severákova polívka

asi zelňačka (mainly in czech)

(fork of http://severak.soup.io/)

• severak
• friends

technoprincezny

- původní plán na Ne byl stříhat videa z Poetiky, ale stříhací program se nějak nepohodl s videama od Geoložky, tak po nadávání ze stříhání sešlo.
- pak už jsem se chystal na odjezd směr PRG
- kde se v klubu Vozovna konala světová premiéra skupiny Pudl v poušti
- bylo to skvělý, Včelka je skvělá punková zpěvačka, zazněla Vstávej konečná a na konec koncertu přistály z publika na kapelu kalhotky (asi nějaké tlusté tetičky, soudě dle velikosti a reakcí v sále)
- Tali měla dvě nové písničky (mě utkvěla hezká holka do tohohle počasí)
- byl jsem varován, že po Lublaňských podnicích obráží Dejan Knez a nemá na pivo
- v davu mě zaujala jedna technoprincezna a tak jsem jí (pomocí nejstašího triku "neviděli jsme se už někde") oslovil
- no a dopadlo to tak, že jsem s technoprinceznami Abi, Eni (tak se fakt jmenujou) a panem Foglem pokračoval dál do Kunra, kde jsme popíjeli víno, kouřili vodnici a poslouchali techno než jsme se odebrali ke spánku (tohle prostě nejde odmítnout)
- Babes from the 80s, why you looking so random? aka ty dnešní holky jsou úplně rozbitý a chovaj se a oblíkaj úplně náhodně. Ale přesně to jsem potřeboval.

Zorotl

v So jsem nějak zevloval, nedokázal jsem se dokopat k původně plánované činnosti (střih videa), ale zato jsem objevil spoustu věcí:

- zjistil jsem, jak šílená byla videa skupiny Eiffel 65
- vůbec celý showreel Bliss corporation (která má výše zmíněná videa na svědomí) stojí za to a je to skvělá exkurze do estetiky 90tých let včetně 3DS Max (případně estetiky diskoték)
- jo a ten emzák ze songu Blue se jmenuje Zorotl. Má vlastní song a dokonce vlastní stránky.
- vrátil jsem se k článku o video syntezátorech
- na to konto jsem viděl dokument o systému Scanimate a pak jsem četl další články z We are the mutants
- viděl jsem Hollywood v koncích, Yu mi pak doporučila nějakou francouzkou romantickou komedii
- Zero books mi dodali skvělý tip na film - Nothing lasts forever

A v hlavě mi uvízla slova švédského architekta: You will get everything you want in your lifetime, only you won't get it in the way you expect

* * *

Jinak jsem v So přemýšlel a pochyboval o životě. S jedou věcí jsem si ale byl jistej - chci vysílat a chci si pořídit diktafon.

podcast

v Pá jsem zjišťoval, jaké kdo poslouchá podcasty. Vyplynulo z toho, že většina česky mluvících podcastů je buď o marketingu nebo o podnikání nebo je vydává Český rozhlas.

Na to konto jsem poslouchal extrémně zajímavý podcast o upírech v Čelákovicích.

+ Martin Malý píše na FB: Právě jsem zjistil, že přesmyčka ze slov "EKOLOGICTI AKTIVISTE" je "SVACITE IGELIT, KOKOTI" - a víkend může začít!

krize středního věku, CDM, FM syntéza

- v Po jsem byl na obědě s M v Číně, respektive já jsem obědval a ona jen pila kolu (a něco jsme řešili, už nevím co)
- vyzvednul jsem lístky na Janotu
- M přivezla otrávenou Mudlu
- večer jsem depku rozháněl Terminátorem
- v Út jsme pak byli s M na obědě, já si stěžoval na zablokovanou čelist a ona mi přislíbila pomoc při hledání zubaře
- spustili jsme microsite makléřů rzčz
- večer jsem měl v sraz s B v Oáze (dokud tato ještě funguje)
- potom jsem přišel s odvážnou teorií, že bolest zubů (je aspoň částečně) psychická
- ve St odpoledne už mi zbyla jen síla na čtení CDM
- dneska jsem se rozhoupal a poslal vyplněnou smlouvu na Osu zla
- jinak je to taky naprd, ale aspoň mi došlo proč - Herečka má ples, Stará známá je na horách a já su tu akorát abych vyzvedával myši z Alzy a hummus z Billy

- jinak celý týden se jede ve vyhrazeném chatu jakási konspirace
- celý týden mě též bolí čelist a špatně se mi otvírá tlama
- celý týden mám náladu pod psa
- a jediný co to zachraňuje je hudba - I am not in love, jam session Kraftwerku a ISS a (hlavně) Animals and synthetisers

- konečně měl premiéru film DAU

špagety se špenátem, kresby, notifikace, Valentýn, Budulínek

- v Út hned ráno jsem si koupil redis pero a další kreslící potřeby (papírnictví na Smícháči příjemně překvapilo)
- Soyboy odjel k babičce
- Herečka a Yu byly na horách
- hrál jsem nějakou hru, kde se hraje za maminku co pořádá párty svý dcery
- ve St jsem si na společné večeři gangu stěžoval na to, že jsou OSA zevláci pomalí, co neodpovídaj na maily (abych druhý den našel odpověď)
- plus jsem vymyslel že rádio bude posílat Push notifikace (a rovnou jsem je zprovoznil)
- v noci jsem pak nakreslil Všetaty, zatím jen propiskou
+ slyšel jsem Vstávej konečná v podání Pudla v poušti
- ve Čt jsem poslouchal Intergalactic Wasabi Mix – Ep 571 – 2019/02/13 – SINGLES AWARENESS DAY (S.A.D.) SPECIAL!
- večer jsem šel na pivo se Starou známou a (mimo jiné) jsme pomlouvali svátek zamilovaných
- skutečně ten den bylo v dopravě nějak víc holek s květinama
- v pá večer jsem pak vysílal na téma Památka nezadaných
- a po vysílání na mě dolehla opuštěnost
- která pokračovala v So ráno (bagry pily)
- naštestí odezněla během dne, kdy ale zase přizněla bolest zubu
- zkoušeli jsme Budulínka
- cesta domů pak byla ve znamení jara (a výluky přes Malešice)
- večer jsem pak rozbil aktualizací jeden Wordpress
- a teď jdu koukat na Nebe nad Berlínem, bo umřel Bruno Ganz

