slovo dne

něco jako deník, abych viděl co se kdy dělo

• slovodne
• friends

 

ještě k tomu včerejšímu letišti: doprava na letiště skutečně stojí za starou bačkoru, jak se povídá. Autobus 119 vyjíždí z takové zastrčené zastávky naproti ZŠ Vokovice. Jezdí narvaný turisty s kolečkovými kufry. Navíc to není žádný expres, ale zastavuje to po cestě.
Cesta zpátky linkou 100 byla o poznání pohodlnější. Na totiž Zličín žádný turisti s kolečkovou taškou nechcou. Na druhou stranu, na Zličíně nás řidič vyhodil mimo zastávku, protože mu v zastávce stál nějaký zájezdový autobus.

letiště

je jednoznačně slovem dne, protože jsem byl asi po patnácti letech podruhé na letišti. Hodně se toho od té doby změnilo, především jeho název.

V prostoru výstavky o historii letiště jsem na vystaveném tabletu s aplikací flightradar24 sledoval přílet "toho svého" letadla. Pak jsem čekal u příletů s cedulí a připadal jsem si jako ve filmu. Kolem znělo "kvatro de la maňána" a další cizí řeči...

Jinak Wiki stránka o letišti je plná vtipných věcí - počínaje paralelní dráhou, kde si Penta vydělela přibližně 3.5 mld včetně toho, že ušetřila na daních z pozemku. Pokračujíc přes petici proti přejmenování letiště, kterou podal Petr Kellner, ale ne TEN Petr Kellner. Konče tím, že Václav Havel vlastně létání nesnášel.

Něco mi říká, že by možná stálo za to letiště navštěvovat častěji.

tříkrálová

je slovem dnešního/včerejšího dne. Proč asi.

narkolepsie

je slovem soboty, protože jsem usínal ve všem, co mělo kola.

Jinak jsem poznal další miminko (Valérii) a byl jsem svědkem "jízdy na kole ze schodů" jiné malé holčičky.

Jinak zkouška skončila brzo a na hbf nám navazoval na panťák ze S. vlak na Dobříš, takže jsme přijeli za světla.

kredit

a zatímco já stavěl bookmarklet a zkoumal oázu, S. mezitím skončila v nemocnici. Naštěstí všechno dopadlo dobře, nicméně já se o tom vůbec nedozvěděl. Prostě proto, že jí chyběl kredit (a moje komunikační vlna není dostatečně pravidelná).

Takže poučení pro příště: Komunikovat pravidelněji a "platit kredit" těm s kterými chci mluvit.

PS: pro K. - Believe

oáza

je slovem dne, bo jsem byl s B. v restauraci Oáza a ukázalo se, že je to lepší podnik než jsem myslel.

Mimochodem Oáza (avšak kavárna nikoliv hospoda) je též ten podnik, kde pracuje hrdinka mé poslední povídky. Čímž se dostávám k dnešním úvahám koho to vlastně mám v přátelích na FB. Mám tam překvapivě hodně lidí, které vlastně neznám nebo jsem osobně doposud neviděl. Například odedneška i jistou Hanču.

Jinak jsem se dnes dozvěděl, že A. bude pracovat v Drakarii. Dále že by tu byla jistá možnost s jistým malým bytem (čti: též oáza).

V neposlední řadě se mi podařilo shodit messenger svému osobnímu spammerovi.

bookmarklet

bo jsem včera v uspořeném/ukradeném čase naprogramoval bookmarklet na přidávání záložek na kyselo, byť jsou bookmarklety už fakticky mrtvé.

autoharfa

moje vnímání času jede ještě na prázdninový režim, takže jsem svou autoharfu zveřejnil někdy v jednu ráno.

ach

v Po v noci jsem napsal povídku nazvanou Pohádka o fotce a vypustil jí do světa. Úterý jsem si pak krátil den tím, že jsem četl (a vyžadoval) reakce a komentáře.

Jeden z nejupřímnějších a nejkratších zněl prostě ach. Musel jsem sice zjišťovat, jaký význam čtenářka tomu ach dala, nicméně potěšilo mě, že šlo o ach pochvalné, které znamená, že má povídka zahralá na tu správnou strunu v duši čtenářů.

PS: nechoďte do Alzy po svátcích. Ani pro blbou myš. Jediná výhoda byla, že jsem cestou z Alzy potkal Milana a dali jsme řeč.

