NECHCI REVOLUCI, CHCI JENOM ŽÍT
Před nějakou dobou jsem se vyskytoval v jednom kyberpunkovém chatu. Se mnou tam byl (mimo jiných) i jeden transgender člověk (říkejme mu pro účely historky třeba Stéphane) a jak už to tak u těhle lidí bývá - byl klubíčkem depresí a problémů.
Jednou jsem tam byl svědkem zajímavé diskuze: Stéphane si tam stěžoval na život, vesmír a tak vůbec a jeden z místních kyberpunkáčů ho střídavě uklidňoval a střídavě mu vysvětloval, že tyhle příkoří jsou důvody, proč by se měl zapojovat do politického boje za svou věc. Na to mu Stéphane odpověděl slovy, která jsem od té doby nezapomněl: Ale já nechci rozpoutat revoluci, já chci jenom žít.
A to je přesně ono:
Transgender lidé po nás nechtějí, aby jsme se naučili 72 pojmů pro různé sexuální identity, ale abysme tak nějak udrželi v hlavě dvojici konkrétní člověk = zájmeno se kterým je
OK.
To samé homosexuálové - nechtějí "rozvrat tradiční rodiny", jenom by byli rádi, kdyby mohli vyzvednout partnerovi děti ze školky bez šíleného papírování okolo. Přesně o tomhle ta rovnost manželství je.
Romové taky nepotřebují aby se před nima někdo klaněl. To je k ničemu. Lepší by bylo, kdyby shánění pronájmu pro romskou rodinu nepřipomínalo Odyseovu cestu z práce včetně zastávky u Kyklopů a proplutí mezi Skyllou a Charybdou.
Stejně tak většina levičáků nechce pořádat revoluci už pozejtří (teda aspoň doufám ;-D ). Jenom je prostě třeba štve, že se během karantény nemohly některé děti zúčastnit online vyučování, protože prostě neměli na čem (čti: v tom lepším mají jeden počítač na celou domácnost).
* * *
Z posledních pár týdnů mám pocit, že politika je jenom něco, co má za cíl jenom rozhádat lidi a zajistit nekonečnou přehlídku demence na internetu. Ale tak tomu není - politika je jenom nástroj, jak zajistit nějaké rozumné soužití větší skupiny lidí, aby se navzájem nesežrali.
Pokud vás teda můžu o něco poprosit: nezapojujte se do flamewarů na internetech a mějte na paměti, že většina lidí chce jenom tak nějak rozumně žít. A svět bude hned o něco lepší.