Jinak v průběhu týdne:

- jsem se živil špagetami se špenátem
- už v podstatě bylo jarní počasí
- formátoval jsem šitky (čti Wordovský dokumenty) pro Geoložku

+ co je Gangetbahn? (a jak to souvisí s hyperloopem)
+ K modelce se při focení na pláži rozběhlo prase a kouslo ji do zadku

kroužek / kresba / zaniklá umění

Návrat do práce po nemoci nestál za nic - nešlo mi to, bolelo mě v krku a pobolíval zub. Zase na druhou stranu, měl jsem dnes nápady...

Třeba jsem si uvědomil, že moje váhání co dělat, je asi projev oné nutnosti se nezastavit (jinak zahynu). Když mi totiž nevyšly slečny, začal jsem se zabývat prací/seberealizací a to čistě z toho důvodu, protože jsem se podvědomně snažil posunout v životě dál (heslo: pět let trvající rok).

Nebo jsem si uvědomil, že jsem se naučil programovat, protože jsem chtěl dělat svoje počítačové hry (tohle je důležité).

Dále jsem (vlastně už ráno) o jedné takové hře přemýšlel - udělat zase adventuru. Mám celkem jasno v tom, jak bude vypadat - bude to série perokreseb... A k tomu se potřebuju naučit (zase) kreslit, takže jsem se dneska (možná i pod vlivem jistých aktů a toho že Soyboy zprovoznil skener) rozhodl, že se pokusím obnovit svou schopnost perokresby, nebo aspoň propiskokresby.

Večer jsem pak šel na čaj se Včelkou a probíral s ní věci zmíněné výšel a různé jiné. Dal jsem si Tuarega a ona ona Slzy komsomolky... Eh, chtěl jsem říct Levanduli.

A v autobuse jsem tak o tom všem přemýšlel a došlo k onomu zázraku tržního propojení: Uvažuji, že bych zkusil vést nějaký multimediální kroužek pro děti a mládež. Vidím v tom určitý potenciál - když jsem byl malej, tak jsem měl fůru nápadů, ale chyběly mi technický možnosti. Teď mám pořád nápady a nově mám ty technický možnosti, akorát mi chybí enegrie a motivace. A kdo má tři prdele energie a motivace? Děti nebo mladý lidi, co se chtěj něco naučit.

 + teď jsem právě hrál/dohrál dost divnou počítačovou hru - Vivid life -  o holce, co si myslí, že kostra uvnitř ní není její, tak ukradne rentgen a vydá se to prozkoumat... Už jsem si tam tak vyoperovával čip z ruky a trhal zub atd... Nic pro lidi s dysfórií.
+ už mám ofiko námět na vlastní adventuru, teď to jen rozvinout

zóna (intermezzo)

jenom taková malá poznámka k Stalkerovi (jako filmu i hře) a Třetí planetě (filmu): je až pozoruhodné, jak jak jednoduchá je základní myšlenka Pinkniku u cesty a jak silný modus operandi to vytváří. Z jednoduchého příběhu "jdeme do lesa hledat zázračný houby, ale můžou nás sežrat zázračný komáři" to tak vytváří celá klubíčka příběhů, z kterých si může každý odmotat, co chce.

průmysl a železnice

Ne začala tím, že jsem se vzbudil z nějakého snu, který skončil tím, že jsem bojoval s nějakým démonem (nebo něčím podobným) ale to takovým stylem, který nejvíc ze všeho připomínal styl boje v nějaké textové hře - tj. nekonečný "dialog" zbraní. Připomnělo mi to souboje se zajícem v MUDu Prahy a tak jsem se po několika letech opět podíval.

Prošel jsem si Pásmo, které jsem tam stavěl a nemohl jsem se zbavit dojmu, že kdybych to tehdy dodělal, mohla by to být dobrá hra. (Ukázka bude někdy někde...)

Pak jsem koukal na Tajemství Ocelového města. (holomráz!) Líbilo se mi to. Někteří komentátoři na CSFD to kritizovali, že je to málo fantastické/moc televizní, ale mě to přišlo právě tak akorát. Mě se právě ta kombinace verneovy fantazie a reálných (byť upravených) průmyslových kulis líbila.

Akorát jsem po tom filmu (a následujícím čtení příslušných zaniklých a vlečkových sekcí k-reportu) měl pocit, že jsem hrozně starej, když si některé továrny a železniční tratě ještě pamatuju, byť teda v posledních letech provozu...

Pak jsem si dal krátký spánek a pak jsem si šel mejt hlavu, protože jsem měl úplně mega mastný vlasy.

Večer jsem pak koukal na komisaře Montalbana, na úplně první díl a to ve slovenštině. Opět jsem si připomněl, co je na tomhle seriálu tak skvělé - ty figurky. V jiných detektivkách se občas stane, že jednotlivé postavy tak trochu splývají - jsou to "no name" Johnové a Jimové, dědici panství, ale nemastní neslaní až hanba. Tady je to naopak - tady i vedlejší postavy jsou figurky jak z panoptika. Stačí takovej Cattarella. Navíc mi přijde, že italský jména jsou takový originálnější/míň ohraný než ty britský/americký.

