Deprecated: Array and string offset access syntax with curly braces is deprecated in /home/users/strajt9/svita.cz/web/kyselo/lib/sparrow.php on line 196 Deprecated: Array and string offset access syntax with curly braces is deprecated in /home/users/strajt9/svita.cz/web/kyselo/lib/sparrow.php on line 1169 Deprecated: Array and string offset access syntax with curly braces is deprecated in /home/users/strajt9/svita.cz/web/kyselo/lib/sparrow.php on line 1169
další sen, který se mi zdál asi ze So na Ne:
K. si našel práci v nějaké bratislavské IT společnosti. Já se to dozvěděl náhodou - po dlouhé době jsem koukal na twitter/github/linkedin/něco podobného, kam si to K. napsal do kolonky zaměstnání.
Zajímavé na tom bylo, že na jeho blogu o tom nebyla ani zmínka. Působilo to tedy na mě dojmem lži, jen jsem netušil která verze je pravdivá.
čtu teď Lemův Návrat z hvězd. Není to lehké čtení.
Vypráví příběh astronauta, který se vrátí na Zemi z mezihvězdné výpravy, ale protože mezitím na zemi uplynulo přes sto let (a on v raketě nestárnul), je ze Země zcela jiný svět, kterému on nerozumí. Lidé jsou betrizováni a roboti se starají o roboty.
Už jsem o tom jednou psal - sci-fi sice pojednává o jiných světech, ale problémy si vozíme ze země.
Jsou mezi námi lidé, kteří prodělali návrat z hvězd, a teď jsou ve světě, který jim nedává smysl. Jsou to naši (pra)rodiče.
* * *
Ale abych nekončil smutně: Kyselo je super věc, je to skvělý pocit vědět, že věci co mi nevyhovují si můžu měnit k obrazu svému. Ještě na to mít dostatek času.
dneska se od rána pokračovalo ve svátečním duchu - nejdřív obří vánoční nákup.
Víc mě ale pobavilo, když jsem byl do lesa vyslán pro stromečky - jeden (listnatý) pro ptáčky na balkon a jednu listnatou větvičku na stůl. A protože je v lese stromů jak nasr... vzal jsem to ve velkým: A zrovna když jsem stál s kyticí větví stál před dveřmi a se slovy "Leonarde, Leonarde" klepal na dveře, přišla zespoda náhradní sousedka. Asi musela docela čumět.
Jinak jsme babičce dělali diskotéku - střídali jsme se a každý pouštěl z youtube svou oblíbenou hudbu. Ale zdálo se mi, že v naší rodině there is no love for musique electronique.
Včera jsem byl v práci úplně poslední. Popravdě řečeno jsem nepracoval, ale zprovozňoval RSS kanál pro pana K.
Potom jsem nakupoval a zásoboval se knihami na Vánoce.
Pak jsem vyzvedl babičku, která k nám přijela na Vánoce. Autobus jsme stihli jen tak tak.
Večer jsem si pak přečetl první část knihy Víc než člověk od Theodora Sturgeona.
jinak dnes v práci hraje nahlas muzika a já jsem se vystalkoval jeden rozhovor
jinak ještě ve středu hořel Transgas, nebo respektive "umělecká skupina" Bolt 958 házela dýmovnice
jinak jsem dnes
ještě k úterku dodávám, že jsem při venčení psa uklouznul po ledu a narazil si, co se narazit dalo
dneska byla dokončena první část operace exodus.
Na nově spuštěné Kyselo jsem přestěhoval následující blogy ze soup.io:
Pokud půjde vše podle plánu, počátkem roku 2018 bude spuštěna betaverze určená pro veřejnost.
Zprovozněné novinky budou oznamovány na stránce projektu Kyselo.
Racer by Giorgio Moroder
from https://www.youtube.com/watch?v=YT0k99hCY5I
jsou slovem pondělí (18.12), bo jsem kdysi četl nějaký rozhovor s nějakou zpěvačkou. Na otázku, co je život, odpověděla (poněkud depresivně) že starosti.
Zjevně žiju naplněný život.
(měli jsme večerní poradu ohledně věcí co se stanou v únoru)
(18.12.2017)
když v Ne odpo začaly padat vločky velký jako dětská pěst a nad Vinohrady znít riff Ladovské zimy, naráz mě to míň štvalo, že nemůžu ven. Dnes ráno byl už i led.
(18.12.2017)
a zřejmě to, že jsem předchozí den jedl převážně zeleninu a na to pil pivo, mi pak v Ne způsobilo průjem, který mi trochu udělal čáru přes původní plán.