PS2: Orgie v Silicon Valley

zavřeno

když jsem pak prvního ráno čekal na ranní autobus, bylo všude zavřeno.
Bylo to sice pondělí, ale z hlediska dopravního to byla neděle. A pro obchody to bylo něco jako "den po apokalypse". Mohl jsem tedy vesele odjet třeba do Chebu, ale nemohl jsem si koupit snídani.
Jinak jsem celý den prospal. Akorát večer jsem napsal kyberpunkovou povídku.

expati

jsou slovem na přelomu roku, protože jsem trávil Silvestra ve společnosti S. a jejích kamarádů - expatů. Mluvilo se anglicky, polsky, španělsky a rusky. I na češtinu teda došlo. Na večírku jsme byli tři češi a jeden slovák (kterého jsem původně považoval za amíka). A tím se dostávám k jednomu z novoročních předsevzetí/plánů - učit se jazyky. Aspoň tu pitomou azbuku.

akorát ještě dodám nebláznivější z dnešních snů:

Byl jsem v nějakém domě na Starém městě, který napůl vlastnila KLDR. Když myslím napůl, tak napůl ve stylu že přímo skrz pokoje vedla státní hranice. V tom domě se pak odehrávalo nějaké dobrodružství s pronikáním do KLDR a pak utíkáním z tama, ve stylu knihy Město & Město.

Další zajímavou věcí bylo, že v tom domě bylo železniční muzeum, které mělo podobu exponátů jezdících po dráze pozemní lanovky na přilehlý kopec.

PF2018

tenhle rok už toho moc nestihnu. Půjdu se psem, umeju si hlavu a připravím se na večerní oslavu. Pak odjedu a vrátím se až příští rok.

opona

je slovem dne, protože jsme se dnes (po výměně oken) pokoušeli opět zprovoznit divadlo.

Já sám jsem z dnešního dne nejvíc hrdý na to, že se mi podařilo zprovoznit oponu. Jelikož jsem jí sundaval, byl jsem schopný přijít na to, jak má fungovat a pak jsem jí skutečně i zprovoznil. Ono se to nezdá, ale taková opona je fskutečnosti velmi důmyslný mechanismus.

A když se rozsvítily reflektory a z reprobeden začaly hrát největší hity skupiny 10cc, měl jsem pocit, že už jsme provozuschopní.

PS: dokoukal jsem Jméno růže. Doporučuji.

inkvizice

protože jsem dnes koukal na film Jméno růže a stažená kopie skončila právě v tom nejnapínavějším - když začal soud svaté inkvizice

dnešní Divoké sny Maxipsa Fíka:

byl jsem na obědě v nějaké pizzerii někde na Bílé Hoře. Dal jsem si pizzu ale přinesli mi nějakou úplně malinkou. Tak jsem si šel objednat ještě jednu a nějak jsem si stěžoval na tu první a při tom jsem zjistil, že tam pracuje můj spolužák Fajsal. Ten mi dal slevu.

Potom se tam odněkud objevila Sedmikráska, ale než jsem jí stačil oslovit tak odešla...

Tohle je teda jenom útržek. Ve snu se toho stalo víc, ale ráno jsem to zapomněl.

addenum: jinak mi dnes spadla punčocha do čaje, pozoroval jsem Drobečka jak staví horskou chatu a uvažoval o napsání povídky odehrávající se v klášteře

avokádo

protože jsem dnes jedl u S. salát z krabích tyčinek a avokáda

klávesy

ve středu jsem doprovodil babičku na Masarykbahnhof, kde nám před nosem ujel vlak. Tak jsem tam s ní počkal v poněkud předražené kavárně.

Potom jsem se sešel s S. a jeli jsme na nejlepší kebab v Pze (na Štěpánský - zastávce, ne ulici). Pak jsme jeli vyzvednout klávesy a ještě jsme si chtěli sednout na čaj do T. na Újezdě, leč bylo tam plno, tak jsme museli na Vinohrady.

Jinak slovem dne by mohlo být i retrouvailles - radost ze setkání po delší době.

bláto

je slovem úterý, protože jsem na procházce se psem přemýšlel o tom, jak jsou pro nás vymoženosti dnešní doby samozřejmé.

