně - venku bylo -8.

Proto jsme odpískali původní plán jet do PRG na hry a já tak dopoledne koukal na Údolí včel.

Slovem dne je ale loupež, protože jsem během odpoledne přečetl knihu Čtyři klíče o velké vlakové loupeži.

V závěru dne jsem četl ranty Miroslava Maniše.

Whitnail

v So přijela na návštěvu M. a A+J. Pro tuto příležistost jsem si uklidil svůj kout.

V noci jsem pak shlédnul film Whitnail a já.

opiáty

jsou slovem dne, bo jsem dnes četl článek o tom, jak je Amerika závislá na opiátech.

To byl poslední chybějící dílek do skládačky a mohl jsem tak začít psát povídku o drogách...

bezmoc

protože jsem si ve čtvrtek uvědomil, že ten nejhorší pocit je bezmoc. To byla ale jen reflexe předchozích událostí, protože Situace už je celkem snafu.

troll

je slovem středy, protože jsem četl článek o největším trollovi na webu. Taky jsem četl o tajemství Trumpova účesu.

Dále jsem si (minutu po zavíračce) pořídil nové boty a večer jsem se koukal na Strach a hnus v Las Vegas. Je to super film - fetovat začnou už v první minutě a pak už s tím nepřestanou do konce filmu.

clusterfuck

je slovem posledních dní, protože to slovo skvěle vystihuje celou tu Situaci.

V Po a Út jsem byl zásobovat u S. V Po jsem si teprve uvědomil rozsah Situace. V Út horečka ustoupila a S. se už cítila líp. Přesto jsem si ve St ráno (na zdravotní procházce) uvědomil, že už to takhle nejde klohnit dál.

A aby toho zla nebylo málo - ani Mazutka ani Libeňák nebudou podle ministerstva památky.

Ale abych nebyl negativní:

- v Ne po divadle jsem šel Mahuleně ukázat krysy ze 6. koleje
- v Po jsem byl na návštěvě u A. a J., viděl jsem obchod kde A. pracuje a její kolegy a cestou jsme potkali Samanthu a pak Matěje
- v Út jsem šel na zdravotní procházku po Libeňáku, večer jsem pak stáhnul Strach a hnus v Las Vegas

Jinak při té procházce v Út večer jsem slyšel zpívat ptáky. Už není cesty zpět, jaro bude!

šachisti

jak říkají Murphyho zákony - kdykoliv se může něco pokazit, tak se to pokazí.

A jak říkám já - kdykoliv se zdá, že už je dobře, tak se musí zákonitě něco pokazit. Když jsme zkoušeli Růženku, volala S., že potřebuje něco koupit. Postupně se ukázalo, že se toho pokazilo víc, následkem čehož mi přibil na klíčích další svazek. No, snad se to dá nějak do kupy.

Slovem dne jsou ale šachisti, protože se na Sokolovně během naší zkoušky konal šachový turnaj.

Vrbenského

v pátek jsem si dobře popovídal s kolegou K., měl jsem dost času na to, abych pečlivě pracoval a bylo hezky. Když jsem se pak po práci procházel na Vrbenského, říkal jsem si, že mi vlastně chybí jedinná věc - někdo, komu bych ten pocit mohl svěřit. Ten pocit, že se prodlužujou dny, že jaro už brzy zaklepe na dveře.

Budu-li citovat WWW, tak:

Určitě se to zlepší
Určitě
Půjde to nahoru
Tak jako kal ode dna
Půjde to nahoru
Jako výtah ze suterénu

Jinak večer jsem si stěžoval na výkyvy nálady jedné staré (resp. mladé) čarodějnici.

rozpor

Včera ráno jsem ještě něco vyřizoval v copycentru na andělu, tak jsem pak zvažoval, že pojedu do kanclu 17kou. Nakonec jsem jel metrem ale 17ku jsem ve čtvrtek taky použil - při cestě zpátky. Jel jsem z Kobylis přes Trojský most podél nábřeží až na Palačák. Na místě bylo několik míst, který by za tmy stály za fotoprocházku.

