severákova polívka

asi zelňačka (mainly in czech)

(fork of http://severak.soup.io/)

• severak
• friends

Lack of Motivation

For some reason I have lack of motivation to work on my mothra/dillo really lacking features sort of site. But Been too lazy trying to convert the content over to simpler times when it came to web development. my friend over here has done it. http://tilde.town/~nincollin/ . But no motivation to do it yet myself like I said.

všichni / pandičky / oklika

dneska byl divnej den, když odpoledně přišla do kanclu N., byli jsme tam všichni. To bylo tenhle rok vůbec poprvé.

Jinak den byl spíš ve znamená pandiček.

+ Něco mi říká, že cesta ze Stromovky na Smíchovské nádraží nemá měřit 45km a zahrnovat zastávky Hanspaulka, Bořislavka, Nemocnice Motol, Zličín, Rudná u Prahy, Hostivice, Praha-Zličín (nádraží) a Praha-Smíchov, severní nástupiště

+ objevily se první české články o incelech

dystopie / procházka

cestou na procházku jsem vymyslel (na základě čtení povídky) námět na povídku: v klasické dystopii se hrdina zamiluje a na základě toho začně odporovat systému. Co kdyby to bylo naopak - co kdyby (např. z potřeby materiálního zajištění partnerky) začal být mnohem konformější a systémovější?

Potom následovala procházka, která vycházela přímo úžasně:

- nepršelo jak původně mělo
- nejdřív jsem náhodou v tramvaji potkali L., který původně myslel, že to nestíhá, tak se k nám rovnou přidal
- potom při povídání o trolejbusech jeden z nich přijel
- přišel jeden cizí člověk, pak s námi pokdračoval do hospody a dobře se bavil

Jinak v hospodě jsem se královsky bavil a procházka mi tak řádně zvedla náladu.

PS: ano, samozřejmě - večer mi do očí opět udeřila Liška a já se opět pokusil o komunikaci

Ukbar

den začal snem o tom, že bych se neměl obklopovat divadlem. Já význam chápu a vám to (bez dlouhého vysvětlování) nic neřekne.

Pak jsem na FB viděl, že Liška aspoň žije, když už nekomunikuje.

Přes den jsem skládal úvahu o falešném (literárním/divadelním) světě versus skutečném životě. Tu úvahu jsem samozřejmě nenapsal.

Přes den jsem byl na nákupu a pak na výletě s mámou - 10km, jedno pivo, dvě návštěvy cukrárny. Bylo vedro, tak jsem padnul za vlast.

Přečetl jsem si o Tlonské fikci a Ukbaru a krásně se to doplňovalo s mým raním snem.

Večer jsem pak pozval Lišku na procházku a sledoval Proroky ohně, dokument o Laibachu, takže je asi zřejmé jaký pořádek/bordel jsem měl v hlavě (čti: byla to fakt krize a zoufalství a Liška).

drát

je slovem pátku, protože jsem vypadnul z práce asi o 3 minuty dřív, abych stihnul koupit u Rotta drát.

Večer jsem pak udělal přesně tu věc, kterou jsem udělat neměl - vzpomněl jsem si na Lišku. Divil jsem se tomu, proč mi neodpovídá a zda vůbec žije.

výpadek

neměl jsem  sílu/čas psát si deník, tak zpětně doplňuji, co se dělo:

- v So jsem byl (v rámci raidu) fotit průvod za Legalizaci, cestou zpět jsem potkal S.
- v Ne jsem (v rámci venčení holí) po letech došel do Záhoří/Senešic, doma jsem pak položil základ projektu Seznamka a nakonec mi volal D.
- v Po jsme v práci končili dřív, získal jsem jisté číslo a jel domů Pacifikem
- v Út přijeli na návštěvu A&J, přes TT jsem sledoval požár v Hostivaři a rozchod jisté Moruše, večer jsem rozkoukal Taxikáře
- ve St jsem po práci připravoval podklady na procházku
- ve Čt jsem dostal hroznové víno a bonbón za opravu nefunkčních odkazů v Utlouku, navečer jsem si pak hrozny koupil a teď mi tu šukaj žáby...

