Klářino koleno
v Ne přijela Krysomyšinka i s klecí. Bylo podstatně příjemnější počasí, ale já jsem měl o něco horší náladu.
Krysomyšinka mě ostříhala, což pak vedlo ke menším scénám (Základna měla pocit, že je to nakřivo a musela to vlastnoručně opravit).
Večer jsem si spravoval náladu filmem
Klářino koleno a velmi příjemně mě to překvapilo. Film se trochu p
odobá jednomu, který jsem tu
hodně zmiňoval - i zde je mladá Laura, která se zamiluje do staršího muže. Tím ale veškerá podobnost končí.
Klářino koleno bere tento námět velmi decentně a vkusně. A přestože je to v podstatě konverzačka, má to skvělý spád a nemá to hluchá místa (narozdíl třeba právě od Laury).
Jinak jsem se potom
dočetl, že režisér tohoto filmu Eric Rohmer je důležitá postava francouzské nové vlny a že než začal točit, byl filmovým kritikem. Mimochodem jeho styl je celkem inspirativní - třeba takový fígl co je vidět v koleni: film se odehrává během asi 14 dní, ale ukazuje nám jenom scény, které děj posouvají dopředu. Potom, co se děj posune dopředu je scéna utnuta a následuje titulek s dalším dnem. Asi mám novýho oblíbenýho režiséra.
Jinak
Beatrice Romand si film ukradla pro sebe.
PS: No ale co Klára? Ta se ve filmu objeví až ve 47. minutě a sehraje jen malou, ale důležitou roli.