kroužek / kresba / zaniklá umění
Návrat do práce po nemoci nestál za nic - nešlo mi to, bolelo mě v krku a pobolíval zub. Zase na druhou stranu, měl jsem dnes nápady...
Třeba jsem si uvědomil, že moje váhání co dělat, je asi projev oné nutnosti se nezastavit (jinak zahynu). Když mi totiž nevyšly slečny, začal jsem se zabývat prací/seberealizací a to čistě z toho důvodu, protože jsem se podvědomně snažil posunout v životě dál (heslo: pět let trvající rok).
Nebo jsem si uvědomil, že jsem se naučil programovat, protože jsem chtěl dělat svoje počítačové hry (tohle je důležité).
Dále jsem (vlastně už ráno) o jedné takové hře přemýšlel - udělat zase adventuru. Mám celkem jasno v tom, jak bude vypadat - bude to série perokreseb... A k tomu se potřebuju naučit (zase) kreslit, takže jsem se dneska (možná i pod vlivem jistých aktů a toho že Soyboy zprovoznil skener) rozhodl, že se pokusím obnovit svou schopnost perokresby, nebo aspoň propiskokresby.
Večer jsem pak šel na čaj se Včelkou a probíral s ní věci zmíněné výšel a různé jiné. Dal jsem si Tuarega a ona ona Slzy komsomolky... Eh, chtěl jsem říct Levanduli.
A v autobuse jsem tak o tom všem přemýšlel a došlo k onomu zázraku tržního propojení: Uvažuji, že bych zkusil vést nějaký multimediální kroužek pro děti a mládež. Vidím v tom určitý potenciál - když jsem byl malej, tak jsem měl fůru nápadů, ale chyběly mi technický možnosti. Teď mám pořád nápady a nově mám ty technický možnosti, akorát mi chybí enegrie a motivace. A kdo má tři prdele energie a motivace? Děti nebo mladý lidi, co se chtěj něco naučit.
+ teď jsem právě hrál/dohrál dost divnou počítačovou hru -
Vivid life - o holce, co si myslí, že kostra uvnitř ní není její, tak ukradne rentgen a vydá se to prozkoumat...
Už jsem si tam tak vyoperovával čip z ruky a trhal zub atd... Nic pro lidi s dysfórií.+ už mám ofiko námět na vlastní adventuru, teď to jen rozvinout