slovodne
12.2.2019 00:35:58
průmysl a železnice
Ne začala tím, že jsem se vzbudil z nějakého snu, který skončil tím, že jsem bojoval s nějakým démonem (nebo něčím podobným) ale to takovým stylem, který nejvíc ze všeho připomínal styl boje v nějaké textové hře - tj. nekonečný "dialog" zbraní. Připomnělo mi to souboje se zajícem v MUDu Prahy a tak jsem se po několika letech opět podíval.Prošel jsem si Pásmo, které jsem tam stavěl a nemohl jsem se zbavit dojmu, že kdybych to tehdy dodělal, mohla by to být dobrá hra. (Ukázka bude někdy někde...)
Pak jsem koukal na Tajemství Ocelového města. (holomráz!) Líbilo se mi to. Někteří komentátoři na CSFD to kritizovali, že je to málo fantastické/moc televizní, ale mě to přišlo právě tak akorát. Mě se právě ta kombinace verneovy fantazie a reálných (byť upravených) průmyslových kulis líbila.
Akorát jsem po tom filmu (a následujícím čtení příslušných zaniklých a vlečkových sekcí k-reportu) měl pocit, že jsem hrozně starej, když si některé továrny a železniční tratě ještě pamatuju, byť teda v posledních letech provozu...
Pak jsem si dal krátký spánek a pak jsem si šel mejt hlavu, protože jsem měl úplně mega mastný vlasy.
Večer jsem pak koukal na komisaře Montalbana, na úplně první díl a to ve slovenštině. Opět jsem si připomněl, co je na tomhle seriálu tak skvělé - ty figurky. V jiných detektivkách se občas stane, že jednotlivé postavy tak trochu splývají - jsou to "no name" Johnové a Jimové, dědici panství, ale nemastní neslaní až hanba. Tady je to naopak - tady i vedlejší postavy jsou figurky jak z panoptika. Stačí takovej Cattarella. Navíc mi přijde, že italský jména jsou takový originálnější/míň ohraný než ty britský/americký.
Den jsem zakončil (to ale až po půlnoci) hraním s mašinkama - testoval jsem Czech realistic pack pro OpenTTD.
+ strašně depresivní článek o práci v (polských) novinách