Den jsem zakončil (to ale až po půlnoci) hraním s mašinkama - testoval jsem Czech realistic pack pro OpenTTD.

+ strašně depresivní článek o práci v (polských) novinách

pro nemoc zavřeno

v Po:

- jsem zatáhl Švába do Číny, kde jsem (mimo jiné) zjistil, že má účet na fedi (a dokonce i vlastní server)
- napsal jsem druhý mail pánovi z Osy zla
- před odjezdem jsem fotil kalamitu na Smícháči
- doma jsem pak večer zprovoznil drum machine. Má to sice ještě mouchy, nicméně (ve firefoxu) už to hraje.

v Út:

- se veci postupně začaly horšit
- nejprve jsem si vyslechl rozhovor nějakých lidí v Číně, nejprve takové to předapokalyptické tušení, že něco přijde - souboje o zdroje atd..., potom full-blown "až se afrika zvedne a přijde do evropy..."
- potom me začal bolet zub
- pak jsem šel na návštěvu Někam, kde se mě chopil Někdo jiný, kdo měl zrovna spasitelskou náladu. Začal mi vykládat svou teorii o člověku Zodpovědném a tím mě poněkud otrávil. Nevím, zda to byl záměr nebo jen rezonance s některými vlastními pochybami. Každopádně to skoro smrdí zlým úmyslem.
- doma jsem ještě zastihl Cizí holku, která přivezla krysy. Stežoval jsem si jí na předchozí strasti.
- večer jsem pak rozkoukal Ztraceno v překladu

ve St:

- někdy ráno mě probudila bolest zubu a to dokonce dvakrát za noc
- cestou do práce mi taky nebylo úplně dobře a jako vrchol všeho jsem dostal v metru třesavku ze zimy
- v práci jsem pak vytušil, že něco není úplně v pořádku, ale než mě José pustil, musel jsem dořešit nějaký sračky
- mezitím naštěstí zabral Ibalgin, tak se to dalo přežít
- a doma jsem šel hned spát a po probuzení - tradá - horečka 39

- jinak teda sny v horečce jsou slušnej matroš. Už jsem to dlouho nezažil, tak to pro mě byla novinka.

ve Čt:

- jsem ještě hodně spal, ale už jsem měl jen 38
- proto jsem pak (v noci) koukal na Připoutejte se prosím a dokoukal jsem Ztraceno v překladu


v Pá:

- jsem už byl prakticky zdravej (možná teplota), ale ještě dost rozlámanej od nemoci tak jsem se snažil odpočívat
- den jsem si tedy krátil sledováním filmů - viděl jsem:
- hoodně černou komedii Po zavírací době
- hoodně divnej film jménem La leggenda di Kaspar Hauser
- recenze přijdou později, až si založím filmový blog
- nechal jsem si doporučit filmy od Konečné a Yu
- psal jsem si s Yu a trošku jí dal nahlédnout do svých (už neaktuálních) záměrů. Ona mě pak varovala, abych to s koukáním na filmy nepřehnal.
- varovala po právu, po dokoukání legendy jsem se cítil poněkud bezradně, akorát to nebylo přeháněním filmů (i když možná Po zavírací době tomu trošku přispělo). Bezradnost spočívala v tom, že jsem nevěděl co psát a s kým se seznámit.

v So:

- jsem spíš proflákal, zatímco Soyboy zároveň smažil bramboráky (dobré mimochodem), jezdil na rotopedu, koukal na podcast a psal si s lidma na chatu
- jediná věc co mě víc zaujala bylo čtení o státních hranicích a to, že mi Toto poslal odkaz na katalog nezabezpečených kamer
- akorát jsem odpověděl na mail z Brna
- a napsal jsem si deník
- teď jdu koukat na Tajemství Ocelového města

+ dozvěděl jsem se, že Marína končí :-(
+ celou tu dobu jsem trávil harvestením memů na soup.io a jejich přeposíláním Soječkovi (a případně jisté slečně, pokud šlo o sprosťárny)

+ Toto se vrátil do CZ a když jsem si stěžoval na horečku, nemohl si odpustit Okamuru a jeho horečku 39

kalamita

když jsem ráno vykouknul z okna byl všude sníh.

Na Twitteru pak doslova kalamita. Ale co jiného taky, když člověk sleduje Týdeník policie, Ropid, Dispečera želeničního a několik strojvůdců?

Odpoledne jsem s bratrem vyrazili ven a tam se hecli a ze sněhu postavili obrovskou sněhovou ovci. Trvalo nám to asi hodinu a pak už jsme byli solidně zmrzlí a to přestože jsme používali na práci nářadí (čti rýč a zahraní lopatky). Poté co jsme se ohřáli tak jsme si u ovce vyfotili selfiečka a poslali je na zdroj spamu a různě do internetu.

Večer jsem pak mohl koukat jenom na jediný film a to na Kalamitu. Je to celkem dobrý film. Postupně buduje zápletky, aby pak v jednu chvíli (když vlak začne přijíždět k zapadané trati) byla atmosféra najednou jak v nějakém 70s thrilleru. Bohužel, tohle netrvá dlouho a krátce po zapadání vlaku zase začne moralizování nebo něco podobného.

