slovodne
22.7.2018 20:15:10
pozvánka
jen telegraficky: ve Čt jsem se konečně rozhoupal, abych napsal pozvánku na letošní Srbsko. Tak jsem napsal a rozeslal asi milionu lidí. Nějak se mi bohužel podařilo trefit do týdne, kdy spousta lidí nemůže. Což si moje podvědomí vzalo osobně a rozhoupala se zas moje nálada a já se začal cítit pekelně osaměle.V Pá mi náladu trochu zlepšila návštěva u Zajčonka. Zajčonek "plaval" a když jsem vyprávěl něco delšího, přidal se a taky žvatlavě vyprávěl, dá-li se to tak říct když ještě nemluví.
Jinak zjištění:
- měl bych víc mluvit s lidma
- vůbec mám takovej divnej modus operandi co se týká lidí
- Možná že jsem o Ireně mluvil už pod jinými jmény, možná že jsem vyprávěl jen o Ireně. (Italo Calvino: Neviditelná města)
- uvědomil jsem si, že programování pro mě není cíl ale jenom jeden z (mnoha) prostředků. Proto se taky nevozím na hype trainu a používám nudné osvědčené technologie.
Jinak jsem byl ve Čt i v Pá na obědě s M. (a Danou/L.). To nebylo ničím zvláštní kromě toho, že v Stanleym polili M. mobil a v salátovně mi začala ve frontě týct krev z nosu.