high tech, low life
Všimnul jsem si jedné věci: Současná situace vlastně vypadá docela jako námět nějaké kyberpunkové povídky. No považte: Záhadná Nemoc kosí lidstvo. Není proti ní žádného léku, tak lidé uchýlí k radikálnímu řešení - přestanou se stýkat a veškeré sociální interakce se tak odehrávají jen ve virtuálním světě.
Ani bych se nedivil, kdyby někdo našel podobnou povídku, která vyšla v nějakém obskurdním fanzinu na počátku 90tých let.
Akorát se nabízí otázka, jak to pokračuje dál. V hlavě mám minimálně šest různých scénářů - počínaje klasickým "osamělý hrdina zjišťuje, že je Nemoc jen spiknutím telekomunikačních megakorporací" pokračujíc přes shakespearovské "kvůli lásce porušili pravidla karantény a vzájemně se nakazli", psychologický román ve stylu 70tých let o dopadu dlouhodobého sociálního distancu na společnost až po meta-fikci o tom, že podobnou povídku někdo skutečně v těch devadesátkách napsal.
Popravdě řečeno nevím moc jak k tomu přistupovat (jinak než jako k námětu) a zda je vůbec bezpečné o takovýhle věcech přemýšlet.