setkání
jsou slovem dne, protože jsem měl štěstí na lidi.
Nejprve jsem ráno ve vlaku potkal Zuzku a Pavla, kteří jeli na výlet do Hrusic. Zuzka mi nabídla palačinku ze své svačiny a bavili jsme se mimo jiné
právě o automatizaci.
V divadle jsem pak vodil kozu a potom si povídal s Š. o její letní cestě podél Sázavy a možnosti paroplavby z Phy do Třebenic.
Když jsem pak přijel na PrgHbf, tak mi někdo volal do kapsy a našel jsem tam SMS, zda nemám čas, že prý je Lasak v Pze. Odpověděl jsem mu, že čas nemám a že holt někdy jindy.
Jenomže osud řekl ne. A tak se stalo, že mě Lasak potkal na Smícháči.
Jinak jsem si uvědomil, že s tím dopadem mých činů je to trochu jinak: Moje činy totiž nejsou určeny pro širokou veřejnost. Je to spíš takový bizarní způsob jak se
seznamovat s novými lidmi, vždycky je totiž lepší, když je to spojeno s nějakou dobrou historkou.
Viz
Černý brejle,
Broken english či (v reálu rozepsaná)
Pohádka o fotce. A nejhorší na tom je, že už jsem to všechno
jednou napsal.