rozpor
Včera ráno jsem ještě něco vyřizoval v copycentru na andělu, tak jsem pak zvažoval, že pojedu do kanclu 17kou. Nakonec jsem jel metrem ale 17ku jsem ve čtvrtek taky použil - při cestě zpátky. Jel jsem z Kobylis přes Trojský most podél nábřeží až na Palačák. Na místě bylo několik míst, který by za tmy stály za fotoprocházku.
Původně jsem následující myšlenku chtěl napsat do povídky, ale když jsem si včera (během oběda s M.) uvědomil, že je to zásadní
rozpor mojí povahy, řekl jsem si, že to spíš napíšu sem: Na jednu stranu nemám rád lidi. Fakt nemám rád - stačí aby se na mě někdo křivě podíval (nebo se mi smál když to zrovna nechci) a mám
chuť se schovat nebo
utýct do lesa. Na druhu stranu lidi potřebuju - nedokázal bych žít sám jen s kočkou.
Možná s tím souvisí i to, že posledních pár dní chodím poslouchat ruch na Smícháč.
PS: dneska ráno napadly kupy čerstvého sněhu