Původně jsem následující myšlenku chtěl napsat do povídky, ale když jsem si včera (během oběda s M.) uvědomil, že je to zásadní rozpor mojí povahy, řekl jsem si, že to spíš napíšu sem: Na jednu stranu nemám rád lidi. Fakt nemám rád - stačí aby se na mě někdo křivě podíval (nebo se mi smál když to zrovna nechci) a mám chuť se schovat nebo utýct do lesa. Na druhu stranu lidi potřebuju - nedokázal bych žít sám jen s kočkou.

Možná s tím souvisí i to, že posledních pár dní chodím poslouchat ruch na Smícháč.

PS: dneska ráno napadly kupy čerstvého sněhu

dnešní #sen: byli jsme se třídou na Silvestra na horách. Já jsem měl pod vedením jeden pětilůžkový pokoj (ke kterému patřila ještě dvě lůžka ve vedlejším pokoji). Na pokoji se sešla taková divoce namíchaná partička, byly v ní (mimo jiné) Majda H., (snad) Natálie K. a nějaká krátkovlasá Jitka (s bráchou Jirkou), kteří šli do toho vedlejšího pokoje a které v realitě vůbec neznám.

Někdo, snad ta Majda, si stěžoval na to, že jim doma přestala téct voda.

Nejlepší část snu ale byla, když jsem pro někoho, kdo potřeboval jít zpět do údolí, zjišťoval, zda ty dva stíny v lese za oknem jsou skutečně divočáci. Dělal jsem to takhle: Vyklonil jsem se z okna a udělal jsem to nejvíc prasečí kvíknutí, co jsem uměl. Stíny mi odpověděly chrochtnutím, takže bylo jasné, že to byli divočáci. ;-)

myši

dneska jsem si vzal volno z práce a pomáhal jsem s přepravou z porodnice. Potom jsem pomáhal s vybalováním tašek a věšením prádla.

Slovem dne jsou ale myši - protože jsem pozoroval myši žijící na Smíchovském nádraží za šestou kolejí (to je ta "poslední" kolej za 3. nástupištěm). Tyhle myši vylézají z děr vedoucích (snad) někam do odvodnění/drátovodu mezi kolejnicemi. Potom lezou kolejištěm směrem na nástupiště, kde asi kradou ve stánku s párkama/odpadkových koších.

pikola

je slovem úterý, protože jsem měl skoro celý den náladu jako v písničce Pikola.

vím že se budu, až na to budu mít,

vím že se budu, až na to budu mít,

vím že se budu, až na to budu mít,

3, 4, 5,

mstít

(jen ještě nevím komu)

bojoval jsem se Symfony frameworkem, syndromem vyhoření a během dne mi volali různí lidé a chtěli různé věci, např. radu s excelem (ani ho nemám na počítači, sakra!) či zajistit převoz autem (neposkytuji. Tečka.)

Potom jsem si dal kebab na cestu a usnul jsem v autobuse. Když jsem se probudil, bylo mi líp. Doma jsem si dal další teplé jídlo (pro tento den už třetí) a po čtení článků na technetu jsem šel spát.

kajínek

je slovem pondělí, protože jsem večer koukal na Kajínka. Jak už psal Fuka - je to natočené jako špatný žánr. Slušel by tomu spíš politický thriller nebo krimikomedie, takhle je to natočeno jako něco mezi akčňákem a melodramatem.

Je tam pár dobrých momentů - např. Alice Bendová přeřezávající lano zásahové jednotce je prostě k sežrání.