Každopádně - pokud je Vlčí bouda odpovědí na Hotel u mrtvého alpinisty, tak je Kalamita rozhodně parafrází na Letiště. Je to přesně ten samý příběh - řešení série nevěr a vztahů-nevztahů na pozadí souboje dopraváků s kalamitní situací. Dokonce je tam i ono uváznutí vozidla. Akorát v CZ prostředí asi letadla nepůsobí tak důvěryhodně, tak jejich roli sehrály motoráky ČSD.

zabiják

v So po breadownu jsem tedy zůstal doma odpočívat. Nejdřív jsem prospal dopoledne. Sice včetně noční můry o mrtvém T. nicméně vyspal jsem se dost.

Nejel jsem na loutkárnu. Odpoledne mi volalo Brno a probírali jsme upoutávky na knihy.

Jinak jsem viděl belgický film Man bites dog. Je to docela divný film - tváří se to jako dokument, který sleduje sériového vraha-lupiče při práci. Zjevně (a CSFD to potrvzuje) je to nízkorozpočťák, kde si jenotlivé postavy zahráli sami tvůrci a jejich známí a příbuzní. To však působivost filmu nijak nesnižuje, ba naopak. Zobrazené násilí pak působí až nepříjmeně skutečně. Násilí a postupy nové vlny, to je nebezpečná kombinace.

Celkově lze říct, že zde tvůrci naopak omezení využili na maximum a obrátili je ve svůj prospěch. Práce s kamerou je skvělá. Scéna kdy se zvukař a kameraman rozešli a každý zvuk i obraz byly odjidud byla prostě skvělá, jedna z nejinvenčnějších věcí co jsem kdy viděl co se týče práce se zvukem a obrazem. Též mě velmi pobavilo objevení "konkurenčního" štábu.

+ z noci ze So na Ne jsem se bavil s jednou slečnou z TT a velmi předběžně jsem si s ní domluvil sraz

breakdown, mazačka, nudez

minulý týden byla noční můra. Špatný to bylo v úterý a hlavně pak v pátek, kdy (zřejmě pod vlivem toho, že jsem se dozvěděl že Yu našla své štěstí jinde) jsem byl asi tak 3cm od breakdownu a v Bohnicích jsem neskončil jen proto, že můj rozum převzal kontrolu a začal mi říkat, že ty věci, které si myslím (jako že jsem sám, k ničemu atd...) nejsou pravda. Místo toho, abych skončil pod šalinu, jsem se tedy raději procházel po Holešovících (pod záminkou svačiny) a stěžoval si Včelce, která naštěstí byla na příjmu...

Vzhledem k tomu, do jakýho shit stavu jsem se dostal, jsem to pak večer konzultoval se základnou. Vyšel z toho jeden důležitý poznatek - měl bych očuchávat jiné obory, když chci odejít od toho svého.

* * *

V týdnu byly ale i světlé chvilky:

- Web MIDI pokročilo od doby, co jsem se naposledy díval. Svou drum machine tedy zřejmě napíšu v javascriptu.
- nějaká nejmenovaná osoba mi naposílala svoje nudez. Ale protože jsme oba lidé na úrovni, nebyly to fotky ale skicy ála studenti AVU.
- ve St se konala repríza Horečky, kde mi Koudelková nabídla flek a půl piva. Na pozadí čtení tentokrát běžel záznam z Mazačky, který byl až podezřele synchronizovaný - když se mluvilo o Janu Želivském, blížila se tram okolo Drákulova zubu ke křižovatce Želivského. Potom, po celé dlouhé povídce se tram dostala na Národní a voilá - mluví se o Národní a o chvilku poté o kavárně Slávia, kam tram neomylně mířila.
- v Pá večer jsem pak poslouchal Tilderadio a DJ Cat servíroval White Roses od Information Society

A pruhovaný chvilky:

- byl jsem v čajovně s Psycholožkou, ale bylo takový pasivní. Všechny dialogy jsem musel zahajovat já.

* * *

PS pro Yu: pokud ses dostala až sem - nezastírám, že jsem si od setkání s tebou sliboval něco víc, než jenom zabit čas

nízkoprah

ještě dodatek k předchozímu týdnu: při čtvrtečním boji s moderním javascriptem a jeho buildovacíma systémama jsem si uvědomil, jak moc důležité je pro mě, aby programování/umění/hudba/vlastně tak nějak všechno bylo nízkoprahové. Aby ty věci byly přístupné každému bez nějaké větší vstupní investice. Aspoň já se tak věci snažím dělat.

+ o to samé se pokouší i MaryC a Bastl Instruments

+ jsem si uvědomil, že i předchozí myšlenku najdete v manifestu Jasná řeč. Je až pozoruhodné, jak mě to vystihuje.

+ začal jsem dávat dohromady blogpost "Nikdo mi nikdy nedal nic zadarmo"

Yu, Psycholožka, moduláry, Ostře sledované vlaky a hořící mniši

jenom zrychleně týden:

- v Út jsem večer šel na kurz do Synth library. Zjistil jsem pár nových věcí, zopakoval si pár starých věcí a vyzkoušel vyťukat techno na jakési kouzelné krabičce. Potom jsem čekal v čínské restauraci naproti Vršovickému nádraží.
- ve St večer se konala společná večeře, na kterou dorazilo nesmyslně hodně lidí.
- ve Čt nevím co se dělo, ale nějak jsem ho přetrpěl.
- v Pá večer jsem pak vysílal na téma živých pochodní a pražské spojovací dráhy
- v So jsem se nasral a uklidil jsem si. Hezky od podlahy až se mi pak samotnému zdálo podezřelé, jaký mám pořádek. Večer jsem pak viděl ostře sledované vlaky.
- v Ne odpo jsem šel k Jakubovi laborovat s modulárním synťákem. Nakonec jsme z toho vykroutili něco, co znělo jako techno a chyběli tomu už jen ti zmašťení tanečníci. Večer jsem pak vysílal Jak jela mašinka pro brambory (a pro řepu a pro munici na frontu). Na závěr dne jsem viděl nového youtubera.

