radiace, Zóna a tma
páteční práce stála ještě víc za prd než ta čtvrteční. V kanclu bylo ještě míň lidí, uklízečka přišla už někdy ve čtyři. José chtěl na poslední chvíli ještě rozhejbat všecko co se nehejbalo a koncem dne už jsem z toho byl vzteklý do úrovně "bouchám pěstí do stolu a vykřikuju sprosťárny" (v prázdném kanclu jsem si to mohl dovolit).
Nakonec jsem si musel jít spravit náladu do polívkárny a do Roury, ale ani to moc nepomohlo a tak mě večer začala požírat tma.
Tak jsem raději pokračoval ve sledování urbanturizm.
* * *
Dopoledne jsem se opět zabýval stalkingem, tentokrát v ruském slova smyslu - začal jsem
cestou vlakem do Zóny. Pokračoval jsem přes
seznam jaderných nehod - to je totiž vážně fascinující čtení.
Třeba takový
Goiânia accident - to je jak kdybyste sledovali
hořící vraky - co všechno dokáže způsobit chudoba, nevzdělanost a kousek radioaktivního kovu. Děsivé a směšné zároveň.
Nebo
případ radioaktivního skauta - tenhle týpek by mohl dokázat neuvěřitelný věci, kdyby k tomu dostal příležitost.
* * *
Jinak jsem začal rozjíždět hudební spolupráci s AP a s kapelou, kde zpívá Včelka (které jsem věnoval text)