slovodne
13.3.2022 23:22:31
MÍSTO JARA ROVNOU PODZIM
Už je naštěstí to období, kdy se stmívá až po konci pracovní doby, proto už je možné (i ve všední den) chodit na krátké zdravotní procházky. Když jsem na takovouhle procházku šel v úterý, uvědomil jsem si jednu zajímavou věc - počasí už nevypadalo jako zima, ale taky nevypadalo úplně jako jaro. Spíš to vypadalo, jako kdyby po zimě nastal rovnou podzim.A přesně to vyjadřuje moje pocity z poslední doby.
V pátek 18. února oficiálně skončila pandemie v Čechách. Neuplynul ani týden a Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Tyvole, tohle je trochu moc rychlý na můj vkus!
Začala válka. Dost blízko na to, aby se to u nás projevilo, ale dost daleko na to, aby to narušilo všední život. Hezky to jde ilustrovat na příkladu sirén - Prahou sice nezní varovné sirény protivzdušné obrany, ale zároveň byla zrušena pravidelná zkouška sirén, aby to (už tak dost vyplašený) lidi zbytečně neplašilo.
Připomíná mi to opět situaci za pandemie - situace je mimořádná, ale zároveň je nutné si v ní zachovat chladnou hlavu a zachovat nějaké běžné fungování lidské společnosti. A to je těžký.
Kdybyste se divili, proč si poslední týden nehraju na politologa, stratéga nebo komentátora veřejného dění, tak je to z toho důvodu, že se snažím především přizpůsobit svůj všední život nastalé situaci. Vyvážit běžný provoz s mimořádnou situací, prozkoumat jak a nakolik nastalou situaci sledovat (aby to neohrozilo moje duševní zdraví). Jak se případně zapojit do nějaké pomoci, aby to bylo v souladu s požadavky na běžný provoz (čti: pořád musím pracovat a po práci odpočívat, žádný hodiny navíc můj den nedostal). Není to jednoduchý a obávám se, že to bude dlouhej podzim.