+ jedna modelka pózovala pro akty

* * *

Jinak během týdne jsem zkoušel komunikovat nejprve s Yu. Z toho jsem v průběhu týdne dostal takovou divnou pachuť, ale nějak to přešlo (čti: všechny svoje pochybnosti jsem racionalizoval).

Potom se mnou začala mluvit Psycholožka, s tou jsme se předběžne domluvili na nějakém srazu.

* * *

+ dostal jsem DCMA request (nebo něco podobného) na dvě fotky
+ If Russians go crazy, they go totally crazy.

spálený deník / Baader-Meinhof efekt / pozdravuj sestru

- v Po ráno jsem se probudil a bylo mi blbě (a zdály se mi nějaký šílenosti)
- behem dne se mor nelepšil
- v kanclu praskla voda, tak to tam smrdělo jak v prádelně
- četl jsem o lidských pochodních a podivných pocitech
- jedl jsem čísnké jídlo: nejdřív k obědu pikantní polívku, potom malé závitky v Holešovicích, velký závitek na Andělu. Nakonec jsem si dal dva chlebíčky v Hájku, obžerství jaxviň.
- objevil jsem čísi spálený deník, který jsem přečetl. Hodně věcí to vysvětlilo, ale vlastně mě to ani moc nepřekvapilo.
- stahoval jsem Svéráz národního lovu v zimě, místo toho jsem si ale začal psát s Yu a její sestrou (mimo jiné o deníkách)
- podařilo se mi kombo, kdy jsem je zaúkoloval, aby se navzájem pozdravovaly
- heštegem dne je tak "pozdravuj sestru"
- slovem dne je ale Baader-Meinhof effekt

Začarovaný Kašpárek

víkend byl ve znamení loutkárny, tentokrát Začarovaného Kašpárka. Mudla onemocněla a s ní i další (Kamila, Markéta a její děti atd). Z toho důvodu nás tam bylo nesmyslně málo, skoro to vypadalo, že nahoře budeme jen dva (já a ŠZ). Nakonec nám tam v jednu chvíli přišel pomoct Jirka a po zbytek hry ta nový Šárka. Akorát teda mít nahoře dvě Šárky je poněkud zmatečné, budu muset alespoň jedné z nich dát přezdívku.

Obě cesty domů jsem jel jsem jel vlakem (po tom co jsem navštívil lokální Billu ve Stránčicích). V So to bylo nejdřív za západu slunce S9kou a potom pacifikem dom. Usínal jsem, ale přistoupili nějací hluční lidé. Cesta domů pak přes les byla pozoruhodná - svítil měsíc, tak jsem si nemusel svíti na cestu.

Večer jsem se pak věnoval stříhání videa, zkoušel jsem různé způsoby vložení stínu na video. Úplně pozdě v noci se pak seshora ozývalo dupání, asi tam měli párty.

* * *

Což se ukázalo ráno, protože mi společnost v buse dělali tři vysmátí puberťáci, což bylo dost otravné.

Představení vyšlo tak jak mělo, byť to byl nářez.

Získal jsem DJe do rádia (pro Metalový koutek).

Domů jsem jel vlakem z Kačerova (vůbec mi na Opatově nedošlo, jak ten vlak staví blízko) a jela stará 810ka, bo se asi rozbil regiošuk. Na těch 10 cestujících to ale bylo dostatečné. Cesta domů vedla oproti So v totální tmě.

Večer jsem pak zkoušel dělat hudbu, ale podařila se mi jen "aioia" znělka (a možná trochu DFAG).

Jinak cestou domů jsem si uvědomil, že se mi vlastně tenhle rok plní sny (rádio, film atd).

Kerosin

pátek začal celkem divně. Na Václaváku se ve tři odpo upálil nějakej chlápek. Když jsem pak kráčel na Poetiku, tak zrovna sundávali policejní pásky a Vx se vracel do normálních kolejí.

Čtení se ale vyvedlo skvěle. Četl jsem povídku Oko potvora a ta se (přesně podle plánu) setkala s úspěchem. Se zajímavou interpretací přišla Mary, která mi říkala, že se Alice dost možná před oknem producírovala schválně.

Dále jsem byl (přesně podle plánu) představen Yu a zapředl jsem (velmi krátký) hovor s jistou Klárou (rá si mě pak našla přes FB).

Na závěr večera pak Ká četl povídku Kerosin, která mezi obecenstvem způsobila spíše rozpaky a deprese, ale o to pravdivější byla. Rozpaky působilo i to, že bylo prolito víno (na telefon). Pokud to čteš - telefon je OK, ale ty máš černý puntík!

Jinak M i K měli zpoždění co se týká příjezdu. M jela zbytečně do Olmiku na zkoušku. S Lukášem jsme probírali náměty na nový, více ukecaný pořad pro rádio.

Jinak uvědomil jsem si zajímavou věc: při předchozích příležitostech mi dělalo trošku problém vidět jistý pár pohromadě. Tady mi to bylo srdečně jedno. Důvod je prostý - necítil jsem se osaměle, jelikož tu byli lidi, který jsem chtěl otravoval já (Yu) nebo kteří chtěli otravovat mě (S).

hovno & poezie

Čt byl den na hovno a to doslova - ráno nám pes nechal na chodbě překvapení a já to musel uklidit.

Pokračovalo to v práci, kdy jsem byl mimořádně neproduktivní. Tak jsem se raději věnoval odpočinku na pátek.

Zlomil jsem to až večer, kdy jsem vysílal, tentokrát na téma poezie.