Zůstal jsem tedy na Vinohradech, kde jsem četl zprávy z Thajska, sestavoval a hlavně jsem se přes hon na žraloky k projektu Secure Scuttlebutt, (pro-nás-radioamatéry-zmatečně) zkracovanému jako SSB.
Tato je věc je tedy objev dne, který jsem zkoumal až do samého večera...
(18.12.2017)
v So večer jsem pak byl na koncertě Tali v Šapó. Doposud jsem netušil, že elektroakustické kytary obsahují baterku a že tato je (bůhvíproč) potřeba k jejich provozu. Baterka nedoléhala a tak kytara chrčela, takže byl zvukař nucen ztlumit vstup z kytary, přistavit stojan s mikrofonem a nadále kytara jela v režimu akustika.
Jinak večer ještě vystoupily tři další kapely - Michalovi děti, Tommy Willish (kteří pak zdarma rozdávali placky) a StayJ. Postupem večera jsem se dostal nebezpečně blízko pódiu, začal jsem uvažovat o focení koncertů a tak trochu se kroutit do rytmu.
Vyslechl jsem si historku o tom, jak M. zahajoval Signál festival a pak jsme večer pokračovali do blízké literární kavárny, která měla po zavíračce ještě otevřeno. Pak jsem M. doprovodil na IPP a nakonec v jednu večer večeřel polívku na Vinohradech.
(18.12.2017)
Když jsem pak v So dorazil k M., usnul jsem skoro doslova v sedě. Měl jsem zajímavej sen:
Nejdřív v něm nějaká holka, co mě učila hrát na piáno, zpívala nějakou (v reálu neexistující) píseň z Popelky o tom, jak je nevěra fajn.
Potom jsem zpíval já a to píseň kterýpak filosof, dá mi teď radu...
No. Nebudu raději bádat v tom co se mi snaží moje podvědomí říct. Dodám jen, že u druhé zmiňované písně jsem nedávno přemýšlel o tom, odkud že ji znám. Přišel jsem na to, myslím bez googlení.
(18.12.2017)
jsou slovem soboty, protože jsem byl s ... na Tour de sekáč a snažili jsme se mi nakoupit kalhoty. To by jeden neřekl, jak snadno to šlo.
Při té příležitosti jsem poprvé uviděl Ruzyňskou věznici. A jako ambasády, i Ruzyňská věznice si koleduje o fotku, byť jsou na ní cedule nefotit.
(18.12.2017)
Ještě k životopisu Stanislawa Lema:
Bojový pokřik kmene Selektridů znamenal současně důmyslnou léčku na Lemovy překladatele. Nastražená byla na samém počátku Bajek robotů v povídce Jak Erg Transformátor bleďocha přemohl. Nástraha číhá ve zdánlivě nevinné větě: „Triod rázem zmizel, jen ‘Avruk!!’ křiknout stačil, své oblíbené slovo, bojový pokřik rodu.” Co znamená toto slovo přečtené zezadu, není třeba vysvětlovat žádnému dospělému Polákovi, i u nás je to oblíbený bojový pokřik.
-- Orliński, W.: Co to jsou sepulky? Všechno o Lemovi. Jinočany: H&H, 2012, str. 18.
(15.12.2017)
opět slovem dne.
Dnes odpo se v kanclu rozhořela diskuze o nástrahách moderního světa, o kterých hodlám psát ve svém kyberpunkovém úvodníku. Probíralo se, jaký vliv mají fejbuky a ajfouny na naše děti a byla to celkem zajímavá diskuze.
Jenže pak někdo vytáhnul bitcoin. A v tu chvíli jsem se dozvěděl kdo v kanclu HODLuje, co je největší svinstvo současného bitcoinu (nějaká skupina, která zatímco uskutečňuje své transakce tak dělá DDOS na burzy aby ostatní nemohli dělat transakce), co jsou Elliot waves a podobných věcí.
No, myslím že pokud budu někdy vydělávat na bitcoinu tak asi spíš tak, že budu stavět/provozovat vodní elektrárny pro těžaře.
EDIT: Eliotovy vlny a elektrárny pro těžaře jsou super věc, ale podstatná myšlenka dnešního dne je jinde: Ano, je pravda, že jsou naše děti závislé na smartfounech/facebooku/hrách, ale my jim nemáme co vyčítat, když se sami nedokážeme odtrhnout a neumíme s naší informační společností pracovat. Domnívám se, že už není čas psát kyberpankový úvodník, ale spíš přemýšlet jak dnešní dobu žít jinak než chtějí korporace. A to už dělám.