Jinak proč jsem neměl sílu si psát deník? Může za to ta povídka, co píšu. Začal jsem se zabývat tím, proč se z "komedie vyprávěné z pohledu ženy" stala taková temná věc o nálezu mrtvoly a nenaplněné lásce. Začal jsem přemýšlet proč tomu tak je, proč nedokážu vymyslet něco optimistického. Následovala otázka proč nedokážu zažít něco optimistického JÁ a pak totální overthink.

Asi tomu taky nepřidalo to, že jsem sledoval citlivou část Twitteru, jak si vylévá srdíčka a přímý přenos rozchodu slečny Moruše. Zajímavé je, že ta citlivá část Twitteru k tomu má přesně opačný přístup než já - já se v případě nějakých špatných (po)citů stáhnu a dělám, že nejsem. Citlivý TT všechny ty nešťastný lásky, rozchody, pocity samoty a touhy troubí do světa.

+ Jak to bylo s Richardem
+ nedobrovolná cesta kolem světa
+ Despair, Hangover & Ecstasy

Let's hunt another regression: I want my boot messages back!

from https://www.youtube.com/watch?v=ewt1Ubs2zp0

News that Linux Mint 19 Won’t be Spying

from https://www.youtube.com/watch?v=DWsf7wA4eVU

Gizmodo.... Really?

You think you can criticize somebody when your content on your site is garbage?

Beirut

Objevil jsem znepokojující trend názvů kapel:

- Laibach není z Lublaně
- Lebanon Hanover není ani z Libanonu ani z Hanoveru
- Beirut není z Bejrútu

Dále:

- Autor nemá mít kromě svých knih žádný jiný životopis., jak říká B. Traven
- napsal mi D.
- uvědomil jsem si, že už se tolik nebojím, že umřu sám
- (to ovšem funguje než si představím, že bych někde mohl potkat Lišku)
- na Twitteru jede novičok
- byl jsem obhlídnout trasu procházky

srážka

Pondělí, která bylo ve skutečnosti čtvrtek, bylo takové divné.

- srazily se vlaky na Šumavě
- četl jsem interview s autorem Neofeudu
- a rozhovor s nějakým statistikem o populismu
- večer jsem hrál unaveně Neofeud

- viděl neromantickou nekomedii od Kateřiny Petráškové

+ ale tahleta!

gestapo

v St jsem byl vyslán jako doprovod kamsi na vyšetření.

Přitom jsem zjistil, že:

- Cetrum Chodov je po přestavbě snad ještě hnusnější
- sedět (jako socka) ve stínu před panelákem, pít pivo a jíst brambůrky je super pocit
- Jižní Město II. ještě má čím překvapit
- čekárna u doktora je nejdepresivnější místo na světě. Než se koukat na doktorskou televizi na vyšetření, ne díky - to radši knížku o gestapu! (podobnou zkušenost měla i Nepostradatelná)

Odpoledne jsem měl jednání na Lokaci s jedním s majitelů. Vyzvídal, zda můj námět není kontroverzní (určitě ne) a o co vlastně jde. Vypadalo to, že je asi nakonec proti, akorát ta organizace bude peklo.

(Potom jsem šel na Pacifik kolem budovy gestapa.)

Večer se mi pak otevřela slečna s dvířkama na zádech. Byly to věci, který bych radši vědět nechtěl, ale zase na druhou stranu teď dávají některé věci logiku.

Jinak jsem napsal svou charakteristiku pro L&R:

Mikoláš Štrajt, na internetech známý jako Severák - bývalý básník a budoucí filmař / předstírá, že je fotograf / v zimě hraje loutkové divadlo a v létě provází po Praze / píše, aby se nezbláznil.

majáles

je slovem úterý, protože jsem šel fotit Studentský Majáles.

Když jsem dopo dorazil na kampu, nikdo tam nebyl, jenom asi milion policistů. To jako místo Majálesu nahlásili revoluci nebo co?