* * *

Jinak jsem zjistil zajímavou věc - moje vysílání zlepšuje některým posluchačům náladu. Proto se asi taky Soyboy a HM ptali, že už dlouho nebylo vysílání...

razítka, ledovka, IKEA, fiberweed, levorucionář

v Po:

- jsem měl sraz s B. v Oáze. Byl to tentokrát docela úlet i na moje poměry, ale zase jsem probral všechno, co jsem probrat chtěl. Dokonce i to, co B. určitě probírat nechtěla.
- pak jsem se přesunul na Razítka, kde jsem si vytesal výhybku
- jeli jsme půlnočákem. ten však jel jen do Davle, bo ledovka. Ale už v PRG jsme se rozhodli, že budeme drsní, tak jsme šli 5km půlnocí. Nejdřív polovinu cesty s větrem v zádech (a všude) a pak druhou polovinu po totálně zaledované silnici, která byla spíš jak kluziště. Na konci jsme potkali toho hubeného týpka z Hvo, který jel své silnější dívce naproti. Na kole. Do kopce. Po ledu. Srdcař.

v Út:

- v 3.15 smazal jeden cron něco, co smazat neměl
- pak se mi cestou do kanclu vylomil kus předního zubu
- během dne se nálada zhoršovala
- před IKEou někdo rozlik kyselinu máselnou
- večer jsem si pak naordinoval pramáti všech huličských komedií - Up in smoke, to mi na chvíli zlepšilo náladu
+ vymyslel jsem pojel Levorucionář - někdo jako revolucionář, akorát má obě ruce levé. Tj. např. defenestruje sám sebe atd...

v St:

- měl jsem o něco lepší náladu, ale zato jsem byl unaven
- postupem dne se nálada horšila až na dno
- na konci dne jsem byl už tak braindead, že jsem už ani články nečetl, jen jsem si pouštěl hudbu
- šli jsme na večeři s M&H, Geoložkou a Mahu. Tam jsme si předali dárky. Akorát byl trošku problém se tam dostat.
- teď si píšu deník a budu psát povídku

+ byly nějaký stížnosti, že málo vysílám (od Soyboye a HM)
+ borka borka antifascista repostla půlka fedi. Jedna žena dokonce poznala fenku Abby.
+ jsme průměrný děti historie, bez cíle, bez místa
+ dnešní hudební objev - Молчат Дома

* * *

jinak počasí skáče od bodu mrazu k šesti nad nulou a asi podobně se pohybovala i moje nálada. Není asi úplně nutné vysvětlovat proč - někdo měl prostě štěstí (v lásce) a já ne.

focení, sarkasmus, Snílci

V neděli jsme raději zůstal doma.

Psal jsem si s Herečkou o Focení a prý jsem byl trošku na pěst.

Pak jsem zjišťoval, proč je Stará známá tak sarkastická. Ukázalo se, že to není nic proti mě, že je ta nějak cynická a sarkastická všeobecně.

Začal jsem psát povídku o revoluci nazvanou Volnost. Ta je teď vzhledem k tomu, že se řeší Klinika a připomíná Palach dost aktuální.

* * *

Jinak večer jsem viděl film Snílci. Příjemně mě to překvapilo.

Čekal jsem, že to bude hlavně hodně explicitně erotický film. To teda byl, na mě možná místy až moc explicitní. Ale příjemně mě překvapilo, že i dějová stránka byla dobrá. Bylo tam několik scén, které byly vyloženě geniální - třeba scéna se zapalovačem. Též je to proloženo citacemi z černobílých filmů, takže postmodernismus za 10/10. Hrdinové mají v bytě svítící bustu Mao Ce Tunga, takže revoluční potenciál by tam taky byl.

Takže spíš doporučuju.

natáčení & techno

V sobotu dopoledne jsme vyrazli směr outlet/Bushman nakupovat mi kalhoty. Nakonec to šlo hladce, poté co jsme si nechali od prodavačky poradit správnou velikost (mimochodem 46P) tak už stačilo vybrat jen ty, co mi nejvíc šli.

Odpoledne pak probíhalo natáčení poslední chybějící scény a to focení (aktů, ale jenom jako). Já jsem fotil, Herečka pózovala, Stará známá to natáčela a nešetřila sarkasmem a Produkční držela lampu a celou společnost pohromadě a že to bylo potřeba.

Při natáčení byla dokonce prolita krev - Herečka se o něco řízla a pak jsme se divili, od čeho si to špiní košili a ona krev.

Když jsem se vracel, měl jsem z toho takaje smíšené pocity. Sice jsme natočili, co jsme potřebovali ale těch sarkazmů bylo moc. Večer jsme pak zkoušel tvořit hudbu, ale moc mi to nešlo. Lezlo z toho akorát nějaký naprosto šílený techno.

+ cestou jsem fotil a natočil Pražskou spojovací dráhu

Bílá hora, závěsy, SDR, fedi, klinika, mlčení

teď by asi stálo za to zmínit vývoj počasí v předchozích dnech:

Zatímco v So byla ještě ladovská zima v plném proudu, přes noc na Ne se ohřálo a tak skoro všechen sníh roztál. Počátkem týdne bylo spíš mokro a pak ve středu začalo pořádně sněžit, ale pozor - chytlo se to jen ve vzšších polohách. Takže třeba v Holešovicích jen mokrý chodníky, ale na Bílé Hoře sníh.


v St:

