stalking
Stejně je to hezký, jak svět občas dává smysl. V Ne jsem si vzpoměl na
Elle Ne T'aime Pas (Ciao bella) od La Femme a v Po mi Rozhlas naservíroval
článek o stalkingu (včetně
rozhovoru se stalkerem) až pod nos. Vždycky jsem považoval tak trochu za stalkera (a to v obou významech toho slova), takže mě to pochopitelně zaujalo.
A najednou to všechno začalo dávat smysl. To je to, o čem píšu posledních několik povídek. Stalking je výslednicí jakési posedlosti konkrétní osobou (o tom píšu Chybějící místa Laury) a neschopnosti přijmout odmítnutí (o tom vypráví Láska, pivo a free wifi). V Pohádce o fotce se pak projevil samotný stalking tak jak ho provozuju já - dlouhodobé tiché sledování a pak deux-ex-machina vstup na scénu (a pak
rakeťáci zase mizí ze scény).
Jinak - večer jsem byl na návštěvě u S. a Zajčonka. Zajčonek už má dlouhý blonďatý kudrny a S. si stěžovala na takový ty obvyklý věci. Jinak jsem zjistil zajímavou věc - S. taky viděla
Divokou planetu. Zatímco já jí sledoval v teple domova, S. ji viděla někde v kině.