Zajímavé ovšem je, že spousta těch WTF momentů v ději přímo vychází z reality. Viz "závěť" Jana Felcmana.

za zaznamenání též stojí železniční provoz v Pze: od doby co zavřeli Libeňák, tak ráno občas jezdím vlakem na Hbf. Vídám takovou zajímavou variantu ropovodu - regionohu taženou šukafonem. Dále jsem dneska viděl syslograf, směšnej rychlík, pendolino a mrtvýho pantera, kterýho odtlačovala barča. Vůbec je v podvečer na Smíchově provoz. Sotva odjede jeden vlak, hned se

A počasí je taky úplně na hlavu. V sobotu to vypadalo na podzim. Potom v neděli v poledne na jaro, aby pak začalo během dne sněžit. Teď je střídavě sníh a mokrý asfalt.

porodnice

je slovem neděle, protože jsem jel na návštěvu do porodnice. Byl trochu problém s hledáním oddělení (nevěděl jsem kde jsou), tak jsem naslepo zkusil to první a trefil jsem se.

malinkej

je slovem soboty, protože se v sobotu 10.2. v 14.30 narodil malinkej.

Tedy, malinkej zas tak úplně ne - 3.65kg a 52cm.

(Jinak večer jsem koukal na Scarface)

bundle

je slovem pátka, protože se mi povedlo velké technické vítězství - napsat vlastní Symfony bundle.

Docela mě překvapilo, že to vůbec funguje.

Severákův dekameron

je slovem čtvrtka, protože jsem se ve Zlých časech po dlouhé době opět viděl s J. a L. J. mi tam navrhl, že bych mohl napsat Severákův dekameron. Ta myšlenka se mi líbí.

Jinak v 6 jsem tam dorazil, v 7 prošla kolem hospody Stinka a v 8 jsem musel opět jít pryč.

Kvílení

je slovem středy, protože jsem včera vyvíjel něco v Symfony a přitom vždycky kvílím.

Jinak jsem pak byl pekelně unavenej a škrábalo mě v krku. Do ničeho se mi nechtělo a venku padal sníh. Když jsem se pak dokopal k tomu, abych šel se psem, tak jsme dělali stopy na čerstvě zapadanou silnici, kudy před námi nikdo nešel.

Večer jsem pak den zakončil písničkou Průměrný děti historie:

jak se tak koukám kolem sebe, vidím tu spoustu nových tváří
vidím mezi vámi ty nejsilnější a nejchytřejší pod sluncem
vidím všechen váš potenciál a vidím, jak se s ním plýtvá

zatraceně, celá generace čerpá benzín
dělá číšníky nebo otroky v kancelářích
reklama nás nutí, abysme se honili za auty a obleky
abysme dělali práci kterou nenávidíme a nakupovali sračky, který nepotřebujeme

jsme průměrný děti historie
bez cíle a bez místa

nemáme žádnou velkou válku, žádnou velkou hospodářskou krizi
naší válkou je válka duchovní a naší velkou krizí je náš vlastní život

televize nás všechny vychovala ve víře, že jednou z nás budou milionáři a filmový hvězdy
ale nebudou
pomalu si to uvědomujeme a jsme z toho fakt nasraný

pořád se chceme snažit dělat něco jinak
ale pokaždý to dopadá stejně
bojíme se pohnout z místa
protože nevíme, co ještě může přijít tam, kde teď jsme
ale stejně nic nepřichází
čekáme na tu změnu, která to konečně udělá takový, jak bysme chtěli

(Inspirace Ginsbergovým Kvílením je myslím zřejmá.)

Přiznám se, že když jsem tuhle písničku slyšel poprvé, tak mě to vlastně rozesmálo. Některý věci jsou tak strašný, že když se řeknou na "plnou hubu", tak jsou zároveň k smíchu.

Zároveň jsou ale tak děsivý, že nechápu jak je někdo, kdo řekne takovou věc, schopen druhý den přijít do práce.

Něco podobného občas bývá v mých povídkách, ale já píšu s nadsázkou, takže pak hrdina bydlí mezi gaviály a šotouši kradou domy. V povídkách to zní dobře, ale jako realita to nestojí za nic.