- jsem četl o řešení problémů motivačními citáty
- jsem jel na večeři s Mášou a jejím gangem. U muzea MHD jsme ukradli čekající Herečku a dopravili ji na Bílou Horu, kde naštěstí pro dnešek nehrála dechovka. Zato tam bylo plno a museli jsme dělat složitá škatulata, abychom se povešli.
- probíral jsem s H vegetariánskou propagandu a zabíjení zvířat, též jsme s J&H domlouvali závěsy, košili a celkově poslední natáčení
- ujel mi bus, tak jsem se jel skrýt k A&J, kde domlouval závěsy a pak jsem byl svědkem venčení krys (jsou úplně ueberroztomilý) a překousání kabelu
- autobus pak měl večer 10min sekeru, protože nemohl sjet z Račan, než to prohrnuli
- jak jsme se vraceli z večeře, tak mi pohled na objímající se H&M neudělal úplně dobře
- večer jsem o tom přemýšlel, a uvědomil jsem si, že (narozdíl od toho co jsem si dřív myslel) si dovedu představit, jak jsem šťasný. Nedovedu si představit jak jsem s někým, nebo respektive už i to si částečně dovedu představit.

ve Čt:

- dopoledne začalo vyklízení kliniky. Tímto nařizuji stopky a schválně za jak dlouho pro barák najde SŽDC opravdové využití.
- studoval jsem jak technicky funguje fedi
- byl jsem na obědě s M a L (dal jsem si květáčik a číšník nás lákal na příští týden na )
- měl jsem super nápad na povídku, ale vyprchala nálada psát
- večer v noci jsem poslouchal SDR pana Kaplana

+ Stalinovy ruce nevyjely

v Pá:

- ráno jsem pod vlivem Metra napsal úvahu o mlčení
- opět jsem studoval fedi, navíc jsem si založil účet na pleromě
- vyklízení kliniky pokračovalo, teď už byla definitivně opuštěna
- padla na mě únava
- večer pak DJ Cat vysílal pohanskou hudbu

+ Jediná nudistická restaurace v Paříži po roce a čtvrt končí. Nejsou hosté

Ruský datel

ještě se vrátím k filmu Ruský datel, který jsem viděl v Ne: Je možné natočit dobrý dokument, který je nepravdivý?

To je v tomhle případě docela dobrá otázka. Ruský datel totiž sleduje v podstatě konspiračního teoretika ale nesleduje ho příliš kriticky. A přitom - k vyslovení pochybností nad těmito konspiracemi není potřeba příliš znalostí, stačí nějaký letmý přehled dění v radiotechnice (i když uznávám, že to není úplně běžná věc).

Nicméně i tak je to pozoruhodný dokument o jednom pozoruhodném člověku. Akorát to člověk nesmí brát jako bernou minci.

Mlčení

V dnešním vydání deníku Metro nějaký motivační kouč ve svém sloupku popsal, jak se učí mlčet. Po tom, co ho nějaká chřipka dočasně připravila o hlas, byl nucen veškeré mluvení omezit jen na to nejnutnější. Přitom si uvědomil, kolik z toho, co denně říká, je vyloženě banální, zbytečné nebo dokonce negativní.

Já se potýkám s opačným problémem. Spousta skvělých myšlenek zahynula jenom proto, že nebyl nikdo, kdo by si je poslechl!

Důvody proč se tohle děje jsou asi tři:

Zaprvé - nejsem si úplně jistý, co komu mohu říct, respektive co koho zajímá. Kupříkladu si nejsem jistý, koho zajímají moje názory na etiku dokumentárních filmů, koho plány do budoucna (některé lidi některé plány děsí), koho distribuované sociální sítě atd.

Zadruhé - s nikým (kromě rodiny a kolegů) se nepotkávám pravidelně. Tedy když už náhodou vím, koho by daná věc mohla zajímat, většinou jde o lidi, které potkávám jednou za měsíc, případně rovnou bydlí někde v Opavě či podobně daleko

Zatřetí - moje myšlenky zrajou a to dost rychle. To co je někdy dopoledne jenom malinkej poznámka už může být večer meta-deep-shit o významu pravdivosti v umění, což je věc, která se dost špatně vysvětluje, i když na to (zrovna omylem) máte čas.

Co s tím? Píšu. Dost myšlenek skončí v deníku, některé si prorazí cestu do povídek a ty, u kterých potřebuju nějakou zpětnou vazbu, většinou skončí v chatu s ███. A zbytek se vypaří...

Tříkrálová & Smíchov & spam

v So:

- jsme zkoušeli Tříkrálovou
- pak jsme byli dopraveni do PRG, tak jsme šli s Mudlou na kebab
    
v Ne:

- jsme odehráli Tříkrálovou
- získal jsm další potenciální fanoušky rádia
- cestou domů s námi jel Roman (a já ho zatáhl do Oázy)

v Po:

- ráno jsem natočil a večer jsem sestříhal jistou upoutávku
- konečně jsem se rozhoupal a napsal jsem na Osu (odpověděli mi, že ten člověk, co to má na starost, má zrovna dovolenou)


v Út:

- ráno odeslal jeden skript, co jsem spáchal v srpnu, 80k mailů
- uvědomil jsem si, že mi jako programátorovi chybí především dvě schopnosti: umět si zorganizovat klienty a všímat si potenciálních průserů
- byl jsem na obědě s M., taky neměla dobrý den (čti: nekonečná porada). Převzal jsem od ní plyšáky.