(15.12.2017)
Tak se Stinka vkrádá i do snů:
Respektive dnes ráno se mi zdál sen, kde jsem se s tebou setkal. Moc už si z toho snu nepamatuju, akorát vím že jsem se divil jak jsi malá a hubená a že si dělala most (jako ten cvik). Což asi nesedí - mám za to, že jsi spíš vysoká a hubená.
Jinak ze sna už vím jenom to, že se část děje odehrávala ve filmu a že hrdinové jeli vodu, ale protože se netřásla kamera tak jsem je podezříval z toho, že je to jen filmový trik (tzv. greenscreen).
(15.12.2017)
ve čtvrtek jsem byl po práci s Madlou v IKEi nakupovat nějaké věci. Odnesl jsem si odtamtud malý kýbl-květináč za dumingovou cenu 10 Kč, pro který zatím hledám využití.
Potom jsme byli na kebabu a já - vystaven populární hudbě hrající z televize - jsem si opět uvědomil, že z každou další hitovkou z televize roste moje víra v post-punk a francouzské disco.
Jinak jsem četl životopis Stanislava Lema nazvaný Co jsou to Sepulky.
(15.12.2017)
ještě ke středě: pan T., který mě zásobuje zprávami z KLDR, bitcoinu a nejmenované hostingové firmy, odletěl do Thajska
(15.12.2017)
Naše firma má dva vánoční večírky - jeden pořádá malá (tři kanceláře, dvě zasedačky a jeden openspace) dceřinná společnost a druhý tisícihlavá korporátní bestie. Včera byl ten druhý.
Po loňské úspěšné akci xmaseco
jsem doufal, že se něco stane a nestalo se vůbec nic. Absolutní nuda.
DJ zval lidi na prázdný parket, ale ti radši stáli u stolečků, kecali a jedli jídlo z rautu. Na rozdíl od minulého roku jsem měl na nějakou performance k dispozici jen sám sebe, tak jsem sedl doprostřed prázdného parketu do tureckého sedu a jal jsem se kreslit první řadu stolečků. Ale lidi byly netečný jak helium, akorát jedna slovenka se mě ptala odkud že jsem a co jako kreslím (asi se bála o mé duševní zdraví) a slíbila mi, že přijde na parket (poté co jsem prohlásil, že prázdný parket je neúcta k DJovi).
Nakonec se pár odvážlivců posilnilo a šlo tančit. Přiznačně to byli právě smrtka, šašek a jeptiška. Pak následovalo jumpiano, které jsme si mohli vyzkoušet. To bylo celkem zábavné a byl to ostatně jedinný důvod, proč jsem tam zůstal až do večera.
Otázkou zůstává, co dělat s korporátním večírkem příští rok.
Jinak během dne jsem se přes aeronet dostal k rozpoznávání fotomontáží a k hezké sbírce zfalšovaných fotek. Všichni falšují.
(14.12.2017)
(13.12.2017)
ráno jsem pokračoval s potkávacím kombem - nejdřív mi kolega zaklepal na rameno na schodech z metra, potom jsme v Žabce potkali kolegyni K.
Dále jsem si celý den zpíval Are you lost int the world like me, objevil kalendář Čučche a četl rozhovor s jedním členem Pektusanu.
Napsal jsem vůbec první medailonek o své osobě (pro Mazutku) a popis projektu Kyselo (pro sousedku-grafičku).
Vyměňoval jsem žárovku v jednom bytě na Smíchově a cestou domů jsem (pod vlivem četby) vymyslel krásný úvodník o fake news, ruské propagandě a literárních podvodech. Svět chce být klamán!
Co jsem dále zjistil?
- autorka mumínků byla lesbička
- obnoví se Popovická vlečka
- Hranice práce měly premiéru
(13.12.2017)
je dalším slovem dne. Dneska jsem se totiž vypravil do knihovny a už cestou mi něco říkalo, že bych to měl vzít jinou cestou. Tak jdu Celetnou a nejdnou mi jde do cesty K. jdoucí od doktora. Tož jsme dali řeč a já mu vysvětloval, proč nemám rád Vánoce.
Další setkání následovalo v knihovně, kde jsem potkal Sedmikrásu, o které jsem si myslel, že už snad neexistuje. Na otázku "Jak se máš" jsem odpověděl "Celkem dobře, na to že je nejtemnější období roku". S ní jsem se jen domluvil, že se (možná / teoreticky / v budoucnu / po zkouškovým) domluvíme. Měla už společnost.
Jinak jsem si odnesl životopis Stanislava Lema a knihu o literárních podvodech.
(11.12.2017)
▼ see more... ▼