Pohodová práce v rodinném callcentru (spatřeno dnes v tramvaji)

virtuální realita

je slovem včerejška, protože jsem si na návštěvě v Komořanech vyzkoušel Occulus rift. Řídil jsem létající auto, chytal rukou rakety, střílel roboty a viděl několik fatal errorů (jak říká T. - Occulus je skutečně zatím spíš technologické demo). Po tom všem jsem pak byl trochu jako opilý - měl jsem trochu motion sickness a toltálně jsem si rozkalibroval dálkoměr. Mozek sice věděl, co má být jak daleko (Zbraslav prostě znám), ale tělo bylo zmateno že jsou věci tak blízko. Něco mi říká, že když mě takhle rozhodí blbý VR, neměl bych zkoušet houbičky.

Jinak dalším slovem dne je telegonie, což je (zjednodušeně rečeno a teď prosím cituji) myšlenka, že dívka, která spí s mnoha partnery, to je vrakoviště genů od všech těchto mužů. Že už jsme tuhle myšlenku už někde viděli? No, ano - manosféra - Ctrl+C Ctrl+V ta samá myšlenka.

Vůbec mi přijde, že spousta lidí nějak ztratila víru v (okolní) lidskou společnost. Proto se chytají nejrůznějších demencí. Pro spoustu lidí je naše realita natolik krutá, zjevně radši žijí v nějaké alternativní realitě nebo z ní alespoň hodně často odpojují a tak mají taky totálně rozkalibrovaný mozky.

klíče

jsou slovem pondělka, protože jsem si večer vyslechnul přednášku o tom, k čemu jsou klíče. Zamykání to nebylo.

Jinak též došlo k falešnému poplachu a málem se jelo do Apolináře. A dopoledne mi Milan pomohl fixnout problémy s webadminem.

mikrofony

jsou slovem neděle, protože jsme měli,respektive neměli mikrofony v divadle, ale byly v autě u člověka, který nebral telefon, a my jsme nevěděli, zda vůbec přijede. Proto byly náhradní mikrofony sehnány takovou dost komplikovanou cestu zahrnující mimo jiné probuzení jednoho muzikanta vyspávajícího opici.

Nicméně představení pak proběhlo hladce, všech 50 lístků jsme prodali.

Jinak dopoledne jsem fotil zasněženou krajinu (bylo to jen demo, pak sníh skoro slezl) a večer bojoval s autocorrectem bratrova mobilu (ňadra=nádraží, inter pantery=inter pantofle) a zval lidi na messenger.

dnešní sen: balkán, nějaká země zkorumpovaná odshora až dolů, asi Chorvatsko: nově zvolený prezident se právě chystá pronést slavnostní řeč na pódiu vestavěném mezi pilíře dřevěného železničního mostu. Přes most poměrně rychle projíždí vlaky. Pokaždé, když vlak projede, tak se most nebezpečně prohne. Nakonec na most vjíždí osmsetdesítka a most padá a zabíjí prezidenta.
Potom následovalo nějaké vyšetřování, při kterém byl obviněn prezidentův následník. Já, jakožto zahraniční novinář, jsem byl též vyslýchán a popotahován.
Poučení ze snu: přes všechny Milošovu a Andrejovu snahu jsme ještě poměrně slušná a civilizovaná země a já bych si příště před spaním neměl číst, jak prezident Suharto svrhnul prezidenta Sukarna.

setkání

jsou slovem dne, protože jsem měl štěstí na lidi.

Nejprve jsem ráno ve vlaku potkal Zuzku a Pavla, kteří jeli na výlet do Hrusic. Zuzka mi nabídla palačinku ze své svačiny a bavili jsme se mimo jiné právě o automatizaci.

V divadle jsem pak vodil kozu a potom si povídal s Š. o její letní cestě podél Sázavy a možnosti paroplavby z Phy do Třebenic.