* * *

rozhodl jsem se, že se místo truchlení nad samotou budu věnovat koníčkům

liduprázdno a liduplno

v Po:

- k nám domů přijeli M+H a A+J. Najednou tam bylo nějak moc lidí na můj vkus, tak jsem se v půlce zdejchnul a šel jsem připravovat vysílání.
- před půlnocí jsem vysílal a na půlnoc jsem tam napálil Dana Nekonečného
- šli jsem spát až bůhvíkdy, A+J hráli s Mudlou do noci stolní hry

v Út:

- jsem byl poněkud společensky unaven
- nahráli jsme videa z poetiky subnauticy
- rozepsal jsem článek o fedi
- přesto jsem večer vysílal, tentokrát na téma peníze. Tohle vysílání bylo celé v přímém přenosu.

ve St:

- zveřejnil jsem Lásku, pivo a wifi zdarma
- H. mi na obědě navrhl, že bych si mohl na rádio založit Patreon
- v arbeitu jsem toho celkem dost udělal, ale byl jsem z toho nějak unavenej
- jsem byl večer na Burgru na Bílé Hoře s M+H a Geoložkou. Burger ušel, ale ta dechovka co hrála, to byla capital offence!
- opět jsem vysílal, tentokrát na tilde

ve Čt:

- zkoumal jsem protokol ActivityPub
- absolutně jsem nestíhal a přepadla mě programátorská krize jaxviň
- večer jsem radil Soyboyovi jak nazvučit jeho YouTube videa
- v noci jsem dopsal podstatnou část článku o fedi, což mě pak zalilo vlnou hrdosti

+ Non-Euclidean Worlds Engine
+ hudební objev dne - Akio Tenshi

v Pá:

- v Pá jsem byl takový stabilizovanější, akorát unavený
- zbyl mi čas, tak jsem se vydal 12kou fotit vánoční výzdobu. Fotil jsem už při cestě, tak se se mnou dal do řeči nějaký random (mírně opilý) týpek, co přistupoval už na Štrosu. Chtěl vidět, jak dopadla fotka kostela svatého Antonína Paduánského. Bavili jsme se až na Anděl a zrdbli jsme posedlost občanů P7 vánoční výzdobou a proč nemá smysl umísťovat vánoční výzdobu do hospod atd atd atd. Potom jsem ještě vystoupil a šel si ten cirkus před radnicí P5 vyfotit zblízka a cestou jsem natočil místního ježíšovce.
- večer jsem (pro změnu) poslouchal tilderadio
- šel jsem spát "neptejtesekdy", bo sovětský urychlovač částic

* * *

jinak čekal jsem, že rok 2019 bude větší párty. Nějak mi chybí lidi, ale to je možná je to jen deficit z roku 2018.

Mám pocit, že nestíhám. Mám buď fůru nápadů a žádný čas a nebo 0 energie a fůru času, tak to dopadá, že koukám na urbanturizm.

hudba, fedi a výprodej

dneska jsem:

- prohrabával se hudebníma záložkama
- mazal nepoužívané projekty z githubu
- rozčílil se z hladu (čti: někdo mi sežral všechny čínské polívky) a urazil kvůli "tak ty si neumíš udělat tortilu a chceš se odstěhovat?"
- začal sbírat podklady pro článek "Proč je důležité mít Fedi(verse)"
- domlouval budoucí hudební spolupráci s AP
- na to konto jsem provedl inventuru hudebního ladu a skladu
- na to konto jsem pak vyhlásil výprodej

radiace, Zóna a tma

páteční práce stála ještě víc za prd než ta čtvrteční. V kanclu bylo ještě míň lidí, uklízečka přišla už někdy ve čtyři. José chtěl na poslední chvíli ještě rozhejbat všecko co se nehejbalo a koncem dne už jsem z toho byl vzteklý do úrovně "bouchám pěstí do stolu a vykřikuju sprosťárny" (v prázdném kanclu jsem si to mohl dovolit).

Nakonec jsem si musel jít spravit náladu do polívkárny a do Roury, ale ani to moc nepomohlo a tak mě večer začala požírat tma.
    
Tak jsem raději pokračoval ve sledování urbanturizm.

* * *

Dopoledne jsem se opět zabýval stalkingem, tentokrát v ruském slova smyslu - začal jsem cestou vlakem do Zóny. Pokračoval jsem přes seznam jaderných nehod - to je totiž vážně fascinující čtení.

Třeba takový Goiânia accident - to je jak kdybyste sledovali hořící vraky - co všechno dokáže způsobit chudoba, nevzdělanost a kousek radioaktivního kovu. Děsivé a směšné zároveň.

Nebo případ radioaktivního skauta - tenhle týpek by mohl dokázat neuvěřitelný věci, kdyby k tomu dostal příležitost.

* * *

Jinak jsem začal rozjíždět hudební spolupráci s AP a s kapelou, kde zpívá Včelka (které jsem věnoval text)

výprodej

rok se s rokem sešel a ten kůň z bytu ještě neodešel... a já se probírám archivama.
Zájemcům mohu nabídnou:
- přibližně 10 tisíc fotografií
- několik rozepsaných povídek (včetně pornopovídky)
- množství básní kolísající kvality
- včetně několika písňových textů ať už s melodií nebo bez
- soundtrack k počítačové hře
- *laviny* odkazů na zajímavé články
- v podstatě neomezený množství nápadů, dodejte téma a já dodám nápad, pravděpodobně ho bude stačit vylovit v archivu
.
Kdybyste něco z toho chtěli, mohu vylovit z archivů. Poskytuju pod svobodnými licencemi.

Kamčatka

dneska v práci skoro nikdo nebyl. Akorát se odpoledne ukázal Otto a Pepa po mě chtěl nějaký věci skrz chat.

Tak jsem měl dost času na to věnovat se meditacím o přesahu svého filmu a číst cestopis stopem z Kamčatky.

Večer jsem pak navštívil S&Zajčonka, ještě víc večer jsem pak nahrál Vánoční fotky a teď na mě pomalu padá tma.

Jinak hodně jsem se rozežral přes Vánoce - vyloženě jsem se těšil na smažené nudle u Číňanky.