lazebnice / Laura
ve Čt jsem připravoval procházku a dozvěděl jsem se, jak to bylo (nebo respektive nebylo) s Václavem IV. a lazebnicemi. Modří už vědí - Václav Hájek z Libočan.
Jinak sklidili pole mezi geodetem a holanďanem.
Večer jsem potom dokoukal
Lauru. Jaký je můj verdikt?
Je to trestuhodně nedotažený film. Když jsem na něj koukal, tušil jsem tak nějak, do čeho jdu - nahá puberťačka a děj, který vypadá spíš jako
katalog klišé nebo přepis nějakého erotického snu. Myslel jsem, že ten námět nebude fungovat ale světe div se - ono to funguje. Teda aspoň chvílemi.
Třeba první setkání Laury a sochaře je naprosto geniální scéna. A to říkám v kontextu mnoha geniálních scén, která jsem kdy viděl.
Nebo skvěle funguje střídavě ochraňující a střídavě žárlící matka. Taky klišé jako sviň a funguje to skvěle.
Naopak třeba naprosto strašná je scéna oslepení. A ano slepota - ta je trestuhodně nevyužitá. Třeba první podání ruky oslepeného sochaře a Laury - no tyvole! - já bych z toho vytáhnul celou povídku a Hamilton to utne ve stylu "Přijdu zase". Kde to jsme?
Zkrátka, filmu by prospělo, kdyby ho napsal někdo kdo je scénárista a ne fotograf. Jinak to není úplně marnej film, herci hrajou celkem slušně, hlavní hrdinka je fakt kost (doslova - viz její žebra) a třeba hudba je dobrá, teda pokud jste na osmdesátkový synťáky.