Když jsem pak přijel na PrgHbf, tak mi někdo volal do kapsy a našel jsem tam SMS, zda nemám čas, že prý je Lasak v Pze. Odpověděl jsem mu, že čas nemám a že holt někdy jindy.

Jenomže osud řekl ne. A tak se stalo, že mě Lasak potkal na Smícháči.

Jinak jsem si uvědomil, že s tím dopadem mých činů je to trochu jinak: Moje činy totiž nejsou určeny pro širokou veřejnost. Je to spíš takový bizarní způsob jak se seznamovat s novými lidmi, vždycky je totiž lepší, když je to spojeno s nějakou dobrou historkou.

Viz Černý brejle, Broken english či (v reálu rozepsaná) Pohádka o fotce. A nejhorší na tom je, že už jsem to všechno jednou napsal.

myš

- ráno jsem se probudil a už mě bolely zub. No, nic co by nespravil Ibalgin.
- dopoledne jsem se rozčiloval v práci. Symfony jedna zku...
- v poledne jsem se rozčiloval na obědě s M.
- odpoledne jsem se dál rozčiloval v práci, Fosuser jeden zamrd...
- potom mě málem přejelo auto na Andělu

Podvečer ve společnosti S. byl ale fajn. Bylo mi tam tak dobře, že mě i zub přestal bolet. I když v tom možná nějakou roli sehrály ty Svijany.

Jinak jsem si během dne uvědomil, co mi tak prudce zhoršilo náladu:
- starosti související s malinkým a s tím že furt hniju mezi gaviálama
- nějaké dlouhodobé frustrace (viz Dobříš a spol.)
- malý dopad na svět, který mají moje projekty (viz Piwik)

Dále jsem přemýšlel o dvou (potenciálních) blogpostech:
- Tonda Blaník a Václav Havel jako jedna osoba aneb co je špatně na roce 89
- zastropené sociální dávky jako demotivační prvek

- "kdo bude poslouchat" jako největší problém webu 2.0

Slovem dne je ale myš, protože když jsem žral na Smícháči pizzu, tak jsem spotnul myš, která přebíhala třetí nástupiště.

dneska se mi zdálo, že se mě slečna Kateřina na nábřeží v Měchenicích snažila naučit plavat. Samotné učení plavání probíhalo zajímavým způsobem - na vodní hladina byla položená nějaká (snad sololitová) deska a já se té desky zespoda přidržoval a snažil se plavat/kopat nohama.

Jinak potom si Kateřina stěžovala na skauty, co tady nechávají nepořádek a nakonec jsme společně našli botu. :-)

PS: Měchenice pochopitelně nábřeží nemají.

šotouš

je slovem čtvrtka, protože jsme byl v CAMPU na akci zvané Šotouš, kterou v CAMPU pořádal IPR. Hlavní lákadlo večer - autobus Praga - bohužel kleklo a pokus najít náhradu se nesetkal s úspěchem. Tak jsem se jen účastnil šotokvízu pro pokročilé a pak jsem si vyslechl přednášky o ceně provozu MHD (návaznostech intervalů tramvají a tramvajích co nemáme rádi), dynamických elektrobusech a městské železnici v Pze.

Jinak ten šotokvíz byl mega těžký, protože to byly vlastně slovní přesmyčky kde jediná "šoto" věc byly výsledky - názvy zastávek. Taky jsem s překvapením zjistil, že linka 361 jezdí až do Dobříše. Tedy - jezdí tam v časech kdy s ní nejezdím.

Původně jsem to měl za omyl organizátorů, ale když jsem na Smícháči ověřoval, zda tomu tak skutečně je, byl jsem nějakou paní (při hovoru o spojích do Dobříše) odkázán na vedlejší zastávku. Tam jsem zjistil, že Dobříš vlastně není nějaká jiná planeta (jak jsem se předtím tvářil) ale vskutečnosti celkem dobře dostupné místo.