panťáky
Tak nám mizí z českých kolejí
panťáky. Jak se zdá, je jich v současné době už
jen pět. Jeden z nich čeká jako provozní záloha ve Vysočanech a dva jezdí na lince S41, kde jsem je taky před třemi dny
natočil.
Pro mě je v tom dost nostalgie. Pamatuju si, jak jsem těmito vlaky jezdil nejprve k babičce, potom do školy a nakonec do práce.
Psal jsem tehdy
v panťáku svou nejdelší povídku, byl jsem zamilovaný do jedné lišky z knihkupectví a jiná hnědooká slečna z Mnichovic se stala předlohou pro Markétu. Svět byl tehdy o dost jednodušší. Uprchlická krize měla teprve přijít a já měl ještě v hlavě dost iluzí na to, aby svět a život dával smysl.