Tak jsem šel nakoupit svačinu a pak jsem pomalu dorazil na čas a místo srazu. K. tam ještě nebyl, ale když mě pak míjeli falešní komunisté, věděl jsem, že jsu správně.

K. měl nakonec jen zpoždění díky rozkopanému Muzeu a tak mohl průvod vyrazit.

Jaká byla má zjištění:

- tenhle průvod byl mnohem zajímavější a pestřejší, než ten předchozí
- taky byl celkově sypmatičtější a neměl jsem problém jít s davem (mj. proto že jsem tam měl jsem tam dva kamarády)
- falešní komunisté sklízeli pravou kritiku a pozornost pána z BISky
- toaletářka na piazzetě se mě ptala, co že se to nahoře děje
- vyfotil jsem Indiána
- pivo, láska a free wifi - to je všechno co člověk k životu potřebuje
- šel jsem s tím správným průvodem, potom šly opravdové demonstrace a to nebylo nic pro mě. Nějak mám spíš chuť si užívat života než řešit politický šit.
- kdo nestojí na chodníku nebuduje republiku (a naopak - jak se to hodilo)

Nejlepší moment pak asi byl, když jsem jednomu mladému cizinci vysvětloval o co kráčí a že ti komunisti jsou jen recese. Potom se dav zasekl o rozkopanou ulici a začal skandovat "Za to může Krnda" a milý cizinec se přidal, netuše vůbec nic o situaci na našem magistrátu.

Po majálesu následoval koncert (K. mezitím zmizel). První byli Gorale Originale - nikdy bych neřekl, že něco podobného může fungovat, ale byl to nářez.

Potom se na místě objevila S. se zajčonkem. Z její návštěvy jsem dostal tak trochu morální kocovinu a sám sebe jsem se ptal, zda mi všechny ty dobrodružství s Dobříší stály za to.

Po Magistrále jsem pak odjel a usnul jsem v autobuse, takže následovaly první Štěchovice v tomto roce. Cestou ze Štěcho mi došlo, že dobrodružství stály za to, mj. proto, že mi umožnily znovu tvořit.

+ začal jsem psát povídku v rámci sázky s Herečkou

Reading articles

from https://www.youtube.com/watch?v=BmxB4mABeVk

Choose a job you love, and you will never have to work a day in your life.

— Confucius

A Lesson in Personal Development

from https://www.youtube.com/watch?v=y30DCZKOqaw

DuckTales Music (NES) - The Moon Theme

from https://www.youtube.com/watch?v=KF32DRg9opA

dnešní sen: v Nuslích se rozlil Botič a já jsem procházel Nuselským pivovarem a bavil se s nějakými lidmi. Na konci jsme se domlouvali se Starou Známou na spolubydlení.

v Po ráno mě v Metru rozsekala Zachovalá Božena: Libeňský most se nově  dostal i do sekce Intimní - Nabídka.
    
V poledne jsem tedy tuto anomálii vyfotil, oranžově zcenzuroval a vysdílel na facebook Matičky Metropolis. No... Potom tuto mou fotku sdílel celý český facebook, ale to jsem se dozvěděl až zítra.

Odpoledne mi volali z Kavárny, že teda jako spíš jo, ale že se ještě mám domluvit s majitelem ohledně světel.

Večer jsme pak se Soječkem a Mahulenou pořádali oheň. Dělali jsme buřty, měli jsme jedno celkem jenom jedno pivo, chytali jsme Wifi a poslouchali Ring on fire.

pavouci

jsou slovem Ne, protože jsme doma dělali něco jako jarní úklid, kdy jsem (mimo jiné) deportoval asi 30 pavouků, podrobil jsem si strop a pak jsem myl záchod. Přitom jsem objevil největšího drsňáka - pavouka, co žije přímo na záchodové míse (až dole u země z boku). Za to, že je tak drsný, tak jsem ho tam nechal.

Jinak večer jsem (v rámci vzdělávání) sledoval následující amatérské filmy:

- Žena s klavírem (moc artový na můj vkus)
- Loučení nad ránem (důkaz, že i uberdrsnou kriminálku jde natočit amatérsky)
- The Blaster (něco jako český Kung Fury)
- Stopař (těžkej underground)

Nejvíc mě asi bavil ten Blaster. Bylo vidět, že jeho autor -  režisér a představitel hlavního padoucha Robert Vrba - taky strávil mládí sledováním béčkových filmů.

