GENDEROVÝ ROZMĚR DOPRAVY A TWEETOVÁNÍ Z AUTOBUSU
Senátorka Adéla Šípová zbořila Twitter. Doslova napsala toto:
"Ranní info z busu na trase Doksy - Praha Motol. V buse je 16 žen různého věku + 1 maminka s kočárkem, 3 mladší muži a jeden pán ve vyšším věku. Tedy 17 žen a 4 muži. Politika zajištění veřejné dopravy má genderový rozměr, rozhodují o ní převážně muži."
To samozřejmě způsobilo masivní erupce na slunci, protože na českém twitteru je dost lidí, kteřým způsobují výrazy jako "genderový rozměr" prudkou alergickou reakci. Reakce byly různé, od nepochopení, přes výsměch, různé "vtipy" ve stylu "slovo maminka je diskriminace těhotných mužů" až po celkem rozumné pokusy o diskuzi, mezi něž počítám i různé variace na "jeden autobus není statistika". To totiž není vůbec špatná přípomínka!
Nicméně - když si pustíte rozhovor se senátorkou Šípovou, dojde vám, že ona (narozdíl od vás) ty dopravní statistiky skutečně četla. To, co popisuje, jsou pak skutečné existující problémy - od bezbariérovosti čistě technického rázu (čti: Maminka nastupuje s kočárkem a dvěma dětma a zrovna jí jako na potvoru přijel vysokopodlažní spoj) přes otázky bezpečnostní (čti: každá třetí žena [sic!] zažila sexuální obtěžování ve veřejné dopravě) až po věci, u kterých si nejsme jistí, zda je jejich část ve veřejné dopravě spíš příčina nebo následek (ženy statisticky dojíždí do práce menší vzdálenosti a mají statisticky nižší platy - souvisí to spolu?).
Dobrou zprávou je, že některé ze zmíněných problémů se již postupně řeší, hlavně asi ta bezbariérovost. Nová vozidla jsou povětšinou nízkopodlažní a na bezbariérovost se taky dbá při rekonstrukci stávajících a stavbě nových stanic. To má i svoje stinné stránky - bezbariérová vozidla jsou typicky o něco dražší (a složitější na výrobu) a k rekonstrukcím (některých) stanic v podání SŽDC bych asi dokázala napsat samostatný článek plný připomínek (čti: hejt).
Co ale pro mě zůstává velkou otázkou je, jak podobné problémy komunikovat a tweetování z autobusu k tomu zjevně není cesta. Problém spočívá především v tom, že slova jako "genderový rozměr" jsou srozumitelná jen zasvěceným a na některé lidi působí rovnou jako rudý hadr na býka.
Druhou nevýhodou je, že tyto výrazy nejsou (mimo bublinu) dostatečně zažité a srozumitelné - ani já jsem nevěděl, co všechno se pod "genderovým rozměrem" veřejné dopravy skrývá a to se o veřejnou dopravu zajímám již velmi dlouho a troufám si říct, že o ní vím víc než průměrný cestující. Navíc - ani představené problémy pro mě nebyly žádná novinka, jen jsem neznal jejich souhrné pojmenování.
Bohužel "Frantovi z Twitteru" jsem spíš schopen vysvětlit plán přepínání trakční soustavy českých železnic na 25 kV AC než to, jak se cítí žena, když jede večer sama nočkou. To je asi jeden z těch případů, kdy zkušenost nic nenahradí.
* * *