mrtvé povídky
ve St jsem zamířil na oktobrfest, kde jsem měl domluvený sraz s K.
Protože
akce samotná stála za prd - moc lidí, moc hluku a turbofronty na drahý pivo - zatáhl jsem (hnán chutí na Nymburské pivo) pana K. do blízké putyky zvané Jamajka. Tam jsme vedli jakousi spisovatelskou poradu nad těly mrtvých povídek.
V mém případě jde o tyto:
- Pes cestující - road movie o podezřele samostatném zvířeti, hledání lásky a spojů v MHD - napsáno asi 36%
- Láska, pivo a wifi zdarma - povídka o tom, co je v životě důležité, a o podprsence na lampě - psáno v rámci sázky - napsáno asi 45%
- Samotář - sci-fi o ponožce ve ventilaci a samotě přímo vesmírných rozměrů - napsáno asi 37%
- Břehule - o touze po lesní tůni a smyslu života - napsáno asi 22%
- Vošmenda - horor o lásce na věky věků - napsáno asi 8%
- Chybějící místa Laury - pornopovídka o (doslova) slepé lásce a kontaktním kopírování - napsáno asi 54%
PS: ty povídky vskutečnosti nejsou mrtvé, naopak - dokud nejsou dopsané, je to živý materiál
PS2: když jsme vylezli z metra, kde byl sraz, nějaká italská dechovka právě hrála Bella Ciao. To bych na oktobrfestu nečekal.