Middle Earth (EU Edition)

from https://www.youtube.com/watch?v=0RjnarCtV8A

What great thing would you attempt if you knew you could not fail?
— Robert H. Schuller

People change and forget to tell each other.


— Lillian Hellman

Dominaria Booster Box #1 @WebHeads (Music)

from https://www.youtube.com/watch?v=YQokihso1KA

lokace

v So se konal komerční Majáles. K. tam pořádal svůj fotoraid a i já jsem si odnesl přibližně 257 fotek. Ty zajímavější už probublaly na Instakrám.

Jinak jsem zjistil že:

- průvod vypadá líp když se fotí detaily lidí než panoráma davu
- narozdíl od K. nemám odvahu vrhat se do davu a strkat objektiv lidem do nosu
- lidi na mě reagovali víc než já na ně
- naprosto skvělá pak byla tahle slečna s bubnem z VŠE -  na všech fotkách zaujímá heroický postoj

- u budovy GSA se nesmí fotit, vyběhl na mě sekuriťák

Objevem dne je ale Lokace pro můj film. Objevil jsem jí dopo, když jsem měl moc času a procházel pasáže a najednou - taková hezká kavárna.

Odpoledne po Majálesu jsem tam zašel - dal jsem si dvě piva a když začal hrát Blue Monday, Bob Dylan a Teardrop in the fire, veděl jsem, že jsem na správném místě. Zase ten osudový soundtrack.

Nakonec jsem se odhodlal a oslovil jsem se svým záměrem barmanku. Kupodivu nebyla proti, jen že se zeptá majitele.

Pak jsem jel dom pacifikem a na závěr večer fotil dramatickou oblohu.

libeňák / Kim / Moon / Jaroslav

pro kontext pátku: probíhalo mírové jednání v Koreji. Na webu rozhlasu jsem pak v jednu chvíli viděl všechno: článek o Libeňáku, Kima & Moona na pozadí stránky a nápis "svátek má Jaroslav"

Večer jsem si psal s Nepostradatelnou.

+ A tvůj úsměv jako smolinec do tmy slabě září

pofel

je slovem dne, bo dnes pořádal J. pofel v Riegrových sadech.

Viděl jsem spoustu lidí, který jsem delší dobu neviděl. Mimo jiné mladší sestru jedné holky z Liberce (kterou už jsem prý viděl jednou, ale předchozí setkání jsem si nepamatoval).

Jinak jsem se rozhodl, že uzrál čas na napsání článku o incelech, (AKA Jak jsem balil holky).

Nepostradatelná

ve čtvrtek jsem:

- dostal klíče od jednoho z produkčních serverů
- si koupil (přes itch.io) vůbec první hru

- vezl jsem domů váhu

- zjistil že sympatická kamarádka je zadaná. Nečekaně.
- četl něco o incelech a dostal z toho depku

Proto jsem se večer ukryl do virtuální reality (do hry Neofeud).

Když jsem hru vypnul, dojala mě Nepostradatelná:

Mějte mě někdo rád prosím.
Dám vám za to jídlo.
A objetí.
A lásku.
A taky věrnost.

Tak jsem vylákal adresu a jdu psát dopis.

čtení

jinak slovem středečního večera je samozřejmě čtení, které proběhlo v Božské Lahvici a které jsem fotozdokumentoval.

Večer si sice pro sebe ukradl M.P. (pod vlivem omamné látky), nicméně to nijak nesnižovalo zajímavost ostatních vystoupení a krásu fotografky/organizátorky.

Zjistil jsem, že N. má sympatické kamarádky.

Po odchodu jsem si dal nejlepší kebab v Praze a pak jsem v půlnočáku potkal L. a otravoval ji cestou domů.

(celý večer mě bolelo břicho, asi jsem si před tím pivem neměl dávat míchaný salát na Střeše)