Třeba takový asfalt - zatímco dnes máme za symbol cestování benzínky podél dálnic a pragotrony na nádražích, ještě před takovými sty padesáti lety bylo především bláto a zase jen bláto. Až v roce 1834 si pan Claridge nechal patentovat předchůdce dnešního asfaltu. Mimochodem - potom se vrhnul (ve stopách Vincenta Priessnitze) na vodoléčbu.

dnešní sen:

• jel jsem vlakem v UK někam do Glouchesteru/Worchesteru ve Skotsku/Walesu/Irsku
• cestou jsem koukal na nějakou pevnost ve vesnici Miton/Minton
• hned za ní byla česká vesnice Mitín kde jsme se vetřeli na nějakou svatbu/pohřeb
• pak jsme byli někde v Rumunsku v nějakém městě na O, Oršava to nebyla
• nakonec jsem byl někde v SK, kde nějaká holka zabloudila do jeskyně. Vtip byl v tom, že jeskyně byla propojená s budovou univerzity, tudíž se sehora dalo chodit z jakési propasti a zespoda z koupelny v univerzitě.

línej den

dneska mám línej den: odpoledne jsem spal, zdálo se mi o nějakým chlapíkovi co razil tunely pod nějakým městem (Pha to nebyla). Pak jsem si střídavě četl, střídavě jedl a střídavě mě bolelo břicho.

Teď tady poslouchám nějakou šestnáctiletou němku co hraje na bicí a říkám si, že bych jí vzal do kapely, kdyby nebyla proti sequencerům a samplům, což jsou zrovna shodou okolností moje hlavní a jedinné akustické zbraně.

Vánoce

další sen, který se mi zdál asi ze So na Ne:

K. si našel práci v nějaké bratislavské IT společnosti. Já se to dozvěděl náhodou - po dlouhé době jsem koukal na twitter/github/linkedin/něco podobného, kam si to K. napsal do kolonky zaměstnání.
Zajímavé na tom bylo, že na jeho blogu o tom nebyla ani zmínka. Působilo to tedy na mě dojmem lži, jen jsem netušil která verze je pravdivá.

Návrat z hvězd

čtu teď Lemův Návrat z hvězd. Není to lehké čtení.

Vypráví příběh astronauta, který se vrátí na Zemi z mezihvězdné výpravy, ale protože mezitím na zemi uplynulo přes sto let (a on v raketě nestárnul), je ze Země zcela jiný svět, kterému on nerozumí. Lidé jsou betrizováni a roboti se starají o roboty.

Už jsem o tom jednou psal - sci-fi sice pojednává o jiných světech, ale problémy si vozíme ze země.

Jsou mezi námi lidé, kteří prodělali návrat z hvězd, a teď jsou ve světě, který jim nedává smysl. Jsou to naši (pra)rodiče.

* * *

Ale abych nekončil smutně: Kyselo je super věc, je to skvělý pocit vědět, že věci co mi nevyhovují si můžu měnit k obrazu svému. Ještě na to mít dostatek času.

stromečky

dneska se od rána pokračovalo ve svátečním duchu - nejdřív obří vánoční nákup. 

Víc mě ale pobavilo, když jsem byl do lesa vyslán pro stromečky - jeden (listnatý) pro ptáčky na balkon a jednu listnatou větvičku na stůl. A protože je v lese stromů jak nasr... vzal jsem to ve velkým: A zrovna když jsem stál s kyticí větví stál před dveřmi a se slovy  "Leonarde, Leonarde" klepal na dveře, přišla zespoda náhradní sousedka. Asi musela docela čumět.

Jinak jsme babičce dělali diskotéku - střídali jsme se a každý pouštěl z youtube svou oblíbenou hudbu. Ale zdálo se mi, že v naší rodině there is no love for musique electronique.

babička

Včera jsem byl v práci úplně poslední. Popravdě řečeno jsem nepracoval, ale zprovozňoval RSS kanál pro pana K.

Potom jsem nakupoval a zásoboval se knihami na Vánoce.

Pak jsem vyzvedl babičku, která k nám přijela na Vánoce. Autobus jsme stihli jen tak tak.

Večer jsem si pak přečetl první část knihy Víc než člověk od Theodora Sturgeona.

jinak dnes v práci hraje nahlas muzika a já jsem se vystalkoval jeden rozhovor

jinak ještě ve středu hořel Transgas, nebo respektive "umělecká skupina" Bolt 958 házela dýmovnice