slovodne
6.10.2019 22:51:39
období burčáku a osamělosti
ještě k So: festival parních lokomotiv jsem zachytil jenom takhlea ještě k Ne: viděl jsem Děvčátko Momo a ukradený čas. Příjemně mě překvapila výprava - futuristické město, ré jiní uživatelé CSFD odsuzovali se mi naopak líbilo
a teď už k týdnu 23.9. a dál:
v Po a Út:
- netuším co jsem dělal, ale celý týden jsem se cítil osaměle, asi protože útočil podzim
+ jsem někdy (nevímkdy) jel do Měchenic pro burčák
ve St:
- v Holešovicích padají listy, oficálně zahajuji podzim
- společná večeře v Burgrárně (já, M, J, L), potom jsem potkal Jarka v tramvaji
ve Čt:
Severák: připadá si osaměle
spam v pracovním mailu: nevím, zda ti přišel email předtím, tak to zkusím znovu. Nevím kde teď jsi ale už delší dobu po tobě kouká, fakt trapas psát tenhle email, ale chci tě....
- potkání OK v buse
- večer film 23 - musí to být ale původní verze, jinak to není ono
+ Nichts ist wahr. Alles ist erlaubt.
v Pá:
- hráli Pipes & pints na Válcaváku v rámci svátováclavských slavností; pršelo
- konala se Poetica (četl jsem úvod Ewige Blumenkraft, nějakou nenazvanou povídku & Mlčení), uvedl jsem myšlenku Diskuzního klubu a získal dva zájemc
- setkal jsem se asi po devítili letech s jistou Johankou
- co jsem se celý týden cítil osaměle, tak jsem po poetice dával objímací komba s odcházejícími
- celkově mě Poetika hodně nabila
v So:
- jsem zkoumal záhadu: proč není první Poetika zaznamenaná v deníku? Nakonec jsem přišel na to, že je, ale nemá to nadpis - tj. není to vidět v přehledu. Při tom zkoumání jsem bohužel došel k závěru, že období , které klepe na dveře nebude zrovna nejlepší...
- nakopnut úspěchem poetiky, odvedl jsem velký kus práce na přípravě knihy (čištění textu, zlepšení formátování, převod na pandoc)
- večer jsem šel s dogem a viděl jsem asi čtyři hvězdy
Ne:
- zkoumal jsem Yamahu DX7 & Casio VL1
- opět jsem viděl Glossary of broken dreams
+ Experimental replication shows knives manufactured from frozen human feces do not work
+ Právě jsem vyřešil velkou záhadu. Onehdá jsem byl v Black books a nějaký z místních tam zahrál jakýsi oh-so-povědomý song. Když jsem se ho zeptal co to je, odpověděl že jedna chilská revoluční píseň.
A dnes jsem El pueblo unido slyšel zase a konečně jsem přišel na to, odkud ho znám. Končí tím totiž film Glossary of Broken Dreams v naprosto geniální scéně, kdy jde režisér žebrat o peníze na film ke své mamince aby ho pak sežral kutululu poslaný tancujícím producentem (ve filmu to dává smysl).