piána
Kde je hranice mezi únavou a depresí? Na co ještě stačí dovolená a na co už ne?
Tuto otázku jsem si v poledne položil a pak už jsem skoro nebyl schopen pracovat. Poslední hodinu jsem už jen poslouchal Laibach a sbíral podklady na výstavu o
Mazutce.
Po práci jsem pak šel zkoumat pražská piána na ulici. Nejdřív na Masaryčku, kde jsem našel piáno které mělo tak polovinu klapek hluchých. Potom k Národnímu divadlu, kde je sice dobré piáno ale špatné okolí. Nejlepším piánem se ukázalo být to v Heroldových sadech blízko Krymské.
Potom jsem pospíchal na Vršovické nádraží, dále vlakem plným nějakých spratků co jeli na tábor za Davli a pak pěšky podél vody.
Uvažoval jsem o tom, že si koupím nějaké levné a přenosné klávesy z bazaru, abych se mohl učit na piáno. Vymýšlel jsem námět pro povídku, která by se odehrávala
na vodě.
A přemýšlel jsem zda na mou náladu bude stačit jen dovolená nebo už ne.