slovodne
11.1.2019 17:12:06
Mlčení
V dnešním vydání deníku Metro nějaký motivační kouč ve svém sloupku popsal, jak se učí mlčet. Po tom, co ho nějaká chřipka dočasně připravila o hlas, byl nucen veškeré mluvení omezit jen na to nejnutnější. Přitom si uvědomil, kolik z toho, co denně říká, je vyloženě banální, zbytečné nebo dokonce negativní.Já se potýkám s opačným problémem. Spousta skvělých myšlenek zahynula jenom proto, že nebyl nikdo, kdo by si je poslechl!
Důvody proč se tohle děje jsou asi tři:
Zaprvé - nejsem si úplně jistý, co komu mohu říct, respektive co koho zajímá. Kupříkladu si nejsem jistý, koho zajímají moje názory na etiku dokumentárních filmů, koho plány do budoucna (některé lidi některé plány děsí), koho distribuované sociální sítě atd.
Zadruhé - s nikým (kromě rodiny a kolegů) se nepotkávám pravidelně. Tedy když už náhodou vím, koho by daná věc mohla zajímat, většinou jde o lidi, které potkávám jednou za měsíc, případně rovnou bydlí někde v Opavě či podobně daleko
Zatřetí - moje myšlenky zrajou a to dost rychle. To co je někdy dopoledne jenom malinkej poznámka už může být večer meta-deep-shit o významu pravdivosti v umění, což je věc, která se dost špatně vysvětluje, i když na to (zrovna omylem) máte čas.
Co s tím? Píšu. Dost myšlenek skončí v deníku, některé si prorazí cestu do povídek a ty, u kterých potřebuju nějakou zpětnou vazbu, většinou skončí v chatu s ███. A zbytek se vypaří...